Ústřicová princezna

Naprosto parádní němá komedie, která slepě nekopíruje hollywoodské vzory, ale má svůj vlastní styl ("Lubitschův dotek"). Nepřekvapuje mě, že se tento režisér prosadil i v USA (podobně jako třeba Lang). Mezi jeho obdivovatele patří například Renoir (viz výrok "Lubitsch vynalezl moderní Hollywood") či Wilder. Už jsem od Lubitsche něco viděl, ale vypadá to, že si jeho filmografii budu muset hodně doplnit. (11.05.2021)

V absurdní grotesce o dceři ústřicového magnáta, tedy ústřicové princezně, Lubitsch baví diváka na účet amerických zbohatlíků i zchudlé pruské šlechty. Občasný úbytek vtipu přitom vyvažuje zmnožením postav, ve vybroušených výstupech někdy doslova kopírujících architekturu, a energií hlavní představitelky. (Oswalda Staeglich, zde milionářská dcerka Ossi, prý zemřela jako osmačtyřicetiletá v naprosté bídě. Stalo se v Praze roku 1947, s douškou na Olšanských hřbitovech.) V roli dirigenta orchestru, který hraje foxtrot a zároveň předznamenává industriál, Kurt Bois, pozdější Homér z "Nebe nad Berlínem". (08.06.2015)

Komedie, která mě nezaujala z těchto prostých důvodů - nebavil jsem se, nesmál jsem se, a skoro jsem se nudil. Líbilo se mi to, jakým způsobem byl až do extrému vyhnán ten nápad s tím služebnictvem, líbilo se mi, jak byl přehnaný ten milionářský život, ale to je asi tak vše. Potom už mě tady nic, kromě několika málo kratičkých scének nebo fórků nezaujalo (za podařené považuji např. když hysterická dcerka vyrve svému otci noviny a on jako by se nechumelilo vyndá z kapsy ty samé a čte si dál a toto se opakuje ještě asi třikrát, anebo když je tam ten orchestr a v jednom záběru vidíme, jak muzikant řeže pilou na koze dřevo ...). Příběh jednoduchý a nezajímavý a rozhodně nebyl na hodinu, nějakou krátkometrážní grotesku by to možná utáhlo. Herci nesympatičtí. "Princezna" samotná docela hnusná. (16.08.2010)

Klasický případ záměny, ovšem tak kouzelně udělaný, navíc se spoustou vtipných až nezapomenutelných scén: falešný ženich sedí nad desítkami lahví vypitého alkoholu a říká si jak je šťastný | gentelemani v parku | "I'm not intrested' | pila v orchestru. A hlavně všechny scény s kvantem služebnictva, ať už je to hned od prvního záběru při pánově snídani, přes námluvy, kde "princeznu" koupe asi 12 dívek, po svatební večeři. (02.09.2015)

Poslední dobou se kolem mě Lubitsch nějak točil a tak to byla jen otázka času, kdy se střetneme. Éru němého filmů mám rád avšak spíš z vnitřního pocitu sympatie s atmosférou, která ji obklopuje, než že bych měl "nakoukáno". Jelikož si však myslím, že počátky kinematografie, nelze hodnotit dnešními měřítky a k nějakým objektivním soudům je potřeba mít nakoukáno, tak můžu jen laicky říct, že na to jaká to byla veskrz klasická romatická historka, která je k vidění v televizi třeba 4x do týdne a to ani nemluvím o počtu filmových zpracovaní, já jsem se bavil a zpracování mi přišlo více než povedené...přesněji řečeno I was impressed. Budu v očekávání na další setkání s Ernstem!=) (07.07.2011)