Znásilnění (E02)

CITÁT - Mami, táta už opravdu nikdy nepřijde....... Opět je tu doktor Vrána (František Němec) jako psycholog od kterého se odvíjí základní děj. Morální dilema znásilněné ženy a události, které vedou ke krachu dvou rodin. Má své znásilnění oznámit policii, nebo si vše nechat pro sebe? CITÁT - Nechtěla jsi být někdy chlapem?........ Jenže, kdo ví, co se stane, když se rozhodneme. A co když je to špatně a naše rozhodnutí nebylo nejšťastnější. Co by se stalo, kdyby? Rodina se od vás odvrátí, každý vás obviňuje a nikdo nepomůže. Zůstane jen neštěstí. CITÁT - Na vlastní matku, by jste neměla křičet...... Není to tak povedené, jako první příběh, ale má to napětí, beznaděj a smutek. (23.12.2014)

Film nejen o znásilnění, ale hlavně o tom, jak a proč se lidé chovají v určitých situacích špatně a dělají chyby. Největší sympatie samozřejmě vzbuzuje hlavní hrdinka, která protrpí film od začátku do konce kvůli tomu, aby nerozvrátila rodinu a kamarádské vztahy, přičemž jí to dávají sežrat naprosto všichni kromě její malé dcery. Na opačné straně stojí násilník, který ze svého činu příliš těžké svědomí nemá, protože ho ta žena přece vyprovokovala. (To mě přivedlo na myšlenku, že s touto filozofií by ženy jako Katka Brožová nebo Monica Belluci byly znásilňované v jednom kuse.) A spousta zajímavých charakterů mezi tím. Emocionálně slabý manžel, naprosto žádnou podporu nabízející matka a tchýně z tchánem, kteří nejprve dávají průchod své zášti, ale jako jediní ze všech postav si svou chybu na konci uvědomí a snaží se to napravit. Jednání všech postav člověk naprosto chápe, ale přesto se nepřestává každou chvíli ptát Proč?. Proč je znásilnění blízkou osobou věc natolik potupná, že si to žena nechá pro sebe? Proč nedokáže muž unést fakt, že není biologickým otcem dítěte? Proč lidé někdy neovládají své pudy? Proč jsou tak pomstychtiví? Tento film nabízí k zamyšlení mnohem víc, než je na první pohled patrné. (20.02.2012)

Kateřinu Brožovou v roli seriálových paniček nemusím, ale podle mě oběť v tomto filmu zahrála přesvědčivě. A to i díky skvělému scénáři - zpověď "hluché" matce, nebo rozhovory s dcerou, která nechápe počínání prarodičů, to jsou parádní scény. V celé sérii působí přesvědčivě František Němec (není uveden v hereckém obsazení) a jeho poslední pohled na klientku a závěrečná slova, to mozaice scénáře dodává zvláštní punc. Na samostatný příběh by vydal i náznak s otcovstvím u dcery. (14.03.2011)

Nechci se dotknout Kateřiny Brožové nebo jejích obdivovatelů, ale mám dojem, že jí skutečně víc svědčí divadelní prkna a ne zrovna vážné role...Jinak zde podává dobrý výkon, jenže co naplat, v takové herecké společnosti prostě vynikne jen díky své kráse (a to Barbie nesnáším:))...scénář se vydařil a závěr je přímo brilantní. (11.02.2004)

Znásilnění není jen o tomto činu, ale též o charakterech lidí v rozhodujících chvílích. Jenže mě překvapilo, jak moc byli všichni na druhé straně zatímco hrdinka něco v sobě řešila. Matka, tchán s tchyní, dokonce vlastní manžel a kamarádka posílající anonymní dopis. Vlastně bych čekal jako protiváhu někoho, kdo bude přeci jen na straně oběti. Manžel se ukázal až moc labilní. Vždyť jeho manželka, znásilněná oběť hrozného trestného činu, vydržela víc než on. V závěru jsem pak vůbec nepochopil psychologa, který mezi dveřmi řekne Angelice, že je krásná. A upřímně řečeno, K. Brožová je sice krásná, ale pro mě nikdy nebyla skutečnou herečkou. (07.02.2022)