Neznámý voják

Druhoválečné osudy finských druhů ve zbrani majora Halušky aneb "byli sme tých bolševikov..." Ne, tohle pochopitelně není komedie. A není to ani obyčejný válečný film, přestože při povrchním pohledu jde o zcela standardní válečný kus o vojenské jednotce, která od prvních vítězství směřuje nejprve ke stagnaci, aby posléze začala doslova ztrácet půdu pod nohama a mířila k neodvratitelné porážce své země. To, co však dělá film neobyčejným, je především podání válečné akce, která je zcela neheroická, syrová a realistická (snad s výjimkou jediné, která mi přece jen přišla poněkud nadsazená). Nepřítel je vidět v detailu velmi málo, střely přiletí většinou zdánlivě odnikud, pokud někdo umře, nehraje k tomu patetická hudba dokonce ani tehdy, když se obětuje, aby vyřadil z boje nepřátelský tank. Vlastní stranu nikterak neglorifikuje a nejde ani o sypání si popele na hlavu, zobrazuje zkrátka každodenní život na frontě i v zázemí. To znamená, že vojáci nemluví o kráse vlasti a když, tak zcela civilním způsobem, když je k dispozici chlast, tak se naderou jak zákon káže, mezi důstojníky jsou chlapi, co se snaží brát svou práci opravdu důstojně, jakož i naprostá hovada. Válečný život je tu tak jak to bývá doopravdy, tedy dlouhé úseky nudy a napětí prostřídané tu a tam intenzivním střetem se smrtí, a ta tu přichází opravdu často i do vlastních řad. Drobné výtky, pro které nakonec neudělím maximum, se vlastně přesně shodují s názory kolegy gudaulina (na jehož doporučení jsem film viděl), tedy ne příliš vyrovnaná prostřední část filmu složená jen z malých epizodek a dle mého nedostatečné rozlišení hlavních charakterů, mimo asi tří jsem je nebyl schopen mezi sebou rozeznat. Jinak však jde opět o důkaz, že Evropané mají na to podobnými filmy jít zcela proti hollywoodským standardům (jen ze severských filmů lze doporučit 9. duben, Královo ne či Pod pískem), aniž by zároveň tyto filmy působily lacině a řemeslně odbytě. Právě naopak, tohle je využití filmového řemesla prvotřídní úrovně. (05.05.2018)

Vcelku nuda. 80% príbehu sa odohráva v lese a potom už len rôzne neprehľadné streľby. Aspoň že jedna pekná Fínka tam v chatrči bola, ale aj tá bola na obrazovke len výnimočne. Je však zaujímavé, že takí Fíni boli v podstate jasnými spojencami nacistov a nesypú si popol na hlavu, ako sa to robí pravidelne u nás. Proste robili to, čo mohlo pomôcť ich národu. (21.02.2022)

Co se týče stopáže (koukal jsem na 180 minutovou verzi), tak je to pro mě tuším nejdelší válečných film, který jsem kdy viděl. Je to velmi naturalistický snímek, zobrazující válku ve vší své krutosti. Tahle část války navíc nepatří mezi úplně známé a dovoluji si říct, že jde o zapomenutou kapitolu 2. světové války. Todle se zkrátka finským kolegům podařilo. Na zavěr si taky musím s chutí zařvat nejoblíběnější slovo filmu - Perkele! - doporučuji 8/10. (27.08.2018)

Velmi slušně natočený pohled na válečný konflikt mezi Ruskem a Finskem. Nejen bojové scény, detaily akcí, ale také nádherná příroda, jsou velkou předností filmu. Dnes ne moc bohatá, ale nádherná oblast Karélie, nemá jednoduchou minulost. Film je finským pohledem na zpětné dobývání svého území i konečný ústup zpět. Ač je hlavní hrdina tak trochu Supermanem, stejně mu člověk drží palce, snad kvůli jeho rodině. Ostatní hlavní hrdinové takové štěstí jako on nemají. (26.11.2023)

Asi bych to neměl s těma válečnýma filmama přehánět, navíc když jsou z Finska. Ale pro milovníky všeho, co se týká 2.světový je to další úhel pohledu, jak to probíhalo mezi Finskem a Ruskem, neříkám nic. Až se divím, že jsem to vydržel 3 hodiny, protože to bylo dost neosobní, málo lidí si zapamatujete až na toho jednoho. Byla to taková ta surová realita, žádnej Hollywood, příběhově ani žádnej Vojín Ryan. Asi by si to měl vážně pouštět jenom ten, koho to zajímá. Ale vizuálně to mělo váhu. (23.04.2020)