Neznámý voják

Druhoválečné osudy finských druhů ve zbrani majora Halušky aneb "byli sme tých bolševikov..." Ne, tohle pochopitelně není komedie. A není to ani obyčejný válečný film, přestože při povrchním pohledu jde o zcela standardní válečný kus o vojenské jednotce, která od prvních vítězství směřuje nejprve ke stagnaci, aby posléze začala doslova ztrácet půdu pod nohama a mířila k neodvratitelné porážce své země. To, co však dělá film neobyčejným, je především podání válečné akce, která je zcela neheroická, syrová a realistická (snad s výjimkou jediné, která mi přece jen přišla poněkud nadsazená). Nepřítel je vidět v detailu velmi málo, střely přiletí většinou zdánlivě odnikud, pokud někdo umře, nehraje k tomu patetická hudba dokonce ani tehdy, když se obětuje, aby vyřadil z boje nepřátelský tank. Vlastní stranu nikterak neglorifikuje a nejde ani o sypání si popele na hlavu, zobrazuje zkrátka každodenní život na frontě i v zázemí. To znamená, že vojáci nemluví o kráse vlasti a když, tak zcela civilním způsobem, když je k dispozici chlast, tak se naderou jak zákon káže, mezi důstojníky jsou chlapi, co se snaží brát svou práci opravdu důstojně, jakož i naprostá hovada. Válečný život je tu tak jak to bývá doopravdy, tedy dlouhé úseky nudy a napětí prostřídané tu a tam intenzivním střetem se smrtí, a ta tu přichází opravdu často i do vlastních řad. Drobné výtky, pro které nakonec neudělím maximum, se vlastně přesně shodují s názory kolegy gudaulina (na jehož doporučení jsem film viděl), tedy ne příliš vyrovnaná prostřední část filmu složená jen z malých epizodek a dle mého nedostatečné rozlišení hlavních charakterů, mimo asi tří jsem je nebyl schopen mezi sebou rozeznat. Jinak však jde opět o důkaz, že Evropané mají na to podobnými filmy jít zcela proti hollywoodským standardům (jen ze severských filmů lze doporučit 9. duben, Královo ne či Pod pískem), aniž by zároveň tyto filmy působily lacině a řemeslně odbytě. Právě naopak, tohle je využití filmového řemesla prvotřídní úrovně. (05.05.2018)

Neznámy vojak má jeden veľký problém, prakticky vôbec v ničom nevyniká. Vojnový film môže vynikať napríklad zaujímavým scenárom, kvalitnou a rozmanitou akciou, surovosťou, hlavne pri pohľade dopadu vojny na civilné obyvateľstvo, sympatickými charaktermi, s ktorými sa dá stotožniť alebo emocionálnymi scénami, ale ani jedno z toho nie je prípad Neznámeho vojaka. Ale aj tak tu nehrozí priemerné alebo dokonca horšie hodnotenie, lebo ako celok to funguje až prekvapivo dobre. Videl som tú dlhšiu verziu, takže trojhodinový vojnový epos zaberajúci niekoľkoročný časový úsek a teda na moje veľké prekvapenie som sa ani na okamih nenudil, keďže tu sa vlastne stále niečo deje, celú prvú hodinu sa takmer neustále bojuje s úspechmi na fínskej strane, v druhej sa to trochu zvoľní, ale film si svoju úroveň udrží a v tej poslednej sa tiež zase neustále bojuje, ale tu už Fíni očakávane vlastne len ustupujú. Toto sa vlastne ani nedá nazvať plnohodnotným príbehom, film zobrazuje život vojenskej jednotky v priebehu dlhého obdobia, takmer iba v oblasti bojiska, mimo front sa dej presunie len málokedy a aj to iba na chvíľu a tak ako žánrovému fanúšikovi sa mi na to predsa len pozeralo dobre. Ale chcelo by to výraznejšie charaktery, medzi vojakmi sa nájdu vlastne len tri, štyri výraznejšie postavy a k tomu ešte pár dôstojníkov, ktorí sa pravidelne na chvíľu objavia a tým to končí, pričom aj tak som si k nim nedokázal vytvoriť silnejší vzťah. Ale ten najvýraznejší z nich ma predsa len bavil, v akcii síce pôsobí až moc neohrozene, ale inak bol nedisciplinovaný a tak som bol vždy zvedavý, ako sa k jeho správaniu postavia dôstojníci. Akcia pôsobí trochu rozporuplne, na jej nedostatok sa určite nedá sťažovať, je jej tu plno, hlavne v tej prvej a poslednej hodine, ale je dosť stereotypná. Neustále tie isté prestrelky v tých istých lesoch, ktoré občas ozvláštni aspoň nejaký ten tank alebo prechod cez rieku, inak sú úplne zameniteľné, ale aspoň sú veľmi dobre natočené, dokážu diváka vtiahnuť a páčilo sa mi aj to ich realistické pojatie, teda žiadne veľkolepé útoky, ale postupné ničenie pozícií nepriateľa, používanie granátov vždy, keď je to treba, streľba krátkymi dávkami a podobne, takéto detaily si ma vždy získajú. Ale mohla byť surovejšia, nejakých drsnejších momentov je tu úplne zanedbateľné množstvo. Režijne je film veľmi dobre zvládnutý, kvalitný vizuál, relatívne realistické pojatie, film pôsobí výpravnejšie, než v skutočnosti je a občas sa nájde aj nejaký moment, ktorý mi pripomenul moju obľúbenú Tenkú červenú líniu, vidno, že režisér je jej fanúšik a často sa ju snažil napodobovať, aj keď sa jej samozrejme nikdy nevyrovnal. A pripomenula mi ju aj hudba, ktorá sa vydarila. Takže celkovo som trochu sklamaný, žiadny kult sa rozhodne nekoná, ale ako fanúšik žánru som si tie tri hodiny aj tak celkom užil. 76% (29.05.2018)

Vcelku nuda. 80% príbehu sa odohráva v lese a potom už len rôzne neprehľadné streľby. Aspoň že jedna pekná Fínka tam v chatrči bola, ale aj tá bola na obrazovke len výnimočne. Je však zaujímavé, že takí Fíni boli v podstate jasnými spojencami nacistov a nesypú si popol na hlavu, ako sa to robí pravidelne u nás. Proste robili to, čo mohlo pomôcť ich národu. (21.02.2022)

„JE MOJÍ POVINNOSTÍ BOJOVAT ZA FINSKO, ZA INGII A ZA KARÉLII…“ /// Přes spáleniště, přes krvavý řeky… pluk v pohybu, směr Petrozavodsk. Charaktery vojáků kulometný roty poznáváme nejen díky náročnýmu pochodu, ale hlavně díky střetům s nepřítelem. Války je tady dost. A celkem různorodý. Hrdinové okamžiku zachraňují životy ostatním… nechybí trocha toho Finsko-Ruskýho píchání – to abychom si na chvíli odpočali a víc se těšili zpátky do lesa. Příběhy z finskýho tažení do Ruska. Nejen válka, ale i chvíle volna, rodina… takovej komlet ve 3 hodinách. Hlavně teda žijeme s Anttim Rokkou, křížencem Švejka s Rambem (kecám asi trochu víc než jindy, ale prostě to není vobyčejnej pěšák) a to i tehdy, když cestu vítěznou střídá ta druhá. Nakonec mě sere, že tady JE se o koho bát (ano, Antti mi přirostl k hrudi!). Solidní ohlédnutí za historickou válečnou událostí. Hodně války (hodně partyzánštiny), ale na tu stopáž překvapivě málo emocí. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 1954 napsal Väinö Linna, neznám. 2.) S klidem obětuju člověka za tank. 3.) Thx za titule „TomStrom“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (17.10.2018)

Četa jako by stála mimo historické souvislosti a neznalému divákovi by možná měly být více přiblíženy. Letmo se ukáže zázemí hrdinů. To podstatné jsou výborně nasnímané válečné scény v nekonečných lesích, skvělý střih a zvuk s minimem času na oddych a tísnivá nálada s mnoha účinnými detaily. Finští filmaři měly k dispozici silnou národní látku a film se velmi podařil. (30.08.2018)