Neznámý voják

[180 min. cut] Epizody ze života finského vojáka velmi volně pospojované do nějaké chronologie, jejich lepidlem je více méně svérázná postava geniálního, leč problematického vojáka Rokky. Představeno je nám sice nad tucet dalších zásadních postav, ale ty z příběhu mizí, aby se zase objevovaly, nebo aby po jejich dvouhodinovém pobíhání po filmovém bojišti někdo do nich v půlsekundě nasolil dávku olova a ony již navždy zmizely. Patos bych tomuto filmu fakt nevyčítal. Nejdůležitější poznámka může vyznívat pejorativně, ale nemyslím ji tak: Pokud vás nezajímají válečné filmy či válka obecně, fakt nemá cenu si tento film pouštět, protože nemá žádnou uměleckou nadhodnotu. Má to přehlednou kameru, dobré barvy i make-up. Výbuchy, kácení stromů, tanky, technika, zvuk, to vše je bravurním dokumentem Finské války. Ale není v tom nic víc. Války, která je mimochodem specifická tím, že se skoro celá odehrávala v bažinách a lesích, od čehož film nijak neucukne, takže bortící se kostely a pouliční válku zde také nečekejte. Být genderově zlý, tak bych ten film označil za Mamma Mia pro muže, role těch nemnoha ženských postav je zde celkem jasně definována. Každopádně i při tříhodinové pasáži je tam cítit to zběsilé stříhání a z toho vyplývající trochu neobratná epizodičnost. Faktem je totiž, že materiálu bylo natočeno tolik, že tuto zimu bude vypuštěna do finské televize 4 dílná minisérie o Finské válce, kde díl bude mít po hodině a je to jenom ještě prodlouženější verze filmu. Tomu říkám schopnost vyždímat z filmu maximum. (01.08.2018)

Je to na piču, ale když musíš, tak musíš.  Po osmdesáti letech válení sudů  jsme však téměř s jistotou zdegenerovali a je třeba si říct, že zbraň do ruky z povinnosti ke svému státu a národu bychom dnes zvedali se stejným nadšením jako dvacet let osvobozovaný afghánský lid proti Talibánu.  Finskou připomínku doby, kdy si svět vzájemně občurával hraničníky a stál na první metě superbowlu o světovládu pak lze brát jako kulantní sondu do duší postradatelných.  Hvízdají ti kulky nad hlavou, nemáš co žrát, je ti zima, plazíš se v bahně, kamarádi kolem tebe umíraj, ale přesto pořád jdeš dál, plníš rozkazy nadřízených, bojuješ, zabíjíš, necháš se zabít.  Hroby neznámých vojáků jsou totiž připomínkami těch největších hrdinů všech v historii vedených válek. Tři hodiny jsou pak na tuhle poctu a sdělení možná trochu moc, byť o silné okamžiky není nouze, postupně vás ten hrášek pod polštářem přestane tlačit a místo zamýšleného nekomfortu přichází otupělost. Na druhou stranu je pravda, že osudy postradatelných se vryjí do paměti a jako epitaf na pomníku padlých fungují dokonale. A je vlastně jedno kdy, kde a za koho položili život. (17.08.2021)

Je pravda, že Finové jsou asi jediný evropský národ, který v rámci válečného velkofilmu dokázali epickou formou zfilmovat druhou světovou válku stejně tak, jako třeba Američani. Jedou si na nacionalistkou tóninu a tak, ač je na filmu skoro všechno dobré, nemůžu se zbavit některých nelogičností, které tam někteří vojáci předvádí. Jinak se ale jedná o neskutečný zážitek a asi to nejlepší, co Finové o bojích v Karelské šíji vůbec kdy natočili. A že těch filmů už pár bylo. Nicméně se nemůžu zbavit dojmu, že jim na ty jejich válečné filmy nepřispívá finská vláda včetně samotných daňových poplatníků. Díky jejich válečným kouskům totiž vím, že Finové byli největší hrdinové za druhé světové války a nepodrobili se nikomu a ničemu. A myslím si, že to je přesně to, co těmito filmy Finové chtěli a chtějí předat světu...a přidat si trošku na nacionalistickém egu, které strádá a probouzí se v současnosti hlavně v momentě, kdy Evropou vládne Mistrovství světa v hokeji. (23.11.2020)

Tohle je válka, tohle je boj. Schválně jsem se díval, jestli jsem minimálně v evropským měřítku viděl, takhle dynamickou a akční druhou světovou válku a neviděl. Jde o to, že tady jako divák jdeš z jednoho střetu do druhýho. Válčí se fakt všude, v lese, na jezeře, na sněhu, na cestě, v zákopech, ve větších útvarech, v malých formacích, svištěný kulek tady má větší prostor než dialogy, ale co je tam skvělý, že to není nějaká bezduchá mlátička, jsou tam scény který tě posaděj k zemi i když toho máš na poli válečných filmů odkoukáno (masakr zranených, pohled do oka umírajícícho vojáka, opravdu vidíš jak mu vyhasíná život a příjemný pokuk to teda rozhodně není. ) . Vynikající kamera, střídá makro zaběry na obličeje i celek přesně tak jak má. Skvěle nasnímaný přechod finských vojáku přes ruský hranice, útok v lese, útok na jezeře. Jako jediný co mně mrzí, že na Febiu byla ta kratší alternativní verze, protože to je 45 minut minus a to u takovýho filmu fakt zabolí a bojím se bojím, že už nebudu mít šanci vidět dlouhou verzi. Za mně topkovej válečnák a finská filmová jednička . (15.03.2018)

Videl som trojhodinovú verziu a opäť sa potvrdilo, že divák sa v kresle mrví pozerajúc na hodinky iba pri zlom filme. Vôbec neľutujem. Páčil sa mi pohľad na konflikt očami vojakov guľometnej roty. Úžasné kulisy vytváral nedotknutý les a realistické bojové scény. Zásluhu má na tom aj zvuk, ktorý vytváral atmosféru, s akou sa málokedy stretneme. Aj keď boli charaktery a osudy jednotlivcov zväčša iba naznačené, úloha Antera Rokku umožnila zapamätať si spurného, skúseného a výkonného vojaka. K celkovému dojmu prispelo aj to, že je prirodzené fandiť malému a nepoddajnému Fínsku, ktoré to nevzdalo tak, ako väčšina európskych štátov, ktoré majú o sebe veľmi dobrú mienku. (12.11.2019)