Spor dramaturga Stroupežnického (E03)

Krbová zaujala nejvíc... Stroupežnický (Jaromír Hanzlík) byl v inscenaci bez části nosu o který přišel po nezdařeném pokusu o sebevraždu. Ve skutečnosti to ale bylo horší, po výstřelu z pušky totiž přišel i o spodní patro úst  a muselo mu být lékařsky rekonstruováno. (30.09.2021)

Existuje ve světě mnoho případů, kdy geniální umělecké dílo zůstává za života jeho autora odmítáno, nepochopeno a zatracováno (častokrát stejně jako autor samotný) a mnoho let po jeho smrti se stane klasikou daného žánru. Jedním z takových případů je i hra Naši furianti Ladislava Stroupežnického. První českou realistickou hru zobrazující mezilidské vztahy z domácého prostředí venkovské obce napsal Stroupežnický na základě slyšených historek i svých vlastních zážitků a zkušeností. Proto v ní mnozí diváci spoznávali sebe nebo své bližné, což se samozřejmě nemuselo líbit. Historie je holt někdy neúprosná, tak tady (jak sám žádal v tomhle filmu ředitel divadla F.A.Šubert) dopadla šťastně po neblahých chvilkách alespoň ta milostná linie příběhu... aneb pohádka jak se stal z cholerika a fanatika Stroupežnického zdvořilý, zamilovaný pán. :-) Vedle Jaromíra Hanzlíka v jedném z nejlepších svých hereckých výkonů si z hereckého obsazení zaslouží vyzdvihnout i Vladimír Brabec coby první ředitel ND František Alois Šubert. Dále potěšila celá řada herců v epizodních roličkách (včetně humorného stvárnění malíře - kumpána Mikoláše Alše v podání Rudolfa Jelínka) a zaujaly flashbacky v podobě ukázek z inscenací Macháčkovych Furiantů (celé natočené pro televizi o dva roky později). (28.06.2017)

Zahořklý a nerudný Stroupežnický ve skvělém podání Jaromíra Hanzlíka vyráží v Národním divadle dveře s jedním autorem za druhým a po večerech sepisuje své Furianty (hned bych se na ně zase podíval). Nevěřili byste, jak zajímavý příběh z toho Jaroslav Dietl udělal. Obsazení je podobně bohaté jako v prvním sporu, zůstala také krásná hudba Vadima Petrova. (26.03.2017)

Složitá a dodnes fascinující osobnost Ladislava Stroupežnického (1850 – 1892), prvního dramaturga pražského Národního divadla, tvoří jeden z nosných pilířů této mimořádné televizní série, tím spíš, že ukazuje tohoto nesmlouvavého fanatika jako člověka nepochopeného a vysmívaného. Poté, co Stroupežnický díky neuváženému činu z mládí přišel o svou největší zbraň, přirozenou krásu a charisma, musel najít jiný způsob, jak ukojit svou touhu po obdivu. Odpověď našel v umělecké tvorbě. A protože všichni podvědomě toužíme po nějaké formě obdivu, jde o univerzálně platné téma, na které se dokážeme napojit i dnes, po mnoha letech, která od událostí kolem premiéry Našich furiantů uplynula. Hanzlíkova mistrovská psychologická studie zásadového sršatce ovšem nezůstává osamocena, neméně skvělé jsou herecké výkony dalších zúčastněných – Libuše Havelkové, Josefa Kemra či Vladimíra Brabce v roli Františka Adolfa Šuberta, prvního ředitele Národního divadla, muže nadmíru diplomatického a vlídného. (10.12.2016)

Pěkně nerudnej byl ten Stroupežnický..... No asi nejen když mu posílal jednu hru za druhou Jára Cimrmman... :D Jaromíru Hanzlíkovi jsem tu nerudnost i věřil. Jen škoda, že nám autoři nedopřáli se podívat na to, jakou proměnu se Stroupežnickým udělala láska. To jiskření s Ljubou Krbovou alias herečkou Annou Turkovou v samotném závěru snímku bylo každopádně kouzelné. Taky by mě zajímalo bylo vyústění vztahu Stroupežnický/Vrchlický. Bylo zajímavé vidět, jak uznalou kritiku Vrchlický napsal na Naše furianty ač asi musel vědět jak Stroupežnický smýšlí o jeho tvorbě. Docela frajer. Jaroslav Dietl byl taky frajer a tento televizní počin to jen dokazuje. (11.05.2017)