Psí ostrov

Psí ostrov v sobě opět kumuluje charakteristický a jedinečný režisérský rukopis, který nutně nemusí být každému po chuti, nicméně mně se tyto horizontální pohyby kamery, důvtipně rozplánované záběry, osobité snímání postav a jejich specificky bizarní promluvy prostě líbí. Divák má na sto minut možnost zavítat na ostrov plný rozličných psů, kteří kýchají, libují si v odpadcích a přitom pronáší relativně smysluplné dialogy. Ze všech psích postaviček mě jednoznačně nejvíce zaujali Šéf a "vševědoucí" Orákulum. Vskutku netradičně pojatý animák, problematizující mj. i hromadné vymývání mozků, si užije každý o to víc, čím více se nechá okouzlit andersonovskými pravidly hry. (21.03.2020)

Wes Anderson natočil zábavný animák pro celou rodinu, ve kterém se putuje animovaným Japonskem po boku sympatických hafanů. A to je všechno. Jako rodinná podívaná je to fajn, jako novinka člověka, který vždycky dokázal zaujmout hravostí, zábavností, svéráznosti a originalitou to ale trošku drhne. Psí ostrov je OK. Jen dost obyčejný a příliš hraje na jistotu, což může být pro fanoušky režiséra trochu problém. (26.07.2018)

Japonské prostredie a psi v sprievode špecifickej Desplatovej hudby( ten človek sa zrodil k tomu, aby robil hudbu do Wesových filmov) podporených skvelými hláškami a vizuálnym charakterom robia z Isle of dogs iný, špecifický a nezabudnuteľný film. To, že Anderson dokáže kompozične čarovať a jeho príbeh má hĺbku, zaujímavé prostredie a charaktery je už výrazové špecifikum. Čo si tu ale najviac užívam je akási ľahkosť a vizuálna dominancia, ktorú pre mňa postrádal napríklad Kubo od Laiky. Čím netvrdím že je to zlý film. Ale akási dramaturgická komplexnosť je mi predsa len trochu bližšia. Hlavne ak sa jedná o bábkový film. Som náramne spokojný. Dôvod prečo nedávam plný počet, je len fakt že Fantastic Mr. Fox sa mi páčil viac aj ho mám viac napozeraný. Počkám na druhé zhliadnutie a možno aj tu vpálim plný počet. (30.06.2018)

Wes Anderson se zřejmě našel v tom, jak natočil Grandhotel Budapešť. Psí ostrov se totiž nese v úplně totožném duchu. To, co Wes ve svých filmech dříve jen naznačoval, má dnes absolutní obraz. Absurdnost postav, miliarda nejen popkulturních nápadů, v tomto případě umocněné o animovaný motiv, střih, omezený pohyb kamerou...to všechno je dnes Wes Anderson a nejednou krát jsem si říkal, jak moc je tento film Grandhotelu podobný. Nicméně i přesto jiný. Občas mi totiž přijde, že se tu Wes ztratil ve svých uměleckých motivech. Občas je to tak strašně ulítlý a tak za hranou, že film vlastně ztrácí zábavnost a vtip. To ale jen občas. V celkovém vyznění se pořád jedná o hodně vydařený kousek. (21.12.2018)

Jakkoliv mně výtvarně Psí ostrov ani v nejmenším nevyhovoval – nelíbil se mi ani mě nedráždil ani netrýznil, prostě jen mělce stékal po obrazovce (a myslím, že by i na plátně stékal stejně ledabyle) a nechával mě chladným – a podobné alegorie mi byly vždy cizí (včetně Zvířecí farmy, dlužno dodat), ocenil jsem vedle silného příběhu jeho angažovaný zápal – a také jeho originální filosofii jazyka. Napětí mezi rozuměním a nerozuměním, mezi jasnou – organickou a rajskou – mluvou psů a temnými střety dialektů lidských sdělení, konfliktních frází a hněvivých žargonů. Zatímco kousající pes mluvil řečí Adamovou, dvojnožci jen skřípali zuby, i když se vyznávali z lásky. (14.03.2020)