Psí ostrov

30. léta 21. století. V Japonsku se přemnožili psi s nakažlivými chorobami, a všichni byli vyhnáni na ostrov s odpadky. Sem spadne letadlo s malým japonským hochem, který něco hledá. A společně se psy odhalí zlé spiknutí. Isle of dogs je animovaný film Wese Andersona. To, že jde o jeho film, poznáte opravdu snadno. Používá všechny jeho unikátní metody. Také že mi dalo pořádně zabrat vlastně pochopit, jaká byla ústřední zápletka, a proč vlastně kdo dělal to, co dělal. Dá se říct, že každý si nejspíše musí tento snímek vyložit podle sebe a hodně číst mezi řádky. Tohle byl podle mého i záměr, protože filmy Wese Andersona neexistují proto, aby dávaly smysl. Ale existují kvůli nejrůznějším bizarnostem, a těch si tady člověk užije opravdu dostatek. Psi mezi sebou mluví anglicky. Japonci mezi sebou mluví japonsky a není to nijak otitulkováno. Občas slyšíme tlumočníka, občas je celý dialog nepřeložen a tudíž mu nerozumíme (tohle rozhodně není kritika, ale naopak chvála za odvahu to lidem nepřeložit a doufat, že to pochopí). A jak má Anderson ve zvyku, odskakuje v nečekaných chvílích do různých odboček, které nijak nesouvisí s dějem (např. několikaminutová scéna přípravy otráveného sushi). Psy mluví slavní herci a mluví je většinou zcela vážně, což vytváří zábavný kontrast. Dialogy jsou proto opravdu radost poslouchat. Tento film poskytuje stylovou animaci, skrytý humor, netradiční děj, japonskou kulturu a psy a rozhodně není vhodný pro děti. Ne že by v něm bylo něco nevhodného, ale nebudou mu vůbec rozumět a pravděpodobně se budou nudit. Hlavně je film velice ponurý a jeden musí opravdu číst mezi řádky, aby film vůbec pobral. Za me jeden z nejlepších novodobých animáků. - "We’ll find him. Wherever he is, if he’s alive, we’ll find your dog." (25.08.2019)

Wese Andersona mám rád, ačkoliv ne všechny jeho filmy považuji za zábavné a i s Psím ostrovem jsem občas měl trochu problém. Pokud jste Wesovi nikdy nepřišly na chuť, Psí ostrov vám nijak nepomůže, ba právě naopak vás utvrdí v tom, že to není režisér pro vás. Jednoduché téma psů vykázaných na ostrov odpadků zpracovává formou sobě vlastní a nesnaží se jít konzumnímu divákovi ani trochu naproti. Film je z velké části v japonštině (se simultálnním překladem) a do angličtiny je přeložen pouze štěkot psů (oficiální upozornění tvůrců filmu) a ve všech záběrech je vidět Wesův rukopis. Psí ostrov je plný nádherných barev a všemožných detailů, které na první shlédnutí ani není možné postřehnout. Dokáže rozesmát i dojmout zároveň, ale pro mnohé může být nesnesitelnou nudou a pokud se vám některý z předchozích režisérových filmů líbil, neznamená to, že se vám bude líbit tento. Psí ostrov je možná nejméně přístupným filmem Wese Andresona, ale je to film dělaný s láskou, s láskou pro film a pokud budete chtít, můžete se do něj zamilovat. Ale bude to obtížnější, než by se mohlo zdát. (08.10.2018)

Wese Andersena mám ráda pro jeho poetiku a hru s herci. Baví mě Wesův humor, kamera a tisíc detailů, které dělají z jeho filmů jedinečný filmový zážitek. Psímu ostrovu ale chybí živí herci, kteří by na sebe reagovali. Film jsem musela sledovat nadvakrát; film mě ani po hodině nechytl za srdce. Ani jsem se u něj nebavila tak, jako tomu bývá u ostatních Wesových snímků. Líbil se mi motiv vztahu člověka a psa, loutky jsou krásné a film oplývá skvělými nápady (psí chřipka, psí skládka, chemické zbraně). Tentokrát to ale bohužel nestačilo. Z Psího ostrova mám tak ve výsledku stejný pocit jako z Fantastického pana Lišáka - zhlédnuto, vizuálně moc hezké, ale asi si to znovu nepustím. (01.08.2018)

Wes Anderson natočil zábavný animák pro celou rodinu, ve kterém se putuje animovaným Japonskem po boku sympatických hafanů. A to je všechno. Jako rodinná podívaná je to fajn, jako novinka člověka, který vždycky dokázal zaujmout hravostí, zábavností, svéráznosti a originalitou to ale trošku drhne. Psí ostrov je OK. Jen dost obyčejný a příliš hraje na jistotu, což může být pro fanoušky režiséra trochu problém. (26.07.2018)

Na úvod prezradím odpoveď na najdôležitejšiu otázku. Je Psí ostrov lepší než Fantastický pan Lišák. Nie je. Je naopak výrazne horší, a to po všetkých stránkach. Vizuálna štylizácia je síce na vysokej úrovni s veľkým zmyslom pre detail, ale z oživlých psov už tie emócie nejako netryskali. Hlavná negatívna postava celého filmu bola až priveľmi vzdialená centru diania. Priveľa postáv bolo, významom pre príbeh samotný, zbytočných. Oproti Lišákovi sa oveľa viac hralo na city, prihodila sa nejaká tá eko agitka. Príbeh nemá spád. Zastaví sa, potom „nabušená“ akcia, zasa počumovanie okolo atď. Vrchol filmu? Scéna s výrobou sushi. (19.02.2023)