Americké graffiti

Doba, kterou nemiluji a filmy, které o ní vyprávějí, mi moc nesedí a přesto se našel filmař, od kterého bych to nejmíň čekal, a představil mi ji v naprosto jedinečném obraze, do kterého jsem chtěl po celých sto deset minut vklouznout, abych se stal svědkem onoho jedinečného dění, které tam probíhalo. Bez květinek a dýmu z marihuany, natočil George Lucas jedinečnou generační výpověď, vyprávěnou s lehkostí mladého nadšence, kde dokázal umě skloubit jednoduché protkávání různých charakterů od brýlatého šprta počínaje, přes partnery v krizi, až po všudybylské frajery. Samozřejmě, že občas je třeba nad věrohodností některých dialogů a situací přivřít oko stejně tak jako nad tím, že ta noc – ve které se celý děj odehrává – občas vypadá v jednom záběru jako ranní rozbřesk a v následujícím jako pár minut po půlnoci a kdekoho pak napadne, že to nebude jenom nenadálou zvýšenou koncentrací měsíčního svitu. Ale nad tímto vším se dá lehce mávnout rukou jako jsem to udělal já a tak si říkám, že když jsem si i já – absolutní hudební analfabet – během filmu pobrukoval polovinu znějících písniček, něco na tom všem možná bude, na filmu i na 70. letech jako takových. (15.07.2005)

Nemůžu si pomoct, ale pro mě jako Nefanouška Hvězdných válek je velká škoda, že George Lucas se vydal později už pouze tímto směrem, protože jak vidno, tak by mu " slušelo " i jiné téma! Velice " pohodový výlet " mezi mladé američany v 70 -ých letech a jako přídavek Ron Howard a mladičký Harrison Ford. (15.06.2009)

Pohodové generační retro, které se nikam nežene, neřeší žádná závažná témata, prostě jenom velice poklidně plyne od kamsi kamsi. Je opravdu radost sledovat film z doby, kdy auto bylo součástí vaší image, kdy rádia vysílala opravdový rock’n roll, kdy si všichni mladí užívali života, ale zase ne moc. Americké graffiti se odehrávají během jedné noci (končí někdy nad ránem) a skutečně se toho v nich moc nestane. Neřádí tu žádný Zodiac, nikdo nikoho nechce zabít a jakékoliv zvážnění je pouze dočasné, takže příliš nenarušuje atmosféru místa, kde by každý chtěl strávit svou poslední noc před nástupem na „vejšku“. Kromě soundtracku plného těch největších pecek a uvolněné Lucasovy režie, jsou to hlavně výborní mladí herci, kteří film drží v mezích autentičnosti a zároveň činí jeho sledování mimořádně příjemným. Někteří z nich již více nezazářili (Paul Le Mat, Charlie Martin Smith), ale jména jiných se nesmazatelně zapsala do filmových dějin (Richard Dreyfuss, Harrison Ford). Všichni bez rozdílu hrají zcela nenuceně a s naprostou přesvědčivostí. Ať už nejistě tápají, vzdorují nástrahám prvních (či prvních vážnějších) lásek, nebo se prostě jenom baví. Je to film nezatížený… Nezatížený vůbec ničím a vůbec nic nevyžaduje ani od diváka, který jej bude sledovat. Teprve závěrečné titulky mu dodávají zcela jiný nádech a umožňují jej při opětovném zhlédnutí vnímat ve zcela odlišném světle. Lehkost tohoto filmu je obdivuhodná, zábavnost nelimitovaná, můj smutek nad následujícími snímky George Lucase nevýslovný. Kéž by před Star Wars ještě natočil pár podobných oddechovek, i jako člověk, kterému se líbila přinejmenším třetí epizoda, musím s trpkostí konstatovat, že tak dobrý film jako Americké graffiti Lucas již nikdy nenatočil. A těžko někdy natočí – časy se mění. 90% Zajímavé komentáře: Isherwood, Visáč, Honza dAve, stilgar1 (20.01.2008)

Celonoční ježdění odnikud nikam nabídne desítky skvělých songů a trochu mladických útrap. A bývalý asistent Francise Forda Coppoly dosahuje mezinárodního úspěchu. Navrch s minimálními náklady vydělal velké peníze. Jedna noc v životě několika mladíků před rychle se blížící dospělostí přinese několik rozuzlení a nálad, nostalgické retro sází na pocity celé jedné generace. Až mu někdy schází tempo a některé dialogy skřípou, jde o solidní výpověď odvyprávěnou s lehkostí nadšeného tvůrce. (13.11.2016)

Protiargument pro všechny okamžiky, ve kterých si postesknu, že George Lucas mohl být dobrý režisér "normálních" filmů. Nemohl. Americké graffiti je zoufale nudná sonda do života puberťáků v americkém maloměstě někdy na začátku 50tých let. Měl jsem co dělat, abych tu nudu přežil do konce (a to mám rád filmy všeobecně považované za "nudné onanie"), na plátně se bezcílné toulaly desítky postav, jejichž osudy mi byly naprosto ukradené, ručičky hodinek se plazily jako zdrogovaní šneci ... Never more. (30.12.2010)