Vstup do prázdnoty (E01)

Tak po pilotním prvním premiérovém dílu dávám 3,5*. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet. První díl série by měl vždy trochu více zaujmout, ale zde se to moc nestalo. Potenciál toto téma má. Co na to Vietnamci? V rámci dodavatelsko-odběratelských vztahů toho moc na povrch nevyleze. … a vykradená hudba ze seriálu "Polda" mě dostala. To už nikdo neumí namíchat něco jiného, co nejde ve stejném týdnu v bedně? (24.02.2020)

Líbilo hodně, Viktor Tauš se pro mě stává sázkou na jistotu kvalitní televizní zábavy. To zní jako protimluv - kvalitní tv zábava, ale není tomu tak, třeba právě díky Taušovi a jemu podobným tvůrcům se to spojení nebojím použít. Příběh mě do sebe vtáhnul, baví mě ty sondy do soukromí hlavních aktérů. Jedna pecka navíc na vyvážení těch absurdních hejtů. (24.02.2020)

Už opravdu nechci zmiňovat všechno, co mě na tom bavilo a řekl bych až okouzlilo. Tým okolo režiséra Viktora Tauše, kameramana Martina Douby a střihače Aloise Fišárka dokáže v naší audiovizuálně tvorbě asi nejlépe a nejgeniálněji sestavit výsledný produkt tak, aby každá scéna fungovala sama o sobě intenzivně a mrazivě. Vytvoření atmosféry scény a prostřihy mimo jádro scény (funguje i v dokonalém souladu nálad hudby Petra Ostrouchova), virtuální zapojení diváka do děje a přenos aktuálních emocí a tenze mezi herci na diváka funguje v Taušově a Doubově podání neuvěřitelně silně. Kompaktní celek je ale i díky scénáři, nejenom formě. Miro Šifra se připomněl už Rédlem a jak vidno máme talent světového měřítka (srovnání má snad jen ve Štěpánu Hulíkovi). Šifra nemilosrdně ukazuje svým kolegům jak vytvořit dokonalou expozici a vyložit výborně karty na stůl, a zároveň si dovolit v českých podmínkách i pár poměrně překvapivých zvratů. Nelze hodnotit něco po první části, ale pro mě jako obdivovatele Viktora Tauše, který ví, jak konzistentní režisérem je, s ohromnou vlastností empatie a darem působivosti a prácí s herci u nás málokdy vídaným (třeba Václav Neužil u Tauše hraje ještě o dost lépe než jinde), si dovoluji tvrdit, že Viktor Tauš je naším nejlepším režisérem posledních let a kdo ví, zda vůbec nejlepším po revoluci. Opravdu tohle je moje gusto a pouze tyto minisérie, které překračují a co víc pokořují současnou českou kinematografii, mi způsobují stav plnohodnotného a intenzivního audiovizuálního zážitku. 100% (23.02.2020)

Smažky sobě. Tauš v rauši, který zjevně xmrti rád masturbuje u Kašpara Noého, Kretýna Dupijého a jiných mentálních soulsquaterů, odkryptoval další flašku toluenu se Šifrou, pustili si k tomu Mr. Kokota a mocinky se jim líbil. Výsledkem jsou rybím okem nasnímaní dva trapní, brutálně přehrávající slizcí čuráci a trestuhodné plýtvání skvělými dejvickými herci jako komparzem, kde veškeré dění i dialogy připomínají skupinové sezení retardovaných anonymních narkomanů. Úsměvné je, že když se z té naservírované plagiátorské konzervy prošlých lysohlávek poblijete, nazve vás PR toho zoufalce, co tohle produkoval, konzervativním divákem. A v podstatě je to pravda. Když po sobě někdo bude hodinu před konkávní kamerou roztírat hovna, citovat u toho s afektovanou dickcí napřeskáčku z kontextu vytržené žalmy v maďarštině, přiblble se jim chichotat a vám se to celé děsně zalíbí, jste bezesporu liberální divák s vytříbeným smyslem pro novátorství a nemasovou kulturu. Vždycky jsem se domníval, že piloty seriálu by se měly točit tak, aby diváka zaujaly a nutily ho sledovat další díly. Tohle je opět inovativní postup. Odpudilo mě to natolik, že jsem ihned všechny ostatní díly smazal a raději pro sichr i zformátoval disk, abych náhodou z dalšího sledování nedostal neodolatelnou chuť na inhalaci nějaké dobroty s „S 6001“ na etiketě. (01.06.2020)

Na tenhle počin jsem se už po trailerech hodně těšil a spokojenost přetrvává. Po pomalejším rozjezdu se první díl pěkně dějově i vizualně rozjíždí, těží ze zajimavého a neokoukaného castu i své klipovosti. Mluva postav pusobí současně a dopomáhá to i zajímavě seskládaný soundtrack od Gleba, Matyse nebo Milion+. (24.02.2020)