Zrádci

Ta kamera je otřesná. Šifrovi se podařilo najít neokoukané téma a jeho scénář nepostrádá vtipu i napětí. Vietnamští neherci jsou poněkud kostrbatí ve svém uměleckém vyjádření. Kamera se snaží o moderní pojetí, ale na mě je to příliš moderní, chvíli jsou vidět póry na obličeji, chvíli se vše ztrácí v mlze, protože ostříme jen na pár centimetrů. Hudba je výborná, i když občas také zajde až hranici snesitelnosti, ale nikdy, na rozdíl od kameru, tuto hráz nepřekročí. Obdivuji tvůrčí odvahu, ať již co se tématu týče, tak výrazových prostředků, ale osobně bych dala přednost poněkud usedlejšímu vizuálu. (08.01.2024)

Jisté kvality Zrádci mají. Né že ne. Nadšené reakce na vizuál či příběh mi přijdou přehnaně vymodlené (nevím co mám ocenit na scéně s obyčejným dialogem, kdy kameraman jakoby hledal vhodný úhel, ten nenašel jakoby a tím se postavil jazyk vizuálního vyprávění ve scénách, kdy si zrovna nervózního kameramana nejen nepřeju, ale scéna ho vyloženě nepotřebuje!). Ano, občas na mě bafl vizuálně zajímavej výjev, ale v tom nesympatickém a zbytečně protivném provedení to působilo vyloženě jako náhoda. Příběh samotný není vůbec špatný. Konečně se nenimrá tuzemská produkce v situační komedii, nebo v komunistických, či poválečných vodách. Celek vyloženě zamrzí. Ale hodně solidní a poctivé tři. Pecháček i Cyril jsou skvělý (09.05.2020)

Zprvu to trochu působí jako další z řady kriminálek české televize posledních let, pro které mám sice slabost, ale člověk si posteskne, že už je čas točit taky něco inovativnějšího. A tím "inovativěnjším" Zrádci k mému překvapení jsou. Viktor Tauš je kapitola sama o sobě. Ač mám slabost pro ruční kamery a různé zoomovačky, Taušova kamera je hodně svérázná. Někdy je super, někdy to ale taky přežene a je spíše rušící. Když však pominu rozdováděné kameramanství, Tauš svým minisériím dává specifický umělecký otisk, který v české produkci obecně dost chybí. Občas je ta snaha o art trochu samoúčelná, ale hodně mě bavilo sledovat např. práci s barvami, využití pro českou kinematografii atypické architektury, významové propojení úvodního Largo a credits songy od Rottrové apod. Co ovšem Tauš dlouhodobě nezvládá si uhlídat je ozvučení, které je opět často vyloženě tragické. Miloslav Pecháček je ve své roli bezpochyby výbornej, ale pomalu celý první díl mu není ani pořádně rozumět a rozhodně to není problém výhradně jen jeho replik. Dějové každopádně raději nečekejte úplně klasickou krimi. Práce policie je tu spíš upozaděná nebo hodně stylizovaná. Je to hodně o postavách, které jsou mnohovrstevnaté a celkově nečernobíle napsané. Ač mi to ve finále přišlo na některých frontách do určité míry nedotažené, oceňuji bohatej a hravej scénář. Z rodinné večeře ve finálním dílu mi až bylo fyzicky špatně. Tak hutnou atmosféru to občas mělo a tak dobře to bylo zahrané. (23.04.2020)

Tauš se u mě rehabilitoval už svými filmy v sérii Detektivů od Svaté Trojice, tady jen potvrzuje ... Stylově a náladou velice podobné, netradičně pojaté a natočené. Hlavní hrdina krajně nesympatický, stejně jako jeho dementní kníratý kámoš, což je sice záměr, ale trochu to klade nároky na diváka, aby potlačil své emoční receptory ... Zde se totiž s někým ztotožnit není úplně jednoduché. Jediné, co bych vytkl, je ten mentorující vnitřní hlas všeználkovského praskačského blba, tady si to Tauš dost zjednodušil ... Jinak super a jdoucí po neortodoxní linii v neotřelém prostředí vietnamské drogové mafie. (03.05.2020)

Výborná věc, slupnul jsem ji za jedno nedělní odpoledne na jeden zátah. Formálně osobité a originální, dějově v řadě momentů překvapivé a vyzněním nepříjemně deziluzivní. Jen tedy některé ty opakující se zvukové manýry mě skutečně sraly, a píseň v závěrečných titulcích by se taktéž jen těžko hledala nějaká, která by se hodila ještě méně. (03.05.2020)