Star Wars: Epizoda II - Klony útočí

„Tomu hovoríš diplomatické riešenie?“ – „Tomu hovorím agresívne vyjednávanie.“ Epizóda II sa na nič neobzerá, na nič nečaká a prípadné námietky neberie do úvahy. Čoraz vyladenejšie herecké obsadenie (k McGregorovi, Jacksonovi, Portman a McDiarmidovi pribudol diabolský Christopher Lee), monumentálne akčné scény, láska a humor, trademarky (vtipný párik popletených robotov) a jedinečná príležitosť, vidieť bojovať skupinu vznešených rytierov Jedi bok po boku (áno, je to niečo ako keby naklonovali tridsiatich "bruceov leeov" a dali ich do jednej akčnej scény). George Lucas nás po piaty raz berie do inej dimenzie. Atmosféra stemnieva, vzťahy medzi postavami sa komplikujú, konflikty vyhrocujú, naberajú na beznádeji a mnohé veci končia (vesmírny mier... a teda aj Jediovia). Podstatne lepšie, ako Epizóda I, ale mne sa páčila už tá :-) (01.01.2005)

Před filmem jsem vážně zvažoval "odstoupení ze Star Wars závodu", ale nakonec jsem to riskl. A hele, ono se to vyplatilo! Zmizela dětská ušišlanost, vrátila se síla, vrátil se osud, vrátila se temnota. Sedl mi zejména Hayden Christensen, v němž se sváří dva nesmiřitelné protipóly, temná a světlá strana síly. Jeho balancování na hraně často graduje skvělá hudba Johna Williamse. Atmosféra více připomíná počítačovou sérii Jedi Knight (oproti původní epizodám je temnější, osudovější, méně pohádková), což vůbec není na škodu. Chytá se i Ewan McGregor, který společně s neposedným a emocemi zmítaným "padavanem" tvoří výbornou dvojku. Milostná zápletka je poněkud násilná a přehnaně stylizovaná, ale naštěstí velice rychle přepustí místo akci. Ano, Epizoda II se posouvá od pohádkovosti prvních epizod k vážnějšímu vyznění, což nemusí sedět pamětníkům, zato nám mladším, kteří už jsme zažili zrod počítačového zpracování SW (počínaje hrou Dark Forces ), je tenhle svět přeci jen blízký. I přesto si myslím, že Klony jsou právoplatným nástupce linie Epizod IV–VI... (27.01.2004)

Kdysi dávno v jedné předaleké galaxii se přede mnou otevřel kompletně nový svět. Znepokojivé věci se náhle dávají do pohybu. Zpupný Anakin krůček po krůčku padá do chřtánu temné strany Síly a já začínám tušit největší zradu v oné předaleké galaxii. Vizuálně opět brilantně zmáknuté, v uších mi duní seismické miny Jango Fetta a nevěřícně kroutím hlavou při závěrečných soubojích, jimiž začínají Klonové války. A co víc, charakteristickým slovosledem hovořící mistr Yoda konečně tasí zelený mečík a své Sílou prostoupené tělo rozhýbe rychleji než tasmánský čert. Lucas mě dokázal znovu rozhicovat a já jsem nyní plně připraven na nejdůležitější díl hexalogie... 115 miliónů dolarů(rozpočet)/649,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově)/209,5 miliónů dolarů(čistý zisk z kinoprojekcí) (14.04.2006)

Prakticky žádná změna od předchozího dílu, jen se místo malýho kluka dostavil Christensen. Tu jeho roli jsem mu vůbec nezáviděla. Nikdo by nebyl sympaťák, kdyby ho scénář nutil říkat věci jako "I will be the most powerful Jedi ever" a "I will even learn how to stop people from dying" nebo oblíbené "I don't like sand..." podobně. S tím scénářem by to neutáhl ani Adrien Brody. Díky bohu, že tam aspoň hraje Samuel L. Jackson, jehož potenciál sice také zabil scénář, ale i tak má jako jediný nějaké charizma (a stejně čekám, kdy vytáhne bouchačku a začne citovat z Bible). Christopher Lee je hodně fajn, ale tady mi přišlo, jako by v roli hraběte Dooku parodoval sám sebe, nehledě na to, že díky jeho úctyhodnému věku mu ten lightsaber duel nesežeru ani omylem. Už vůbec nemluvím o tuně nelogičností, co jsou v rozporu s původní trilogií. A opět - ty dialogy! To musel psát někdo na drogách snad! (Lucas?!)2* za triky. (06.01.2011)

Po dětsky naivní jedničce přichází teenagersky klackovitá a emařsky teatrálně rozervaná a směšně "dark and gritty" dvojka. Jestliže "Epizoda I" se proti původní trilogii zpronevěřovala dehonestováním a překrucováním kánonu v čele s midichloriany, ale přinejmenším obstála jako autonomní vyprávění a rozjívený dětský film, pak "Epizoda II" se naopak v zájmu úzkostlivého dláždění cesty k původní trilogii zříká nejen soběstačnosti, ale i vnitřní logiky. Veškeré postavy se stávají neživými loutkami, kroužícími kolem ješitného egocentrického fracka. Nejděsivěji se to projevuje na vztahu Anakina a Amidaly, který nabývá nejen náležitě zvrhlé, ale i odpudivé podoby. Princezna jako mávnutím jediovské ruky pozbyla jakoukoli vlastní vůli, svou rezolutnost a aktivnost z první epizody vystřídala za bezpodmínečnou submisivitu a lobotomizaci. Ješitný, jalově zádumčivý asociál, který hlasitě deklamuje svou domnělou výjimečnost, ale současně je lajdáckým scénářem obdarován všemi možnými trofejemi v čele s princeznou, pak představuje až nebývale odpudivou projekční plochu pro stejně ješitné a domněle vyvolené nerdy. (12.10.2015)