Judy

Film dle sterilní šablony dojímavé autobiografie. Trudné dětství plné psychického zneužívání, přeskočená střední část mnohých manželství, a zdrcující finiš nešťastné trosky, která přese všechno stále dovede občas zářit a uhranout publikum. Tragický osobní život a pár šťastných chvilek s oddanými fanoušky. ____ Ano, je to kýč, který nic nového nepřináší. Reneé se snaží ze všech sil urputně dokázat, že není jen diblíkem, který umí ztloustnout na povel. A často se jí to dá věřit. Podle mě se jen nemusela tolik pitvořit, aby byla Garlandové co nejpodobnější. Umí zahrát vnitřní křehkost i bez berliček v podobě přesně odpozorovaných záškubů a špulení rtů. Takže za mě ano: Reneé hrát umí. Zbytek je banalita a nuda. Nemyslím skutečný osud Judy Gyrlandové, ten byl skutečně tragický. Film ale jede po nejsnazší koleji a bez přestání jen dojímá a dojímá. Finále to už přehnalo a poslední píseň o duze (jak předvídatelné, že tahle zazní nakonec) bylo na úrovni melodramatu ze střední školy. Promiňte, Reneé i Judy, tohle ne, obě máte na víc. SHRNUTÍ: Radši nějaký originál s Judy. (24.04.2020)

Nemám příliš rád klasické životopisy, většinou jsou srozumitelným kusem pro všechny, jenže stejně často i strojeným a nudným zklamáním. Zaujmou opravdu minimálně, výjimek je v posledních letech jen pár (Bohemian Rhapsody, Rocketman). Ale mají jedno společné: skvělý ústřední part. Stačí se podívat na poslední roky – kromě dvou výše uvedených hudebníků to byl Abraham Lincoln, Margaret Thatcher, Stephen Hawking, Tonya Harding, Winston Churchill, Dick Cheney.. a herecké ceny se jen hrnuly. Děvče z legendárního Čaroděje ze země Oz to mělo od počátku (od dětství) sakra těžké. Šla z filmu do filmu, bývala utahaná, když měla hlad, dostala tabletu, když nemohla usnout, dostala jinou. Stroj produkčních predátorů. Potíže pak řešila chlastem, což se projevilo i na jejím osobním životě (pět nefunkčních manželství), se závislostí (prášky a alkohol) bojovala až do konce svého (krátkého) života. Že Renée Zellweger umí, o tom není pochyb. Ač mi její postava z počátku vůbec nepřirostla k srdci, při prvním vystoupení v Londýně jsem ji nicméně s ohledem na souvislosti sakra držel pěsti. A pak zase. A znovu. Samotná herečka měla v posledních letech jiné priority, teď by mohla zase nasednout do náměty slušně vybaveného vlaku. (08.01.2020)

Forma přinesena Zellwegerovou naprosto vítězí nad obsahem, který nastolil scénárista Tom Edge. Nepochybuji, že osobnost formátu Garlandové mohla mít nesmírně zajímavý život, ale žel z filmu jsem se prakticky nic nedozvěděl. Obecně mě v umění zajímá víc výkon, než příběh interpreta, ale u biografických filmech příběh posiluje výkon - alespoň to tak je v klenotech, jakými jsou Ray nebo Walk the Line. (17.02.2021)

Tak ide o to, či máte životopisy zameriavajúce sa na celý život protagonistu, alebo dávate prednosť tým, ktoré si vyberajú iba určitý zaujímavý úsek zo života osobnosti. Judy je jednoznačne ten druhý prípad, ale obávam sa, že aj ako film o krátkom časovom úseku nie je takpovediac plnohodnotný. Žeby posledné turné Garland bolo nejako extra významné, z filmu nevyplýva, skôr sa dozvedáme o dlhodobých problémoch herečky a speváčky (ich príčiny sa nedozvieme, okrem liekov), vidíme zopár problémov počas vystúpení, sledujeme niekoľko retrospektív a na konci sa z titulku dozvieme, ako Judy skončila. Všetko ale zachraňuje Zellweger, až zabudnete, že by ste o Judy Garland chceli vidieť film, či radšej seriál, venujúci sa nástupu jej kariéry, všetkým piatim manželstvám, vychovávaniu detí a tak podobne. Zo všetkého je tu iba kúsok. (22.02.2020)

Judy Garland je legenda, ale byla také složitá osobnost, kterou hollywoodské pozlátko zničilo. A právě na tohle se film zaměřuje. Jenže to s sebou přináší fakt, že je vám titulní postava spíše protivná, protože sledovat trosku se vám zrovna moc nechce. Renée Zellweger ji však zahrála skvěle, to zase jo. (02.02.2022)