Kouzelník Žito

Denis Šafařík a Anna Kadeřávková mi přišli sympatičtí, až bych jim přál nějaký lepší příběh. Ale ten je tentokrát opravdu slabota, a když postavy náhle propuknou ve zpěv, začne opravdové peklo. Dva směšní pekelníci, jedna zasloužilá kořenářka, to je všechno taková hra na jistotu, až to po zásluze skončilo fiaskem. (24.12.2018)

Já se snad nepoučím! I tentokrát jsem doufal, že se nová pohádka konečně povede a znovu jsem byl rychle vyveden z omylu. Začal jsem tušit zradu už ve chvíli, kdy se poprvé objevila Nesmrtelná teta, představitel titulní role mi byl krajně nesympatický, svůj part recitoval stejně přesvědčivě jako před lety zámečníci a traktoristé v Aktualitách, nepotěšil ani prkenný Pavel Kříž a představitelé Pekla byli dovršením všeho špatného. Bolek Polívka byl pro roli Lucifera velmi špatnou volbou a oba čerti byli jako z dílny Mistra Trošky (nejedná se o kompliment). Hvězdičku jsem udělil za to, že nedošlo na Piráty z Karibiku. Stále nechápu, proč se pohádky změnily ve zpěvohry se zoufalou hudbou i texty, dívám se na pohádku a najednou sleduji muzikál jako od Michala Davida. Divné. (24.12.2018)

Nepřipojím se k tak masívní kritice režiséra Zelinky, nicméně pohádka se úplně nepovedla. Možná by jak tu bylo psáno Žitovi pomohlo kdyby se tu objevil Daniel Landa ( častá úvaha u komentářů u zdejších uživatelů) nebo Jožo Ráž ( slovenský žito). Žito sice dostal jméno Jiří, po zesnulém manželovi, ale nikdo neřekl jinak než Žito. Pan režisér Zelenka sice v rozhovoru řekl, že Žito se nemohl jmenovat Oves, protože se v té době u nás oves nepěstoval (pěstován od doby bronzové a šiřitele byli Slované). Ale poté u obchodníka jsou vyjmenovány brambory (se do Evropy dostaly po objevení Ameriky, k nám až za Války o španělské dědictví v století osmnáctém) . Denis Šafařík, podobný Václavu Neckářovi, mi tolik nevadil, zdá se mi jen tak trochu bez emocí. (11.02.2019)

I letos řídící personál ČT usoudil, že u příležitosti tradice je nejlepší nabídnout pořádně vyvařenou šmíru. Má už za posledních x let řadu osvědčených vařičů, jenže některým z nich někdy omylem vyšlo něco přece jen na jisté úrovni. Oproti tomu pan Zelenka je sázka na jistotu. Na příchod kouzelníka Žita (nebo aspoň Daniela Landy) jsem chtěl poctivě čekat až do konce, ale při první písničce jsem to vzdal. Dál to nešlo a nebylo proč. Zůstávám tedy v zajetí předsudku, ale osvědčená jistota je prostě jistota. Pro vyhlídky do dalších let si držím naději, že zase občas dojde k nějaké chybě v dramaturgickém plánu a vánoční pohádka se zadá někomu, kdo si rozumí s žánrem a má nějakou tvůrčí potenci, díky čemuž v posledních letech vznikly malé invenční skvosty Kdyby byly ryby a Slíbená princezna. Hysterické publikum se z toho sice zase oprudí, ale protože nové Tři oříšky pro Libušku Šafránkovou mu nikdo nedá, personál ČT už vůbec nebude vědět kudy kam a to je šance, že dobro nakonec v pohádce zvítězí. Prozatím máte, co jste chtěli, vážení a milí diváci. (25.12.2018)

Neduhy moderních pohádek přetrvávají, ale objevují se i koncepty jiných moderních pořadů, které jsou pro mě krokem správným směrem. Aby tam taky ta moderna nebyla znát, když jsem v ději našel hned několik podobností s populární kulturou současnosti - ústřední záporná postava je Severus Snape wannabe (na můj vkus málo Affably Evil, ale to od pohádek nečekám; je také zajímavé vidět, jak někteří pohádkoví princové promují na krále, Pavel Kříž pro změnu na záporáka) a ústřední kladná postava je pak Light Yagami reborn se svým komplexem boha a vlastní představou spravedlnosti. Casting se povedl, já osobně jsem rád, že repliky nejsou odříkávány se stoprocentní přesností, byť pro někoho to pak může vypadat amatérsky. Efekty jsou kvalitně tak 50:50, na jednu stranu tu máme skvěle zvládnuté "ďábelské" přechody, na druhou stranu všechna ostatní kouzla. Díky pánům z ČSFD můžu i oslovit konkrétní lidi - bez hudebních čísel bych se obešel, hudební doprovod by taky mohl být ještě vylepšen, pane Bartáku. Scénář vypadal nadějně, nakousl dokonce pár zajímavých myšlenek, ale dokola opakovaná aktivace a deaktivace kouzelného kamene a omezení délkou celovečerního filmu a) nedovolily nic dostatečně rozvinout a b) devalvovaly pravidla daná filmem. Vůbec se nedivím, že pan režisér na konci zvolil rozuzlení formou Diabolus Ex Machina. (24.12.2018)