Climax

Snad každý druhý lepší filmový kritik načrtl rychlou, více či méně skromnou paralelu mezi Boschovým obrazem Pekla z triptychu Zahrada pozemských rozkoší a druhou částí Noého snímku, tou „hororovou“. Byla by chyba, jak to činí opět každý druhý kritik, oddělovat první (než se něco zvrtne) a druhou část filmu stejně, jako nelze oddělovat části triptychu. A zde se můžeme opřít o myšlenku, která zazněla ve filmu Jeana Eustache právě o Peklu Boschově: „Opravdu mi přijde, že je to ve třetím obraze, v popisu pekla, kdy se Bosch konečně nechává unést. Nechává se unést popisem slasti, nesmyslné a kompletní. Tato slast je tak kompletní, že tu dokonce není přítomno její vědomí.“ Jestli je vztah mezi bolestnou slastí a atraktivitou děsivosti pouze vědomým protikladem, zatímco na rovině nevědomí vytouženým cílem pudu smrti, ke které za radostného pláče hrůzy ochotně kráčíme ihned poté, co nám LSD vypne sociální inhibitory, je možnost, kterou Noé exaktně nezkoumá, jen ukazuje. A to pro mě jeho klasická poloha: směs povrchnosti a snahy po hloubce. Naštěstí již víme, že protiklady nejsou vylučující se, ale do sebe kolidují, takže i nad dílem Noého nelze z takovýchto důvodů zlomit hůl, vždyť Bosch také neměl dobré vztahy s perspektivou a tím i s hloubkou pole; rovněž Noému vyčítat povrchnost by bylo jen buržoazní ulpívání na vědomé sféře filmu. (28.02.2021)

Filmy Gaspara Noého mají svůj vlastní žánr – to prostě nikde jinde neuvidíte. Climax obsahuje všechny pro Noého typické trademarky, které fanoušci tohoto šíleného inovátora dozajista ocení. Jinak jde v podstatě o komorní drogově taneční úlet, ze kterého budou nezasvěcení návštěvníci kin houfně utíkat již během první třetiny. Experimentální žánr jako takový rád nemám, ale filmové experimenty lidí jako Noé si vždy s chutí pustím. Kamera je zde využita naprosto geniálně a některé sáhodlouhé záběry jsou vskutku úžasné – ačkoliv je jasné, že je v nich schováno vícero střihů. Pokud vás zajímá, jak to asi vypadá, když je někdo na hodně špatném tripu, tak je Climax pro vás tím správným filmem. Pokud vás ale nebaví sledovat plejádu nesympatických existencí, které celý film jen tancují, chlastají, fetují a řeší sex a posléze jim všem začne hrabat z nástupu LSD – to celé navíc extrémně nekonvenčně natočené –, tak se tomu obloukem vyhněte. Ještěže nepiju sangrii... (07.07.2018)

Jak vidím Gaspar Noé, hned jsem v pozoru. Počítám s abstraktním námětem, absurdním zpracováním a celé to bude na atmosféře devadesátkového francouzského techna a houseu. Tady prostě není moc co řešit. Filmařsky je to skvost. Úvodní taneční scéna představuje, že i v tom největším tanečním zmatku se dá najít obrovský kus linearity. Výbornej vstup do světa tanečníků, kteří následně trošku nudně kecají nesmysly do kamery, aby se představili. V tu chvíli režisér zajímavě odkazuje na osmdesátkové horory, čímž si u mě taktéž vysloužil respekt…no a pak to vypukne. Nemá smysl cokoliv psát, tohle se musí vidět. Šílenství na filmovém plátně, záběry, které si hrají se zvuky, obrazy, s pozadím, kamera, co vytváří neuvěřitelné kreace…a především dění, které si nevymyslíte. (16.06.2021)

Prostě nepříjemný. Někdo mluví o provokaci, někdo o brutálnosti, někdo o předvídatelnosti, někdo o prvoplánu... Pro mě to byl "jednoduše" nepříjemný film. Se vším všudy. Aka nezapomenutelný zážitek. // Překousnu hodně, jak ty mačistické kecy, tak ty vypatlané hlášky ze stran "něžného pohlaví" (téměř archaismus, což?), ale křik dítěte mě bude strašit dlouho. // Kamera a podmanivá hudba (rozuměj: jsi tam a tohle všechno se ti fakt děje) je na výbornou, jen to rozpoložení časové linky se mi zdálo neúměrné. (05.11.2018)

Hysterická zdrogovaná show skupiny tanečníkov v uzavretom priestore pripomínajúci pivnice. Film sa snažia držať pohromade tanec, drogy a násilie ( násilie nie tak explicitné, ako by sa dalo čakať ), ale skôr to je technická prednosť filmu, že sa točí v dlhých záberoch. Má mnoho nelogickostí a nezmyselných scén ( dieťa ) a hoci je pohybové nadanie "hercov" na úrovni, ich prehrávanie srší z každého metra filmu. Snímok kontroverzného Gaspara Noeho vyvoláva silnú polemiku o vlastnom význame, ak teda odmyslím, že sa vraj skutočne stal. Keď však malo byť významom aké neovládateľné monštrá dokážu urobiť drogy z ľudských bytostí, tak sa to podarilo, ale mne tento šialený pop-artový prístup príliš neimponoval. (16.02.2019)