Moulin Rouge

"Moulin Rouge" jsem chtěl poměrně dlouho vidět, ačkoliv jsem tušil, že si mě tento příběh o svobodě, kráse, pravdě a především lásce asi moc nezíská. Pak, jednoho dne, proběhnou úvodní titulky a kratinká scéna stylizovaná do sépiové hnědi starých fotografií a já si říkám "Že by nakonec umění?"...Ale kdepak - kýč jako bič! Vekolepé, dráždivé a až útočné zpracování hýřící barvami, pohybem a střihem stojí osamoceně a není schopné zastřít naprostou průměrnost scénáře a hereckých výkonů. Ano, Ewan a Nicole se naučili zpívat, ale k čemu to je, když nedokážou svým postavám vdechnout život a ony tak zůstávají jen načrtnutými figurkami (a to své osobní antipatie vůči Nicole Kidman tentokrát nechávám stranou - i když, k postavě Satine velká dávka afektovanosti a tetrálnosti patří, ale co je moc, to je moc)...Nejhorší na "Moulin Rouge" ovšem je, že mě film přes veškerou snahu nedokázal vtáhnout do sebe, a tak mi bylo naprosto jedno, co se s jeho hrdiny bude dít. Což by se u příběhu velké a opravdové lásky (navíc v hávu postmoderního, výtvarně promyšleného muzikálu) nemělo stát, nemyslíte? Ale abych úplně nelhal - dvě scény se mě skutečně dotkly - "Roxanne tango" svojí perfektní choreografií a dravostí, a pak scéna "Show must go on". Jenže tam to byla zásluha samotné písně, která je sama o sobě milionkrát silnější a emotivnější než celých 127 minut "Moulin Rouge". Jinými slovy - tenhle film jsou jen pěkné(ě) rozpohybované obrázky...Ale pamatujte si - Baz Luhrmann je Pan režisér. Jen škoda, že mrhá svým talentem. (03.01.2007)

Víc barev! Víc emocí! Víc lásky! Víc střihu! Víc hraní (=přehrávání)! Víc osudu! Víc snů! Víc znamení! Víc víců! Zviditelníme hollywoodský neviditelný styl! Vezmem nejslavnější sny z továrny na ně, vytřídíme zásadní kousky, slepíme je nejslavnějšími songy, přidáme pozlátko, flitry a květiny! Budu vyprávět nesmírně efektivně, jednoznačně a hlavně efektně a neřeknu NIC!!! Zapomněl jsem na něco? Ano!!!! Zapomněl jsem na "!!!!!!!" !!!!! Jsem Baz!!!!! +++++ Nene, jsem Subjektiv a už si na Luhrmanna hrát nebudu - neumím jako on neříct nic tak povedeně. Divím se, že ono nic může řadu diváků tolik dojímat - mou pozornost Moulin Rouge poutá jen tím, jak je udělán a kde se inspiroval. Luhrman mě fascinuje ve chvílích, kdy mě zahlcuje vjemy, mnoha postavami, přeplněnou scénou - čím méně postav na scéně má, tím smutnější výsledek. Davové pasáže jsou brilantní, skupinové mnohdy zábavné, při omezení se na dvojice se cítím trapně a chvíle samoty si nezasluhují slov. Čím větší intimita, tím větší hrůza. Čím delší prostor k zamyšlení (toho se režisér snaží věnovat co nejméně), tím větší otrava. +++++ Nejvíc mi ale vadí, jak je ten film pokrytecký. Jednou tváří se snaží ukázat svou přechytralost v pastišování, poučenosti, formální vypiplanosti a druhou stejně cílí nejjednodušším způsobem na diváka, co si chce u filmu pobrečet nebo vypnout. Jedněm říká: "Správně, máte právo na příběh o opravdové lásce," a druhým: "Nojo, oni jsou trochu jednodušší, ale to ještě neznamená, že je nemohu mít rád - jako děti." Slabé ***. (25.10.2014)

Žáner muzikál nijak zvlášť neobľubujem, nevyhľadávam, ale vždy dám šancu nejakému potenciálne kvalitnému dielku. 'Moulin Rouge' ju dostalo, využilo a po muzikále 'Chicago' sa jedná jeden z vrcholov žánru, hlavne moderného muzikálu. Baz Luhrmann už pri filme 'Romeo + Juliet' ukázal, že tuctový režisér nebude, hýril nápadmi a to sa prenieslo aj sem. Veľkolepé, hravé, zábavné a veselé. Nie vtipné, proste zábavné. Súčasne citlivé a tragické. Občas trošku patetické a predvídateľné, ale tá kostýmová, masková, kamerová a hudobná prevaha to všetko zakryli. 90%. (06.05.2009)

Výtvarně a obrazově uchvacující. Hýřící barvami. Již počátek filmu je jako zběsilá jízda někde na pouti. Dějově (originální humor, drama nenaplněné lásky a nevyhnutelný konec), stylově (muzikál z počátku století zasazen do moderních poměrů), hudebně (Lady Marmalade, Nirvana, Kiss, Queen a jejich muzikálová inovace) a pěvecky (Nicole a Ewan) velmi pestré dílo. Jejich hudební projev mě nadchl, jejich hlasy k sobě dokonale padnou. Nicole Kidman a její bělostně zářící pleť, zrzavé vlasy a hluboce modré oči mě okouzlily a já si představila, že přesně tak vypadá jeden z ideálů osudové, ženské krásy. Nejlepší je oficiální verze Lady Marmalade v podání mé nejoblíbenější Christiny Aguilery společně s Pink, Lil Kim a Missy Elliot. "He met Marmalade down in old Moulin Rouge, strutting her stuff on the street. She said, 'Hello, hey Joy, you wanna give it a go?' " (07.03.2010)

Co se týče viscerálního prožitku, jde o těžko popsatelné převyprávění, přezpívání a přebarvení mýtu o Orfeovi. Film zřejmě vymyšlený a natočený pod vlivem absintu (za asistence absintové víly s tělem Kylie Minogue) ovšem není (jenom) bezmyšlenkovitou muzikálovou extravagancí. V míšení stylů lze vysledovat řád, diktovaný hlavní dějovou linií. První romantické okouzlení se nese v jiném duchu než milostné námluvy ve "Slonovi" a zcela odlišně je pojatá druhá, pomalejší a méně třpytivá polovina filmu, odhalující, že jádrem vyprávění po celou dobu nebylo nic komplikovanějšího než ten nejklasičtější příběh tragické lásky. Luhrman však vyprávěcí schémata klasických románů paroduje, zveličuje nebo rozbíjí. Důsledně při tom vytěžuje popkulturní rezervoár, v němž najdete The Sound of Music i French Cancan, Marilyn Monroe i Nirvanu, screwball komedii i commedii dell'arte. Neustávající, pouze různě rychlý rej obrazů a zvuků brání tomu, aby film na jediný okamžik zevšedněl. Pořád na co koukat, co poslouchat, nad čím přemýšlet. Třeba nad tím, zda je zrovna napodobován styl muzikálů z Bollywoodu, od Minnelliho nebo od Berkeleyho, zda jde o narážku na Ophülse, Felliniho nebo Sauru. Stejně jako v jiných jeho projektech, nešlo Luhrmanovi ani v nejmenším o historickou věrnost. Proklamovaným cílem bylo zprostředkovat divákovi, jak mohlo místo typu Moulin Rouge v letech své největší slávy na návštěvníky působit. Ne fakta, ale zážitek. Tehdejší kulturu reinterpretuje z dnešního úhlu pohledu. S výpomocí současných umělců hledá vhodné vizuální a hudební paralely k tomu, co bylo tehdy v módě, ale co už by na nás dnes působilo zastarale a usedle. Moulin Rouge je film "pohupující" se na hraně mezi absolutním kýčem a emocionálním tornádem. Pro mne jde o výjimečné dílo v dobrém slova smyslu postmoderního režiséra a o jeden z audiovizuálně nejbohatších filmů, jaké kdy byly natočené. 95% Zajímavé komentáře: belldandy, Eddard, Aiax, Natascha, Callas, El Loco, Tequila (15.04.2005)