Moulin Rouge

Skvělá kombinace naprostého kýče a skvělých písniček. Ze začátku to možná může vypadat opravdu divně - všechny ty barvy a třpyt, ale po chvíli dívání už jenom vnímáte originalitu zpracování - od kostýmů po kulisy a choreografii. Fascinovalo mě, jak krásně můžou zpívat někteří herci (kdo by to do Ewana řekl?). I písně, které dostaly nový kabát (Sparkling Diamonds, Lady Marmelade) se neminuly účinkem a tyhle coververze jsou mnohdy lepší než originál. Opravdu radost pohledět (a poslouchat). (03.05.2003)

Asi po patnácti minutách od začátku projekce jsem měl na jazyku slova jako nesnesitelná přestylizovanost, nevkus, kravina... a nebyl jsem daleko od vypnutí. Ale pak, a ani jsem si nestačil všimnout, kdy přesně se to stalo, jsem si uvědomil, jak moc se mi to začalo líbit. Takovýhle totální názorový obrat během sledování filmu jsem u sebe snad ještě nikdy nezpozoroval. Sice si nedovedu dost dobře rozumově vysvětlit, proč dávám takovému kýči pět hvězd, ale prostě - jinak to nejde. (21.08.2009)

Takhle nějak si představuji prvotřídní Hollywodský muzikál. Díky tomuhle filmu jsem se (asi nejen já) zamiloval do Nicole Kidman. Spolu s Ewanem McGrogorem předvádí neuvěřitelný herecký, ale také pěvecký koncert. A Luhrmann režíruje, jak nejlépe umí. A i když na muzikály moc nejsem, hity jako "One Day I Fly Away" nebo "Come What May" mi z hlavy asi nikdy nezmizí. (03.06.2006)

'' The show must go on... '' Není většího skeptika (pokud jde o muzikály), než jsem já.. Sám tomu těžko věřím a můžu být sebevětší ignorant a i nadále tvrdit, že mě muzikály neberou, ale.. Nemůžu ignorovat fakt, že Moulin Rouge je umění. Umění ve své ryzí podobě a fenomenální výkony ústřední dvojice to jen podtrhují - 100%. (05.10.2011)

Nečekal bych, že to bude i po letech tolik působit a fungovat. Třeba Nolanovy filmy po pár letech takový účinek jednoduše nemají. Srdcem tohohle legendárního města je noční podnik, ve kterém se každý večer jede nanovo, každý večer se vyplácají nové šminky, falešné úsměvy i polibky. Vyhrává ten, kdo nejvíc platí. Momentálně je to Vévoda, který chce vlastnit jedno představení i krásnou kurtizánu Satine. Jenže ta se, zdá se, právě skutečně zamilovala do naivního básníka Christiana. Je třeba přijít s několika lžemi a jedním spektakulárním spektáklem. Chvílí to vypadá, že příběh půjde stranou – úvodní desítky minut jsou nesmírně rychlé: vášnivé, zkažené, barevné, nápadité, rytmické, kýčovité, pouliční, erotické, divoké, ale hlavně zatraceně fajn. Je neuvěřitelné, jak zbaštíme dialogy, které jsou takřka jednoduché, jak zhltneme vyznávání lásky pomocí prachobyčejné červené knihovny. Samozřejmě na klasický hollywoodský žánr zapomeňme, Baz Luhrmann si z něho bere jen to, co uzná za vhodné/atraktivní. A nakonec se přímo v premiérovém kusu na jevišti vyjeví pravda o hrdinech: příběh lásky v příběhu lásky, a divák hltá vše, co tvůrci předkládají. Tahle živelná hra na muzikál se prostě musí líbit, zrovna jako zpívající romantik a zpívající kabaretní děvka (ač se mi pobledlá Nicole Kidman líbila o dost víc než Ewan McGregor). Audiovizuální slast. Soundtrack je stoprocentní. (15.12.2015)