Moulin Rouge

Muzikály já obecně moc nemusim, protože mi přijde, že zpěv je upřednostňovanej před dějem a v záplavě všech těch písní nakonec nevim o co v tom filmu šlo. To je tak trošku případ Moulin Rouge, ale tady je naštěstí ten děj tak jednoduchej, že tady nebyl žádnej větší problém se v tom zorientovat. Na druhou stranu jsou ale v muzikálech většinou fakt krásný písně, který do děje pěkně pasujou. tady je to ale taková dost vykrádačka všech možných písní, škoda, že nebyly napsaný nějaký přímo do tohohle filmu, ale i tak se to pěkně poslouchá a koukat na zpívajícího McGregora je fakt zážitek, docea by mě zajímalo, jestli to fakt zpíval on. Stejnětak je zážitek koukat na Nicol Kidman. Baz Luhrmann se toho zhostil fakt pěkně, ale někdy mi přišlo, že z toho dělal až trošku moc velkej vizuální cirkus (27.12.2006)

„Bol raz jeden mladík, zvláštny, kúzelný mladík, smutný pohľad mal, bol však veľmi múdry." Magické, opona sa roztvára a zavalí vás taký dvojhodinový pestrofarebný humbug, až vás na konci prekvapí, ako vás šialený Luhrmann dostal presne tam, kam chcel a vy ste mu neverili a na konci ste mu uverili a už pre vás bolo neskoro, zostali ste emočne zdrvení a rozložení na mikročastice. Zrazu ste dojatí, obzeráte sa, či niekto nejde, aby ste si mohli utrieť zaslzené oči a trúbite do vreckovky. MOULIN ROUGE je opulentný, bizarný, kuriózny, hlučný, akčný, farebný, drzý a krásny muzikál, ktorého úspech (celosvetová tržba 18O miliónov pri 5O-miliónovom rozpočte, osem nominácií na Oscara) vyvolal krátky boom muzikálov (CHICAGO, NINE). Luhrmann je diabol a z Nicole Kidman a Ewana McGregora skvelý, skvelý, skvelý pár. Pekná rozprávka ladená do pop-kultúrnej čipkovanej blúzky, aj keď celé je to miestami natoľko pojašené, že to samozrejme na IOO% nebude sedieť každému. Kino Považan 2001 (21.12.2004)

Jeden z nejlepších muzikálů jaký jsem kdy viděl! Vizuálně, hudebně i herecky naprosto strhující podívaná, kterou mohu každému jen doporučit. Nicole Kidman nám opět ukázala, že je to Paní herečka a oscarová nominace to jen potvrzuje. I když je Ewen McGregor skvělý herec, tak mě velmi mile překvapil svým zpěvem. Baz Luhrmann dokázal zrežírovat dokonalý koktejl, na který hned tak nezapomenu. (29.11.2007)

Děj spojuje Dumasovu Dámu s kaméliemi (nebo přesněji Verdiho la Traviatu) s Pucciniho Bohémou (to především). Předvzorem je tedy italská opera (samozřejmě ne hudebně). Italská opera je totiž pověstná svou „spektakulární“ výpravou a emocionální vyhraněností pohybující se alespoň v Pucciniho případě na hranici vkusu. Verdiho i Pucciniho opera ve své době dojímaly své publikum, které se nikterak nenechalo odradit jejich patetickou přepjatostí. Třebaže v Moulin Rouge je děj podřízený formě, překvapivě se blíží také Zamilovanému Shakespearovi, který naopak stavěl na poměrně složitých textových hrátkách (shakespearovských reminiscencích). Nechci tím říct, že mezi těmito dvěma filmy nakonec není rozdíl, ale spíš, že zákony melodramatu jsou vždy týž. A Luhrmann i Stoppard neměli důvod se proti nim stavět. Oba své dílo už v jiných než narativních vrstvách obzvláštnili natolik, že dalších zvláštností již nebylo třeba. Tanec v srdci – Romeo a Julie – Moulin Rouge. Vývoj, jež nastoupil Baz Luhrmann ve spojení „operního“ melodramatu s bizarní fantaskní formou, dospěl v Moulin Rouge do své nejzasší pozice, v níž forma zcela pohltila obsah. FORMA SE SAMA STALA OBSAHEM. Je to film, kde se na plátně něco neustále děje. Jako obraz ve stylu internacionální gotiky trpí strachem z prázdnoty (horor vacui). Všude je barevná a zářivá dekorace, na nebi nestále něco vybuchuje. Je to jako bizarní sen, který až do scény ve slonu neustále graduje. Druhý vrchol pak přichází v závěrečném představení. Baz Luhrmann si vytvořil svou „Paříž“v ateliéru. To mu umožnilo velmi svobodný pohyb kamery - úžasné přelety, při kterých kamera vylétne z jedné místnosti, nabídne nám pohled na město a prudce se přiblíží do místnosti jiné, kde děj pokračuje. Luhrmann užívá těchto přeletů na místo montáže ve smyslu filmové interpunkce = k posunu děje. Po 70.letech, které ve Slávě a All That Jazz stvořily „civilní“ muzikál, přinesli Luhrmann a také Trier do muzikálu opět něco nového. Vrátili mu senzibilnost a objevili jeho bizarnost. (26.01.2004)

Muzikálová pohádka o tom, jak vzdát poctu filmovému století. Samozřejmě zážitek je hlubší, pokud člověk vědomě vnímá všechny inspirační zdroje. Divák, který jen cosi tuší, jen tápe po povrchu. Tady je všechno od de Toulouse-Lautreca, Mélièse, Violettu, přes Monroe, Madonnu až po Queeny. Děkuji, absintová vílo. (04.02.2009)