Žena na válečné stezce

Když jsem dostal z Horácké galerie v Novém Městě na Moravě e-mail tohoto znění: "ŽENA NA VÁLEČNÉ STEZCE. Nebude chybět ani úvodní komentář komentář Miloše Zabloudila. Je lepší metodou záchrany světa sabotáž stožárů vysokého napětí, nebo adoptování ukrajinského sirotka? Tuto otázku řeší svérázná „zenová teroristka“ ve šťavnatém, ironickém, nádherně nasnímaném a lahodně nazvučeném filmu Benedikta Erlingssona. Tak nezapomeňte 22. února 2019 v 19:30h.", příliš jsem neváhal. Kolik je panu Zabloudilovi let, když už koncem šedesátých let vedl filmový klub ve Žďáře? (Chodili jsme do něj jako žáci SPŠS.) Určitě přes sedmdesátl, přesto vypadal jako kdysi. Co včera povídal byly spíš obecné informace - třeba, že Halldóra Geirharðsdóttirová prohlásila, že měla dojem, že režisér Erlingsson usiluje o její život, což bylo z filmu patrné. Ale ani já nebudu rozplétat uzel, z kterého vylézá příliš mnoho konců provazu. A na dotaz, jaká metoda je lepší (viz úvod), bych jen řekl: ani jedna z obou (i když obě vyžadují značné fyzické nasazení). Co mě však na filmu mimořádně zaujalo, bylo začlenění hudby (skvělé na jedné i druhé straně a dohromady kupodivu též; přestože dáma vlevo ode mě se tomu neustále hihňala a nejvíc, když si muzikant zapálil cigaretu). Pokud je hudba všechno, pak také muzikanti musí být všude. Ale možná i vám připadá, že když jdete podzimní krajinou a zpíváte si třeba "Summer's almost gone", vidíte Jima Morrisona sedět na mezi a ostatní Doors procházet mezi křovím. (23.02.2019)

Je lepší metodou záchrany světa sabotáž věží vysokého napětí, nebo adoptování ukrajinského sirotka? Tuto otázku řeší svérázná "zenová teroristka" ve šťavnatém, ironickém, nádherně nasnímaném a lahodně nazvučeném filmu Benedikta Erlingssona, který se podobně jako v O koních a lidech zabývá laskavými črtami islandské svéhlavosti. Zjevování kapely, která doprovází dění ironickým soundtrackem, připomene filmy Roye Anderssona, ale Woman at War je spíš čistá žánrovka ve stylu "gentle nordic weirdness", kterou si lze skvěle užít. (17.05.2018)

Hezky natočená, manipulativní hipsterská zelená agitka. Chvíli jsem tomu chtěl hvězdičkově uznat nadprůměrné kvality, ale ne, nebudu se do toho nutit. Film, který diváky nekriticky nutí sympatizovat s ekoteroristkou a ostentativně přehlíží možnost, že její konání možná není tak úplně košér - protože všichni její ideoví protivníci jsou ukázaní jako psychopati neochotní naslouchat. Proč se ta paní třeba normálně občansky neangažuje - z toho, co o ní víme, bych usuzoval, že času by na to měla spoustu. Druhá věc je, že toho o hrdince právě vlastně až tak moc nevíme. Proč ta jediná "paní rozumná" třeba nemá vztah nebo se jej nepokouší najít? Nemůže mít vlastní děti, má špatné zkušenosti s muži? Nevíme. Víme jen, že paní "ví, že má pravdu" a proto strhává elektrické vedení, a že by ráda adoptovala ukrajinskou holčičku. Spoiler: Závěr pak má být asi takovou pozitivní tečkou, "na paní se usmálo trochu toho štěstíčka", ale já teda viděl primárně sobeckou osobu, které vlastně všecko vyšlo, i to, co byla ochotna obětovat, přičemž se navíc bez většího zaváhání vyhne vlastní zodpovědnosti. Protože tihleti přírodní aktivisti jsou zvyklí, že pro ně pravidla neplatí, to známe i od nás, že jo. Konec spoileru. Tak tomu já teda tleskat nebudu. Že je Benedikt Erlingsson z jiného těsta, to jsem poznal už u koní, teď jsem si to jenom potvrdil. (06.02.2019)

Tento film má všetko. Tému klimatickej krízy, vojny na Ukrajine, má hlavnú hrdinku vo veku 45+, strieľanie z luku ako Katniss, boj proti vláde, dvojčatá, akciu premyslenú lepšie ako mnohé špionážne thrilery, nádhernú Islandskú scenériu, odkazy na Revenant či Vesmírnu odyseu  a hudobníkov priamo v obraze. Napriek ťažkým témam to však nie je ťažký film. Je poňatý s odľahčujúcim humorom, ničoho tam nie je "príliš" a napokon vo vás zanechá čosi, nad čím ešte môžete neskôr premýšľať. Pre mňa jeden z najlepších v poslednej dobe, fakt pecka. (04.03.2022)

Kapela v poli je podobně surrealistická jako Kusturicovy nápady. Hudba je často dominantní v klíčových scénách, přitom nezastiňuje fabuli. Tento film má naprosto fantastický zvuk, není to jen hudba, ale všechny ruchy, které v jedné dokonalé kompozici tvoří unikátní popředí filmu, ano, říci, že tvoří pozadí, by bylo nejen urážlivé, ale i neadekvátní. Například, když jde nervózní Halla na letiště, tlukot jejího srdce a kulisa hlučící haly spolu tvoří v návalech jejího mdlobného stavu zcela kompatní celek. Nejsem příznivkyní ekoteroristů, ale Halle jsem celou dobu fandila. Možná i proto, že ten černočerný severský humor miluju a zde ho bylo požehnaně. Na scénu s mrtvou ovcí hned tak nezapomenu. Za ten smrad, který byl cítit až sem, přihodím půl hvězdičky. (16.08.2020)