Žena na válečné stezce

Zelení soudruzi z Islandu mohou být hrdí - hysterickou zelenou propagandu mají pro tuto pětiletku splněnou na 105%. Nemusí točit už nic dalšího, tohle veledílo saturovalo půdu eko-komunistických fantazií na celé roky. V další pětiletce by mohli natočit pokračování, kde by byla v hlavní roli Svatá Gréta, která bude 24/7 oblétávat Island soukromou stíhačkou a shazovat napalm na zlé lidi, kteří pijou čaj brčkem :-D p.s.nápad s umístěním hudby přímo do scény byl vcelku legrační, dávám za něj jednu hvězdičku. (12.08.2019)

To je námět, panečku. Islanďani tu vypráví příběh jedné docela přísné partizánky, která brání svojí zem před průmyslovými giganty a tak sem tam vyhodí do povětří nějaké elektrické zařízení uprostřed islandské přírody. Výborné záběry na běžný Island, jak z městského hlediska v Reykjavíku, tak i z přírodního hlediska kdesi uprostřed sopečného pole. K tomu hodně originální příběh a závěr, který mě donutil k páté hvězdě. Krásná práce, Islande! Zase si mě donutil o tobě vzpomínat…a snít. (23.06.2021)

Po druhém shlédnutí "Kona fer í stríð" přidávám na nejvíc. Rozhodně nesouhlasím s názorem, že je to: "manipulativní hipsterská zelená agitka (J*A*S*M*)". Je tam mnohem, mnohem víc! Skvělá Halldóra Geirharðsdóttir. Ovšem, byly chvíle, kdy jsem zavzpomínal na Stalloneho "První krev", pro Hallininu nezdolnost. Příběh je ohromně propracovaný do poslední minuty. Pasáže, jako ta u poutního místa Vikingů (od fejsbůku až do kruhu na konci) i mnohé další. A zvuk a hudba a ti hudebníci, to se musí slyšet a vidět....PS: "ani muk" je i v islandštině "ani muk" :-) ...PPS: Díky =tkimitkiy= za překlad a úpravu titulků. (16.07.2019)

Hlavná hrdinka, učiteľka hudby a dirigentka zboru spevákov, sa s tým vo voľnom čase nesere. Uskutočňuje starostlivo pripravené sabotáže a skraty elektrického vedenia, dávajúceho energiu spoločnostiam, ktoré masívne drancujú nerastné bohatstvo a prírodu Islandu. Jasné, že ide z pohľadu vládnej moci o závažné trestné činy, ktoré je potrebné stíhať a ich páchateľov čo najskôr účinne eliminovať. Aby biznis mohol nehatene pokračovať ďalej, podporený masívnymi čínskymi a americkými peniazmi. Zúfalá bojovníčka preto píše manifest, kde upozorňuje na existenciu nepísaného práva, ktoré dáva človeku možnosti vykonávať sabotáž extrémne agresívnych korporácií akýmkoľvek spôsobom, tak aby sa eliminoval ich vplyv na čo najnižšiu úroveň. Popritom ale hrdinka rieši vlastné nenaplnené materstvo formou  adopcie osirelého dievčatka z Ukrajiny. Rieši aj vzťah k vlastnej sestre, ktorá sa pridala k astrálnym ezopičovým spoločenstvám jógy, ašrámu, hľadania vlastných čakier v spleti splývavých farebných batikovaných rób a kamenných náramkov. A rieši aj vzťah k svojmu "možno" strýkovi, ktorý toho veľa nenakecá, ale pomôže jej, vždy keď je to potrebné. Umelá a trochu navyše je línia o všadeprítomných muzikantoch, či už kapely z Islandu alebo krojovaných speváčok z Ukrajiny. Inak fajn. (21.06.2021)

Halle je naprosto umanutá a oddaná své věci. Nepotřebuje spojence, spiklence, netouží po penězích ani po slávě. Touží po islandské krajině bez dalších čínských fabrik. Ze své rodné země dělá v očích zahraničních investorů problematické místo, kde jim pšenka nepokvete. Nechce vidět umírat lidi, jinak je podle ní vše dovoleno, účel posvětí jakékoliv prostředky. Míra jejího odhodlání je bezbřehá. Je to nadsázka, ale poměrně návodná. Halle by mohla mít dříve nebo později různě po světě své následovníky. Ve filmu vyznívaly její sabotáže vtipně, v reálu to taková legrace nebude. Přesto říkám ano. Ano- příkladně na vřesoviště hliníkárny nepatří. Tento film má filmařské kvality a navíc kope za tu správnou stranu. Něco tomu chybělo, ale moc už to nechtělo, abych si spokojeně zachrochtal. (15.10.2019)