Žena na válečné stezce

Navenek spořádaná padesátnice, učitelka stojící v čele místního sboru, tajně vede ještě druhý život „zenové teroristky“. Stojí před dilematem, co bude pro záchranu světa lepší: jestli sabotáž věží vysokého napětí, nebo adopce ukrajinského sirotka. Komedie o tvrdé bojovnici proti průmyslovým koncernům ničícím krajinu získala hlavní cenu sekce Týden kritiků na festivalu v Cannes 2018, cenu Lux od Evropského parlamentu pro nejlepší film roku 2018 a její hlavní aktérka Halldóra Geirhardsdóttir, známá již z předešlého režisérova titulu či ze seriálu V pasti, byla nominovaná na nejlepší evropskou herečku. Skoro se chce říci akční herečku. Protože Geirhardsdóttir má své nejsilnější okamžiky v bezmála bondovské akci, kdy se groteskně maskuje, odhodlaně leze po střechách, operuje s lukem a šípy opatřenými lanem či s řezným kotoučem, kryje se před vrtulníkem pod drny i mezi ovcemi, brodí se ledovou řekou pronásledovaná psí smečkou – načež se usměvavě postaví před svůj pěvecký sbor a zavelí k „jarní písni pro zahřátí duše“. Scénář, na němž se vedle režiséra podílel Ólafur Egilsson, jí nepokrytě fandí, přestože v jejím spravedlivém fanatismu nechává zaznít jak sobectví, tak stihomam ze sledování; mobil třeba uklízí zásadně do ledničky. Trochu připomíná hrdinku díla Agnieszky Hollandové Přes kosti mrtvých, i když je navenek méně výstřední, zato však doslovnější po stránce agitace. Na řadu přijdou vláda, expandující čínská firma, veřejné mínění vinící sabotérku rozvoje domácího průmyslu z hrozícího zdražování, televizní záběry živelních pohrom i detaily adopce ukrajinské holčičky, která ve válce ztratila celou rodinu. Mimo to Ženu na válečné stezce vlastně nelze považovat za komedii, přestože zábavně hravou, leč postupně únavnou funkci tu plní folklorní kapela zjevující se podél hrdinčiny pouti. Spíše by se dalo mluvit o sluníčkářské satiře, do níž zapadají ohkaté symboly: jak policii podezřelý samotářský cizinec objevující dosud nedotčené přírodní krásy ostrova, tak hrdinčina sestra mířící právě za meditačním sebepoznáním do Indie. Geirhardsdóttir si zahrála obě sestry, avšak v dvojroli neobjevila výraznější odlišnosti jejich podob ani povah, což je škoda. Neboť právě mezi osamělými ženami se ve finále rozhoduje, co je v životě opravdu podstatné. A příliš se nabízí zhmotnění hesla, že kdo zachrání jednoho člověka, spasí celý svět. Zkrátka Žena na válečné stezce ztrácí sílu všude tam, kde se uchyluje ke slovům, tezím, k abstraktním polemikám. A třebaže závěrečný zvrat přináší chytrou přesmyčku, obsahuje rovněž příliš okaté sdělení. Ale na druhé straně filmu sluší nádherné tiché obrazy, které se nikde jinde pořídit nedají. Mystický Island má tu výhodu, že pokaždé uhraje pár bodů navíc. (18.04.2020)

Klasické severské podanie drámy o žene, ktorá sa rozhodla bojovať s mocnými. Zaujímavý bol aj hudobný motív, ktorý pekne spojil škandinávsku krásu s východoslovanským folklórom. Navyše eko motív dejovej linky bol umne zladený s miernou absurditou, pár scénok v tomto smere bolo vážne parádnych. U mňa spokojnosť, slušný nadpriemer. 80/100 (30.09.2019)

Až nečekaně osvěžující. Trochu by to mohlo připomínat Tři billboardy až s tím, že tam šlo o osobní mstu, zde jde o mstu světu od světa. Konkrétně mstí přírodu proti čemukoliv nepřírodnímu. Hodně dobrý motiv. Zvlášť dnes. A nakonec ani ne moc násilný. Islanďané si do toho navíc dají svůj nehumor, který pro ně i mě kupodivu funguje. I když mám takový divný dojem, že jsem viděl na film trailer, který vypadal dosti jinak. Více vesnicky, psychologicky, ale humorněji. V tomto případě sledujeme něco trochu víc megalomanského, co tak nějak funguje i přesto. Film bych asi neoznačil za jednu z nejlepších věcí, ale určitě bych si na něj rád vzpomněl, když jde o zajímavě odlehčený film, který byl určitě dobře natočený, dokázal překvapit i pobavit. Velmi velmi a velmi dobré překvapení z islandské produkce za poslední trochu smutné a rozpačité roky. Ten hudební doprovod dosti metafyzický, matoucí, ale originální. (29.12.2020)

Film dle slov režiséra neobsahuje násilí, smrt a sex... Zato disponuje zajímavým příběhem, islandskou paličatostí, severským humorem a krásně nasnímanou nádhernou krajinou. A za zmínku určitě stojí i zajímavý hudební doprovod. Po snímku O koních a lidech přidává Benedikt Erlingsson další pětihvězdičkový kousek a tak budu netrpělivě vyhlížet další jeho snímky. Prostě a jednoduše film, který stojí za to vidět. (06.02.2019)

Ok letos jsem asi horší film ještě neviděl a těch 83% je šokujících. Komedie / Akční / Thriller je zarážející, protože film není vtipný, akční ani napínavý, co však nepochybně je jest nudný, nezajímavý a zřejmě s nejvíce iritující a nejméně sympatickou hlavní herečkou, co kdy spatřilo Filmové světlo! Není to zajímavé ani po scénaristické či režijní stránce, takže opravdu nevím, co zde chválit. 2x jsem usnul a dokokáno 3.den s velkými problémy. Tímhle mi Seveřané radost neudělali. 20% (28.05.2019)