Dvanáct rozhněvaných mužů

12 mužů, 12 mužů rozdílného vzdělání, vyznání i věku, 12 mužů, kteří mají v rukou život jednoho kluka, který možná vraždil a možná taky ne. Zprvu pouze jeden z členů poroty upustí od zbrklého hlasování pro „vinen“, s přibývajícími minutami je však nahlodáváno také přesvědčení ostatních a poměr hlasů se začíná naklánět opačným směrem. Postupně slábne také divákovo přesvědčení o chlapcově vině, založené však výhradně na prvotním, bezmála jednoznačném, přesvědčení porotců. Samotný soudní proces je nám úmyslně „zatajen“ a musíme se tedy spoléhat výhradně na subjektivní názory jednotlivých mužů, které však – jak se ukáže – nemají k pravdě ani dále ani blíže než fakta ze soudní síně. Na scénáři je nejpozoruhodnější pečlivé psychologické vykreslení pohnutek vedoucích porotce ke konečnému rozhodnutí. Někdo nechce kazit hru, někdo se chce včas dostat na baseballové utkání, někomu je to vlastně úplně jedno a někdo pojímá celou záležitost příliš osobně. Film důmyslně, nepříliš útočně, zpochybňuje americký (a v podstatě jakýkoliv) soudní systém, kdy určitá skupina lidí přejímá pomyslnou úlohu Boha a musí dle svého nejlepšího svědomí a vědomí rozhodnout o budoucím osudu živé bytosti. Jenže do jaké míry jsme ochotni tvrdošíjně respektovat zákon, nevyvratitelné důkazy, a kdy přicházejí na řadu naše emoce – iracionální, zaslepené? Á propos, existují jediné správné důkazy, nebo je vždy nějaké „ale“? Morální rovina filmu je zřejmá a jasně srozumitelná, takže je obtížné zůstat nestranný a nevytvořit si na celou věc vlastní názor. Celý film se odehrává v jediné místnosti a je fenomenální přehlídkou dvanácti odzbrojujících hereckých výkonů podpořených (v rámci možností) dynamickou kamerou Borise Kaufmana. Víc režisér Sidney Lumet k natočení strhujícího dramatu skutečně nepotřeboval. Divadelní charakter dokázali tvůrci využít plně ve svůj prospěch, pečlivě budovaná klaustrofobní atmosféra zdůrazňuje důležitost celé situace a na okamžik vás nenechá v klidu. Celá realizace údajně zabrala pouhých 20 dní a navíc šlo o Lumetův debut na poli celovečerního filmu! Což je naprosto fascinující skutečnost, která – opovažuji se tvrdit – s každým novým rokem nabývá vyšší hodnoty. Bonusem pro českého diváka pak může být herecká účast Jiřího (George) Voskovce, který ztvárnil rozvážného porotce číslo 11. 95% Zajímavé komentáře: Gemini, Isherwood, tron, Knuckless (05.04.2007)

Bravo! Před zhlédnutím jsem o filmu slyšel spoustu chvály a čekal jsem tedy solidní drama. A tohle bylo teda zatraceně solidní drama! Výborné herecké obsazení, dialogy, vykreslení charakterů jednotlivých porotců, zaměření se na detaily a to vše odehrávající se v jedné jediné místnosti. Od Lumeta jsem viděl kromě tohohle snímku pouze Pahorek a režisér mi znovu ukázal, že žánr drama mu opravdu sedí. Co více řící? Snad jen, že moje hodnocení je jasných 5*, a že vidět Voskovce mezi těmi 12 porotci potěší. (08.08.2008)

Co dokáží výborní herci, že? Přestože postupné přesvědčování Henryho Fondy mi přišlo občas jako hodně vykonstruované, jsem si jist, že budu mluvit za vás za všechny. Takovéhoto porotce bych si přál mít u svýho soudu. A Jiří Voskovec v nezanedbatelné roli ukazuje, že by bez problémů obstál nejznámějším hollywoodským hercům té doby. Bohužel v Americe příliš filmových rolí nedostal. Věčná škoda. A je zajímavý, že jeho replikám jsem často rozuměl mnohem líp, než ostatních herců, i když si je do angličtiny překládal sám (a to víte, že se snažil podtrhnout tu neumělost). (31.01.2006)

Už dlouho se mi nestalo, aby film, který má hodinu a půl, mi uběhl, jako by to byla sotva hodina. 12 rozhněvaných mužů je filmový klenot. Je to perla, která i po 52 letech (!!!) dokáže zapůsobit a má co říct. Je to film, který musí milovat každý, kdo se vyžívá v logice a logických věcech. Je to film plný argumentů, protiargumentů, ale hlavně, je to film, který nechá rozhodnutí na Vás. Jistě, porotci nějak rozhodnou, ale vy se NEDOZVÍTE, jestli rozhodli správně, nebo ne. Jeden z filmů, který si zaslouží být v žebříčcích tak vysoko, jak je nyní. A pokud nechcete dopředu vědět, jak porotci rozhodnou, tak si nečtěte komentář od uživatele johny89. (21.12.2009)

Už dlouho jsem u filmu neseděl takhle přikovaný, zvláště u díla z roku 1957. Přitom je celý film hrozně minimalistický a vše se odehraje pouze v jedné místnosti. Ovšem velmi zručná režie pana Lumeta podpořená dvanáctičleným hereckým koncertem a inteligentním scénářem, divákovi opravdu nedá možnost nudit se. Trochu mě ten film vedl k zamyšlení, jak bych se zachoval já a bohužel musím říci, že bez přesvědčovacích schopností Henryho Fondy bych toho kluka asi taky poslal na křeslo. (19.10.2006)