Dvanáct rozhněvaných mužů

Zajímavý snímek, který z počátku vypadá naprosto nevinně a nezajímavě, ale když se začne řešit vražda, která velmi chytře nebyla nikterak ukázána, divák se dostává do filmu velmi hluboko a skoro se až stává 13náctým rozhněvaným mužem (což neznamená, že bude skládat básně:)). Z celé improvizace, kterou předvádějí postavy (mimochodem působí to velmi reálně) je však patrná už na začátku jedna věc a tou je konec.Možná si to většina diváků neuvědomí, ale ve chvíli kdy se začne jeden muž dohadovat s dalšími 11nácti ohledně chlapcovi viny, je asi všem jasné, jak to skončí. Naštěstí skvělé herecké výkony, rozdílné osobnosti, scénář a režie filmu dodává realističnost a skvělou atmosféru, která diváka pohltí. I po tolika letech je výsledné vyznění i celý děj filmu velmi aktuální, protože se zde spojují všechny špatné lidské vlastnosti od rasismu až po nemístný nadhled nad závažností případného rozsudku. Celý film tak působí jako skládání puzzle z lidských osobností, které v závěru mají přiložit poslední kousek skládačky, který rozhodne o trestu pro mladého chlapce, který je obžalován z vraždy. (05.10.2008)

Z núdze cnosť: dvanásť mužov, 18-ročný vrah, jedna miestnosť a najteplejší deň v roku – bez klimatizácie a s bremenom zodpovedného rozhodnutia. Aj keď film rozprava o závažných "psychologických" veciach, Sidney Lumet ho nakrútil takmer ako akčný triler. Porota spochybňuje nie ani tak svoje presvedčenie o vine, ale skôr seba navzájom. To vedie k hádkam, výkyvom nálad, potýčkam a niekoľkým hlasom, tvrdiacim, že obžalovaný je nevinný. Tvrdia to nie ani tak preto, že by tomu vyložene verili – ale chcú sa o celej veci dôkladne porozprávať; kým obžalovaného posadia na kreslo. Bude to dlhá daždivá noc a každý sa počas nej niečo dozvie nové o sebe. (04.03.2006)

Oslava i kritika demokratických principů v jednom. Skvostně budovaná atmosféra, v níž tropické vedro je jenom základem. Lumetův cit pro detail lze poznat na každém kroku, s přibývajícími minutami hutnější dusno nejistoty tvoří kapky potu na tvářích herců a divák je více a více vtahován do neznámé hry, v níž je logika scénáře přímo určována logikou pádného zpochybňování i těch nejneotřesitelnějších soudních důkazů. Klaustrofobický thriller a soudní drama se potkaly v jedinečném snímku, jenž z vlastní jednoduchosti vytřískal maximum. Devadesát pět minut excelentní filmařiny, která dokáže jak vrtkavý je názor člověka pod tíhou společenského klimatu a jak těžké je jít proti zavedeným předsudkům sociálního charakteru. Inu, i demokracie má více barev než jenom černou a bílou. (26.10.2005)

Som rád, že svoj 2000. komentár môžem venovať práve tomuto filmu..."Tak hlasujme! Jedenásť za, jeden proti..." Prečo? S. Lumet si týmto filmom vydobil miesto vo filmovej sieni slávy. Tento film je dokonalou ukážkou toho, ako sa dá urobiť úžasný a strhujúci film i bez miliónov a umelých efektov a to, že sa to podarilo už v 57 roku je o to väčšia pochvala. 12 postáv, jedna miestnosť a dialógy, ktoré vám nedovolia ani na chvíľu pomyslieť na hodinky. Atmosféra horúcej noci pred búrkou je úžasná a každá postava tu má svoj silný part. Pozornosť na seba strháva prevažne H. Fonda, ale nie pre svoje slávne meno, ale hlavne pre postavu, ktorá nezabudnuteľnú debatu spustí a donúti všetkých ostatných trochu premýšľať a nedať ľudský život mladého chlapca len tak zadarmo. Ten film je proste nezabudnuteľná klasika a rovnako som si obľúbil i jeho ruský remake N. Michalkova. Zaslúžený plný počet a film s veľkým F. 100%. (17.05.2014)

12 mužů, 12 mužů rozdílného vzdělání, vyznání i věku, 12 mužů, kteří mají v rukou život jednoho kluka, který možná vraždil a možná taky ne. Zprvu pouze jeden z členů poroty upustí od zbrklého hlasování pro „vinen“, s přibývajícími minutami je však nahlodáváno také přesvědčení ostatních a poměr hlasů se začíná naklánět opačným směrem. Postupně slábne také divákovo přesvědčení o chlapcově vině, založené však výhradně na prvotním, bezmála jednoznačném, přesvědčení porotců. Samotný soudní proces je nám úmyslně „zatajen“ a musíme se tedy spoléhat výhradně na subjektivní názory jednotlivých mužů, které však – jak se ukáže – nemají k pravdě ani dále ani blíže než fakta ze soudní síně. Na scénáři je nejpozoruhodnější pečlivé psychologické vykreslení pohnutek vedoucích porotce ke konečnému rozhodnutí. Někdo nechce kazit hru, někdo se chce včas dostat na baseballové utkání, někomu je to vlastně úplně jedno a někdo pojímá celou záležitost příliš osobně. Film důmyslně, nepříliš útočně, zpochybňuje americký (a v podstatě jakýkoliv) soudní systém, kdy určitá skupina lidí přejímá pomyslnou úlohu Boha a musí dle svého nejlepšího svědomí a vědomí rozhodnout o budoucím osudu živé bytosti. Jenže do jaké míry jsme ochotni tvrdošíjně respektovat zákon, nevyvratitelné důkazy, a kdy přicházejí na řadu naše emoce – iracionální, zaslepené? Á propos, existují jediné správné důkazy, nebo je vždy nějaké „ale“? Morální rovina filmu je zřejmá a jasně srozumitelná, takže je obtížné zůstat nestranný a nevytvořit si na celou věc vlastní názor. Celý film se odehrává v jediné místnosti a je fenomenální přehlídkou dvanácti odzbrojujících hereckých výkonů podpořených (v rámci možností) dynamickou kamerou Borise Kaufmana. Víc režisér Sidney Lumet k natočení strhujícího dramatu skutečně nepotřeboval. Divadelní charakter dokázali tvůrci využít plně ve svůj prospěch, pečlivě budovaná klaustrofobní atmosféra zdůrazňuje důležitost celé situace a na okamžik vás nenechá v klidu. Celá realizace údajně zabrala pouhých 20 dní a navíc šlo o Lumetův debut na poli celovečerního filmu! Což je naprosto fascinující skutečnost, která – opovažuji se tvrdit – s každým novým rokem nabývá vyšší hodnoty. Bonusem pro českého diváka pak může být herecká účast Jiřího (George) Voskovce, který ztvárnil rozvážného porotce číslo 11. 95% Zajímavé komentáře: Gemini, Isherwood, tron, Knuckless (05.04.2007)