Dvanáct rozhněvaných mužů

Film, který je natočen jen v jedné místnosti (pokud se nepočítá záchod) a založen na dialozích, o celkové délce filmu 90min., u kterého jsem se ani na chvilku nenudil bych nazval geniální po všech stránkách od kamery až po herce. Stupňované napětí a houstnoucí atmosféra, spolu s logickým opodstatněním případu a autentičnost prostředí a kostýmů, výkony herců vše mi vyrazilo dech i po 50 letech co byl film uveden. 95 % (21.11.2009)

Hodina a půl v jedné místnosti se dvanácti porotci, kteří mají v rukou lidský život a mají o něm rozhodnout. V na první pohled jasném případu se díky jednomu z mužů náhle začnou vynořovat zprvu drobné, pak větší nejasnosti. Strhujícím způsobem natočené drama s vynikajícími výkony všech zúčastněných herců je postaveno na dokonalém scénáři, v němž nenajdete slabé místo. Btw. Tohle je další důkaz zaslepenosti Filmové akademie, protože neudělit tomuto skvostu žádného Oscara se rovná prakticky filmovému rouhání. (02.05.2007)

Nejen parádní scénář a výborní herci, nejen důkaz o síle filmu bez ohledu na rozmáchlost interiérů i exteriérů. Dvanáct rozhněvyných mužů je i ukázkou Lumetovy fenomenální schopnosti režírovat zároveň nenápadně, přesto však neustále překvapivě a i na prostoru nedovolujícím formální excesy inscenovat velmi živě a s vnitřní dynamikou. Už pouhý způsob nasvícení, jenž se proměňuje spolu s houstnoucí atmosférou, volba zcela jiných způsobů zobrazení při různých hlasování, gradace fungující pouze na bázi sugestivních pohledů na jednoho z porotců, to vše hovoří o Lumetově režijní moudrosti, které se nedokázal vyrovnat ani o čtyřicet let později William Friedkin. Lahůdka. (26.08.2005)

No. Akurát som zhliadol päťdesiatročný film, ktorý vďaka svojmu spracovaniu nestratí reálnosť a atraktivitu ani ďalšie polstoročie. Dopodrobna prepracovaný pohľad do práce porotcov. Aké to majú častokrát ťažké sa rozhodnúť aj pri naoko jednoznačnom prípade. Akurát mi vadilo, že pár fráz opakovali stále nekonečne dookola a napriek pomerne svižnému tempu to mohlo byť kratšie. 85%. (04.02.2007)

Už dlouho jsem u filmu neseděl takhle přikovaný, zvláště u díla z roku 1957. Přitom je celý film hrozně minimalistický a vše se odehraje pouze v jedné místnosti. Ovšem velmi zručná režie pana Lumeta podpořená dvanáctičleným hereckým koncertem a inteligentním scénářem, divákovi opravdu nedá možnost nudit se. Trochu mě ten film vedl k zamyšlení, jak bych se zachoval já a bohužel musím říci, že bez přesvědčovacích schopností Henryho Fondy bych toho kluka asi taky poslal na křeslo. (19.10.2006)