Dvanáct rozhněvaných mužů

Nic inteligentnějšího a napínavějšího jsem snad neviděl. Nikdy bych si nepomyslel, že mne tak mile překvapí snímek z prostředí, ke kterému nemám sebemenší zalíbení, a se kterým mi ve spojitosti s filmovou kulturou přichází na mysl slůvko "kýč": z justiční budovy/místnosti pro verdikt porotců. Režiséru Lumetovi gratuluji k jednomu z nejgeniálnějších děl světové filmografie. Na adresu všech zůčastněných herců se pak sluší říci, že každý z nich ze sebe dostal maximum a já si ani na okamžik nedovolil pochybovat o tom, že by se kterýkoliv z nich do role plně nevžil. Bylo to tak intenzivní, až jsem si připadal jako třináctý: mlčenlivý pozorovatel. (06.09.2009)

Scénář: Reginald Rose .. Pozoruhodné soudní drama, neodehrávající se přímo v soudní síni, ale v malé místnosti, kde porota dvanácti mužů rozhoduje o podobě verdiktu, tj. vinně či nevinně obžalovaného. Spousta konverzačních konfrontací a výtečné herecké výkony jsou velmi silnou devízou snímku, v jejímž závěsu se drží parádní scénář a silná, dusná atmosféra. Je zajímavé sledovat boj jednoho muže proti všem, jenž postupně převáží v boj všech proti jednomu. 85%. (20.12.2005)

Už dlouho jsem u filmu neseděl takhle přikovaný, zvláště u díla z roku 1957. Přitom je celý film hrozně minimalistický a vše se odehraje pouze v jedné místnosti. Ovšem velmi zručná režie pana Lumeta podpořená dvanáctičleným hereckým koncertem a inteligentním scénářem, divákovi opravdu nedá možnost nudit se. Trochu mě ten film vedl k zamyšlení, jak bych se zachoval já a bohužel musím říci, že bez přesvědčovacích schopností Henryho Fondy bych toho kluka asi taky poslal na křeslo. (19.10.2006)

Nejen parádní scénář a výborní herci, nejen důkaz o síle filmu bez ohledu na rozmáchlost interiérů i exteriérů. Dvanáct rozhněvyných mužů je i ukázkou Lumetovy fenomenální schopnosti režírovat zároveň nenápadně, přesto však neustále překvapivě a i na prostoru nedovolujícím formální excesy inscenovat velmi živě a s vnitřní dynamikou. Už pouhý způsob nasvícení, jenž se proměňuje spolu s houstnoucí atmosférou, volba zcela jiných způsobů zobrazení při různých hlasování, gradace fungující pouze na bázi sugestivních pohledů na jednoho z porotců, to vše hovoří o Lumetově režijní moudrosti, které se nedokázal vyrovnat ani o čtyřicet let později William Friedkin. Lahůdka. (26.08.2005)

Nebýt jednoho odvážlivce, který nikam nespěchal, mohl se odsouzený těšit už ledatak na dobré jídlo před popravou. Krom jedné scény v soudní síni se vše odehrává v jedné místnosti, ale i tak se z toho dá udělat zajimavý příběh, kde se pousmějete, když na druhou stranu přejde další přeběhlík. Pár věcí se zde sice omílelo stále dokola a najdou se tu i zbytečné dialogy, přesto mě tenhle černobílý snímek dokázal svým scénářem zaujmout. (22.04.2012)