Dvanáct rozhněvaných mužů

Geniálně napsaná divadelní hra se na stříbrné plátno probojovala skrz televizní výhybku (Sidney Lumet režíroval obě verze a v obou mj. hraje i Jiří Voskovec), přičemž scénář filmu byl prakticky nezměněn a zachován zůstal i koncept jediné lokace a pouhých dvanácti herců (plus jeden hlídač), kteří ztvárnili porotce. Klaustrofobii hodně napomáhá, že se o nich divák vůbec nic nedozví a nebýt jedné nevinné otázky, vlastně by ani neznal jména žádného z nich. Dvanáct rozhněvaných mužů je totiž především brilantní charakterová studie. Co je potřeba k tomu, abyste změnili názor? Potřebujete důkaz nebo vám stačí přesvědčivý dohad, který se vám hodí do krámu? Během pouhých devadesáti minut jsme svědky lámání slabších povah, drcení těch silnějších, přesunů mezi oběma stranami barikády a jakkoliv jde stále "jen" o víceméně vyostřenou debatu, Sidney Lumet přihazuje nenápadně polínka do ohně a snímek sálá víc a víc. Může za to nejen herecký tým, ale také změna intenzity nasvícení (s přibývajícími minutami se stíny prodlužují a vrásky ve tvářích protagonistů vypadají jako vytesané do skály) a několik kamerových hrátek - Lumet používá stále delší a delší skla, takže už tak těsná místnost se opticky ještě zmenšuje. Omezené prostředí a spartánské zpracování filmu zaručuje nesmrtelnost (stárne pomaleji než plastový kelímek odhozený uprostřed lesní obory), stejně jako Lumetova práce s vývojem rozhovoru. Po každém klíčovém odhalení totiž následuje nové hlasování "pro" a "proti", jenž většinou vyustí ve změnu skóre, což je doprovázeno výbuchy emocí a velmi elegantním odhalováním povah jednotlivých porotců. Bez skvělých herců by tenhle Tucet nikdy nefungoval a nutno prozradit, že Henry Fonda jako onen nevěřící Tomáš, co si jako první není jistý mládíkovou vinou, tu funguje pouze jako pojivo mezi zbylou jedenáctkou, která musí chtě nechtě vyvenčit své pochybnosti. A totéž konec konců čeká i vás, protože Henry Fonda osloví i vás. Během filmu i po něm tak můžete přemýšlet nejen nad osudem obžalovaného, ale i nad americkým soudním systémem, v němž se koncept občanských porot používá dodnes............ p.s. Zmínil jsem se o tom, že je to černobílé? I po jedenapadesáti letech má přesto Lumetův snímek víc odstínů než devadesát procent současné hollywoodské produkce. (03.02.2008)

Bez debat kvalitní a zajímavé minimalistické drama, které se od začátku do konce odehrává prakticky v jedné jediné místnosti soudní budovy. Máme dvanáct porotců, rozsazených kolem stolu, kteří mají rozhodnout o vině či nevině - (ne)poslat mladíka k trestu smrti za údajnou otcovraždu. A co si chce až na jednoho každý odbýt za pár minut (nutno hlasovat jednomyslně), to se protáhne na hodiny hněvání a postupného nacházení slabých důkazných míst v celém případu. Nenacházím genialitu, ale uznávám nespornou ’dobrost’ tohoto snímku - jak po stránce filmařiny, tak jeho na první pohled skromné náplně. Nepotřebujete si být jistí když je nevinen, ale musíte si být jistí když je vinen. [HD] (02.12.2010)

Téměř divadelní zpracování konverzačního dramatu. Jednota místa, času a děje. Vše je tu ve slovech...ale v jakých slovech! Nádherný film, hluboký, dramatický, s etickou rovinou nesnesitelné tíhy rozhodování o životě člověka. Skvěle napsaný scénář. Vynikající herecké výkony všech zúčastněných, z nichž je nutno z českého pohledu vypíchnout obsazení naší národní legendy - emigranta Jiřího (George) Voskovce... Tady někde mohl být i český film, kdyby byl v té době svobodný... (17.07.2007)

Já si připadala, že tam sedím s nimi a rozhoduji o vině či nevinně obžalovaného, natolik mě to vtáhlo do té místnosti a to se mi jen tak nestává. Po tolika letech stále dokonalé konverzační a herecké drama . A co víc, zjistila jsem, jak jsem lehce zmanipulovatelná osoba. Stačilo mně jen malinko nahlodat nějakou teorií a už jsem se přikláněla k nevinně. Dokonalé! Filmová výzva 2016 (26.05.2016)

Jedno horké letní odpoledne, jedna místnost s rozbitým ventilátorem a dvanáct mužů, kteří mají rozhodnout o vině/nevině osmnáctiletého chlapce, obžalovaného z vraždy. Na tomto malém prostoru dokázali scénárista Reginald Rose a debutující režisér Sidney Lumet vytežit naprosté maximum. 96 minut postavených na vynikajících dialozích a výtečných hereckých výkonech. Krom Henryho Fondy, který zde stvárnil jeden ze svých nejlepších partů, nelze zapomenout na zatvrzrlého Lee J. Cobba, žoviálního sportovce Jacka Wardena či emigranta Jiřího Voskovce. Brilantní přehlídka hereckého umění ve filmu, z kterého, i přes svůj minimalismus mrazí. Nejvíce mne dostala scéna s nožem - to jsem, přiznám se, nečekal. Vy věříte, že je nevinný? - Já nevím. 100%. (07.03.2009)