Utažení

Komu straší ve věži...ehm..kdo to straší na záhadném panství. Režisérka se patrně ukájela pohledem na rajcovní Mackenzie Davis. A zapomněla dát svému dílu smysluplnost. A hlavně zapomněla, že točí horor. Vylezl jí z toho nestrašidelný propadák, který je příkladem toho, jak se nemá točit horor. Začátek ještě nevypadá nejhůř. Mladá soukromá učitelka přijíždí na hrozivě vyhlížející panství udělit své nesexuální lekce dvěma sirotkům, rozverné sedmileté divce Floře (Brooklyn Prince), co asi měla působit záhadným dojmem(?), jak to u "hororových" dětí bývá zvykem, a jejímu staršímu bratrovi, mladému jinochovi Milesovi (Finn Wolfhard), který se asi do ní zamiloval(?), chová pavouka, preferuje jezdectví a vykazuje nepřístojné chování, načež se jí dostane přijetí u dlouholeté služebné (Barbara Marten), která působí strašidelně a hlavně má přehled o všech podivných událostech, ke kterým zde došlo. A mladá učitelka pranic nedbá toho, že její předchůdkyně tady před nedávnou dobou předčasně a za podivných okolností sbalila kufry. A nepřehlédnutelný je i fakt, že učitelka má mámu, co jí tak trochu straší ve věži(?) (Joely Richardson) A hned od prvních minut je to všechno výše vypsané stejně jedno, neb děj se ubírá různými směry a není si schopen vybrat, jaký mu bude vyhovovat nejlépe. Režisérka Floria Sigismondi vyvolává zmatky, neustále diváka vláčí po prostorách panství a jeho přilehlého okolí a vydatně praktikuje jakési nejasné a rádoby strašidelné výjevy a úkazy, nicméně téměř vše se míjí účinkem. Zvláště když v závěru téměř nic nedává smysl a divák se jen dohaduje, jak to celé bylo myšleno. Paranormální jevy sice nemají odbytou fazonu, hrstka scén dokonce vyvolá příjemné mrazení, herci se snaží, Mackenzie Davis je sympatický objekt touhy, ovšem chyba dlí už v ukrutně dementním scénáři a decentní a vážně míněný přístup režisérky je poměrně směšný. Strašení na úrovni mateřské školky už opravdu neocením. Pokusná forma strašit tedy zůstala jen pokusnou formou, načež je vše korunováno sledem nepochopitelných a povětšinou nezáživných až zaostalých scén, což je ještě horší. Pokud tedy nejste zarytými fanoušky hlavní hvězdy filmu, jedná se v podstatě o ztrátu času. Floria Sigismondi se po téhle tvůrčí hrůze hned tak ke kvalitní (hororové) produkci nedostane. Nedomrlé psychologické prvky ovšem může v budoucnu ještě uplatnit v jiných žánrech. 4/10 (19.05.2020)

Má to komplikovanou vlekoucí se zápletku a podivný náhlý konec, který dělá celé vaše dívání nesmyslné. Hlavní vadou je scénář. Vyprávění by mělo být lepší, mnohem jasnější. Pozitivní věcí byly herecké výkony. Když příběh skončil, říkal jsem si proč jsem ztrácel čas a někoho nepožádal, aby mi film převyprávěl. (10.06.2020)

The Turning obsahuje vše co už jste někde jinde asi 100x viděli. Nově příchozí přichází na staré panské sídlo (samozřejmě odlehlý obrovský zámek v novogotickém stylu obehnaný nekonečnými zahradami a rybníky). Barák, kde by jste se io v obýváku báli i ve dne natož v noci. Kate coby učitelka malé Flory, která přišla o rodiče je novým působištěm zprvu nadšená. Stáje s koněmi, nádherné starodávné sídlo nacpané starožitnostmi, pokojík jí určený jak z dětských snů o princeznách... Jenže je tu i spousta věcí co neklape. Proč stará vychovatelka nedovoluje opustit Floře brány panství? A co se to večer děje za podivnosti v chodbách a pokojích? --- No jak říkám, vše už tu bylo. Z prvu mne bavila Davis Mackenzie, od té bych se věru nechal učit francouštinu a pak se nechal večer uspávat - nebo jí vlezd do postele aby se sama nebála- :-)... Milá byla i malá Flora a celé to bylo také in british style... což já rád. Ale pak začly lekačky, stíny, odrazy v zrcadlech... prostě standard bubák jak já říkám. A tak dávám jen za 2 pavouky. * * (26.04.2020)

Zoufalá hororová série pokračuje a po Come Play a Rental tu mám potřetí 1*. Utažení, neboli Turning the Screw mě příliš nenadchnul ani v originální verzi z 1961, po podivném prequelu/neprequelu z 1972 ani nemluvím. Nová verze je zasazena do roku 1994 k čemuž mi moc nesedí celé to zámecké prostředí jak z 19. století. Je to tradiční oldschool duchařina s ošklivou a šílenou hrdinkou, děsivou hospodyní, malou holčičkou a puberťáckým spratkem. Ze začátku mě to celkem bavilo, hlavně výprava, ale postupem času je to čímdál větší nuda, lekačky jsou utopené v totální temnotě a navíc nijaké a co se děje stále není jasné. Odhalení je 10 minut před koncem a konec nedává absolutně žádný smysl. 1* za tu pěknou výpravu, jinak ztráta času. (08.12.2021)

Na rovinu, díky vyústění, závěru, pointě, nebo jak tu strašlivou ohavnost mám nazvat, jsem byl hned po skončení filmu rozhodnutý, že tomu prásknu bez slitování Odpad!, jelikož tak nasraný jsem ještě při závěrečných titulcích snad nebyl. Co to sakra bylo za konec? Já ten závěr prostě naprosto nepobral, nepochopil, absolutně netuším, jak to jako tedy dopadlo, tohle je prostě totální scénáristické fiasko a selhání v jednom, a mě to jednoduše urazilo, protože věnovat devadesát minut něčemu, co nakonec žádný konec nemá, to naprosto odmítám respektovat a tolerovat. Po zklidnění emocí ale nakonec dám The Turning slušné dvě *, neboť až do toho prokletého závěru se nejedná o až tak nekvalitní podívanou, spíš naopak, jelikož když třeba konkrétně vezmu v potaz skutečně působivou a tajuplnou atmosféru, syrovější vizuální zpracování, pár fungujících napínavých scén, či v neposlední řadě tajemné postavy a hlavně jejich opravdu výrazné herecké představitele, v čele s démonickým mladíčkem Finnem Wolfhardem, tak to vše je zde na, v rámci možností a divácké vstřícnosti a jemné nenáročnosti, na docela vysoké úrovni a rozhodně tak nelze tuto podívanou považovat za nudnou, či vyloženě nepovedenou, přestože samotná zápletka žádné terno není, nepřekvapí, nestrhne, ale opakuji, především po technické stránce funguje vážně dobře. Několikrát zmiňovaný závěr se nicméně skutečně naprosto vymkl kontrole a tudíž jakýkoliv nárok na pozitivnější zážitek, či lepší hodnocení tak nepřichází v úvahu. (19.10.2021)