Psí odpoledne

Psí odpoledne klame tělem. Začátek totiž vypadá jako nefalšovaná kriminální komedie, když se trojice ryzích amatérů vybavených pouze odhodláním a sebevědomím rozhodne přepadnout bankovní pobočku na rušné ulici, jenže nepočítá se spoustou větších i menších zádrhelů, které jim jejich životní ránu zkomplikují. Přes spoustu tragikomických situací ale divák záhy vycítí, že příběh směřuje jinam, do vyhrocenější a především tragičtější polohy. Sidney Lumet natočil svůj film podle skutečné události a při vší absurditě viděného je to celé nadmíru mrazivě realistické. Dokázal skvěle pracovat se svými herci a vytěžil ze zhobrazených událostí maximum emocí včetně nemalé dávky společenské kritiky nešetřící ani policejní nebo novinářské praktiky. V určité poloze to připomíná známý videoklip skupiny Rammstein Ich will. Pro mě jde o jeden z nestárnoucích filmů svého žánru, na kterém divák nenajde ani stopu obvyklé vykonstruovanosti podobných snímků. Celkový dojem: 95 %. (05.03.2010)

Jak je u Lumeta zvykem, film se odehrává na malym prostoru a hodně se tam kecá. To by nebylo na škodu, protože Lumet tyhle filmy prostě uměl. Al Pacino hraje jako o život a John Cazale zdatně sekunduje. Jenže já jsem si o skutečnym případu něco přečet na wikipedii, takže už jsem dopředu věděl, o co půjde a jak to dopadne. Tim pádem mě to bohužel moc nebavilo. (12.06.2015)

Zprvu se Psí odpoledne jeví jako osvěžující mix krimi a komedie, avšak humoru je docela poskrovnu, postavy jsou zábavné, některé jejich interakce logicky taky, ale na dvouhodinovou zábavu to nestačí. Druhý pohled z perspektivy thrilleru mě bohužel také neuspokojil, nezdálo se mi, že by situace byla brána dostatečně seriózně - nejspíš díky fúzi se zmiňovanými střípky humoru, a to teď nemám na mysli onu transsexuální vsuvku, ta naopak film příjemně nadlehčuje. Rekonstrukce bankovní loupeže u mě selhává. V celkovém shrnutí je to tedy místy nuda, jen Al Pacino šílenec a sympaťák v jednom. 6/10 (01.07.2010)

Jestliže Al Pacino s přehledem zahrál drsného mafiána, tady to byl pravý opak. Zejména počátek filmu dává jasné znamení, že postava kterou hraje, je pořádný looser. A Pacino to sehrál se stejnou samozřejmostí a hodnověrností jako v Kmotrovi To svědčí, že byl a je opravdovým Hercem. Sidney Lumet zase dal vzpomenout na svých Dvanáct rozhněvaných mužů. Zde se opět rozehrává drama na velmi malém prosotru, ale čím je prostor stísněnější, tím je film autentičtější a lepší. John Cazale nemá ve filmu moc replik. Ale tenhle člověk hraje především svým zjevem a gesty. I to málo mu stačilo na nominaci na Zlatý Globus. Film samotný je tragikomedie. Dva nepříliš zdatní chlápci chtějí vyloupit banku, ale poserou co mohou. Postupem času vidíme prvky, které by jindy působily trapně, ale v tomto filmu jsou na svém místě. Rukojmí cvičí se zbraní, jsou nadšeni, že jsou v televizi a mají své věznitele pomalu jako kamarády. Jsem nadšen, opravodvý filmový zážitek! (11.05.2009)

Už si nikdy nebudu stěžovat na to, že mám smůlu... Sidney Lumet natočil perfektní kriminální drama o jedné ne tak úplně obyčejné bankovní loupeži, které místy připomíná i komedii. Role Sonnyho Wortzika je jednou z Al Pacinových nejlepších kreací. Dokonale zvládá, zničeného chudáka, který se ze všech sil udržet situaci pod kontrolou. John Cazale jako Sal je příjemně nenápadný a zamlklý a po celou dobu je na něm vidět, že ho užírá strach. A jak se ukázalo, ten chlápek na konci v minibusu byl opravdu Lance Henriksen :-). Scénář je dokonalý a ukazuje, že i z tak standartního tématu jako je bankovní loupež se dá vytřískat něco tak "jiného". (28.10.2006)