Psí odpoledne

Už si nikdy nebudu stěžovat na to, že mám smůlu... Sidney Lumet natočil perfektní kriminální drama o jedné ne tak úplně obyčejné bankovní loupeži, které místy připomíná i komedii. Role Sonnyho Wortzika je jednou z Al Pacinových nejlepších kreací. Dokonale zvládá, zničeného chudáka, který se ze všech sil udržet situaci pod kontrolou. John Cazale jako Sal je příjemně nenápadný a zamlklý a po celou dobu je na něm vidět, že ho užírá strach. A jak se ukázalo, ten chlápek na konci v minibusu byl opravdu Lance Henriksen :-). Scénář je dokonalý a ukazuje, že i z tak standartního tématu jako je bankovní loupež se dá vytřískat něco tak "jiného". (28.10.2006)

Tři vynervovaní looseři vtrhnout do banky a jejich chabý plán se jim postupně rozsype pod rukama. První prchne okamžitě, zbylí dva budou muset čelit narůstajícímu tlaku zvnějšku. Al Pacino si vaše sympatie získá po pár minutách. Nepotřebujete vědět, kdo je a proč to dělá. Budete mu věřit, budete mu fandit. Stejně jako desítky lidí na ulici a stovky lidí u televize. Ale udrží si vaše sympatie po odhalení všech skutečností, po zjištění, jak špatným otcem/milencem je? Sidney Lumet neztrácí čas a jde rovnou k věci, strhující tempo první poloviny bohužel nedokáže udržet během celého filmu a občasné umělé natahování nekonkrétním žvaněním zamrzí. Původní sílu zážitku resuscituje závěr, kdy to už už vypadá, že všechno klapne, všichni (včetně vás) mají skrz naskrz propocené oblečení a do konce filmu zbývá všehovšudy pět minut – nepopsatelný nervák. Speciální vyzdvihnutí si rovněž zaslouží všechny scény s Pacinem, dle své nejlepší tradice stoprocentně ponořeným do komplikované role. Otázkou na závěr zůstává: může Psí odpoledne vzbudit takový poprask jako v 70. letech? V době, kdy k této události skutečně došlo, v době kulminující vietnamské války a celkové zmatenosti, nikoliv jenom sexuální a nikoliv jenom ve Státech? Těžko říct, ale minimálně pokřik „Attica! Attica!“ vám z paměti nikdy nevyprchá. Neměl by. 80% Zajímavé komentáře: StarsFan, JohnFarst, ]V[()Rt (10.09.2008)

Amerika v mých očích i nadále zůstává divokým západem a její obyvatele mám za bandu šílených cvoků. Psí odpoledne jakožto absurdní komediální drama to jen potvrzuje. Moc se mi líbila úvodní písničková montáž, která diváka uvádí do prostředí, kde se film odehrává, a pak rychlá střihová montáž po prvním výstřelu. Před sledováním filmu je dobré vědět jen základní obsah, tj. že film pojednává o přepadení banky, a zbytek si nechat jako překvapení. (05.04.2013)

Tradičně vynikající Al Pacino uzurpuje všecku divákovu pozornost ve filmu o močopudné bankovní loupeži. Lumet si dává záležet na charakterech více postav, což ale i vzhledem k charismatu Pacina nemá moc smysl, dokonce se odvážím říct, že takový Chris Sarandon stál Psí odpoledne pátou hvězdu, protože byl celkem navíc a natáhl tak film podle mě na škodu nad dvě hodiny. Ale i tak se jedná o vysoce nadprůměrný film s danou tématikou. 85% (18.01.2015)

Geniální One Man Show. Al všechny naprosto převálcoval svým kolosálním herectvím. Vydal se rychle kupředu a nechal hodně daleko za sebou všechny ostatní. A ty dvě hodiny stopáže, kterými je tento skvost obdařen, dokázal levou zadní utáhnout v "klidu" sám. Ostatní herci, především John Cazale a Charles Durning jsou skvělí a doplňují svými vedlejšími posty Alovu Oscarovou (bohužel neproměněnou) kreaci. Celou svou osobností a umem dokázal s přehledem zalepit i slabší místa. Kdybych se ocitla na onom místě, před bankou, nejspíše bych se připojila k davu a skandovala Sonnyho jméno. Fandila jsem mu a doufala, že se z toho nakonec dostane. Jako bonusová perlička na závěr působí Lance Henriksen a jeho po sobě často vyslovená věta, jejíž význam (a nástrahu) možná plně pochopíte až v samotném závěru. Alovo ztvárnění Sonnyho Wortzika je jeden z těch silných, nezapomenutelných hereckých výkonů, které mě naprosto dostaly a strhly. Přirozené, opravdové, sugestivní. Klaním se. Toto není film Sidneyho Lumeta, ve kterém hraje Al Pacino. Toto je film Sidneyho Lumeta a Al Pacina. Nebo ještě přesněji řečeno - toto je film jednoho muže. Na konci jsem Alovi s obdivem zatleskala. (06.02.2010)