Na dno vášně

Pedro Almodóvar je slávny režisér a patrilo by sa, aby som jeho film vychválil do nebies. Nestane sa tak, pretože ma pohľad na dno vášne nechal chladným. Nemám nič proti nemu, pozrel som si ho, páčili sa mi niektoré herecké výkony, pokúsil som sa zorientovať v spletitom scenári nepravdepodobného príbehu a to je asi tak všetko. Fanúšik Almodóvarových filmov zo mňa asi nebude. (19.04.2012)

film v ktorom Almodovar ide absolutne odlisno ucestou nez doposial. jeho svojim sposobom najsugestivnejsie filmove dielo hovori klasicke myslienky o vasni a parafrazuje ich do pohyblivych obrazkov. Zacitovat sa mi chce Maraiove Sviece doharaju: ,,Kazda vasen sa premeni na popol" a presne o tom je aj ten film. na prvykrat to nepojde, lebo tomu jednoducho nepochopite, ono je to cele postavene aj odohrane v ramci vasne. je to o vasnivych postavach, ktore spolu vasnivo sexuju a ktore vasnivo konaju. natocil to vsetko najvasnivejsi reziser vsetkych cias a nazval tento opus magnum Na dno vasne. sto bodov pedro. (28.04.2009)

Skvělý příklad toho, že ne vždy je potřeba extra promakaný scénář, fenomenální herecké výkony, či složité vyprávění. Když je silný režijní rukopis, jde to i bez dalších atributů. Almodóvar zde naplno rozjíždí svoji typickou paletu vášní, emocí a explicitní erotiky, která kdejakého diváka uspokojí i když zbytek zase až tak za moc nestojí a některé scény vyloženě tahají za uši (a oči) svojí teatrální přepáleností. (23.04.2023)

Almodóvar, potažmo celý španělský film to opět dokázal. Žádná jiná kinematografie nedokáže tak osobitě propojovat thriller, drama a erotično do tak zajímavého a atmosferického mišmaše. Almódovar, Amenábar, Medem. Tři králové, pro Španěly tak příznačného, žánru, který by jistě časem snad i zasloužil nějaké to vlastní pojmenování. Než se to stane, mám alespoň čas, doplnit ještě jejich filmografie. 7/10 (14.05.2014)

Pustit si tenhle film v roce 2022 znamená vrátit se na chvíli do starých dobrých devadesátek, kdy se po ulicích Madridu proháněla auta jako Citroën BX, Seat Toledo či Peugeot 406 (která už ze silnic takřka zmizela), a kdy byl Almodóvar na vrcholu tvůrčích sil. Na dno vášně je skvěle obsazené drama, s krásnou hudbou a kamerou, a hlavní postava, sirotek Víctor, je neuvěřitelný sympaťák, kterému člověk jako já musí držet celou dobu palce (mám podezření, že úvodní -  zdánlivě zbytečná - sekvence s jeho narozením v autobusu v r. 1970 ve mně po zbytek filmu živila k Víctorovi příjemný pocit jakési důvěrné blízkosti). Osobně bych si tipnul, že literární předloha Ruth Rendell bude asi slušný brak - vzájemná propletenost všech postav v silně nepravděpodobném příběhu je až úsměvná (těžko kupříkladu věřit tomu, že by i v bezstarostných devadesátkách bylo možné, aby do školky k dětem přijali vychovatele, který čerstvě vyšel z vězení) - ale v tom je Almodóvarovo mistrovství, že z takové látky nechal vzniknout tak dramaticky působivému výsledku (ostatně film z předlohy vychází jen volně, jak jsem se dočetl). Člověk uvyklý Almodóvarově tvorbě zde vlastně nemůže být překvapen, protože se mu zde dostane v podstatě všeho, co už zná z jeho dalších filmů, a to dokonce ve vrcholné formě, která s lety zraje jak víno, a je vyloženě příjemné vidět dnes film z časů, kdy ještě nebyl internet ani mobily, a život tak vypadal podstatně jinak - dnes by už takový film vlastně nebylo možné natočit. (25.08.2022)