Pahorek

Tohle je kárný tábor, tohle je pahorek a jestli nechcete vypustit duši na jeho vrcholu, koukejte poslouchat! Jasné?! JASNÉ?!!! ___ Poslouchat rozkazy. Poslouchat rozkazy a nehledět na jejich nesplnitelnost. Dezertéři, zloději, zbabělci a slaboši – pěkná sebranka. Co se z nich stane během následujících dní? Zocelení muži, zcela věrní své vlasti či pološílené trosky?___ Z lidí, kteří mají plnou hubu keců a přitom si nevidí na špičku nosu, mi vstávají chlupy na zátylku. V Pahorku jsou hned dva takoví a co je na nich nejhorší – mají pravomoc buzerovat své podřízené. Ty oslovují výhradně zvýšeným hlasem plným pohrdání. Copak na to mají právo, takhle deptat muže, kteří se prohřešili pouze snahou nezcvoknout z na hlavu postavené války? Jistěže ne, ale koho to zajímá? Kdo je vyslyší, kdo ví, k čemu dochází „za zdí“?___ Pahorek nemá zápletku v obvyklém slova smyslu. Vychází z faktu, že britské kárné tábory strašily své svěřence hromadou písku. Asi pětimetrovou hromadou písku, jejíž zdolání vypadá jako hračka. Nikoliv, běháte-li nahoru a dolů s plnou výzbrojí, v tom největším vedru, kdy vám slunce seškvařuje kůži. Člověk si až říká – raději schytat kulku na frontě než tohle. Lumetovi se za vydatné pomoci kamery Oswalda Morrise a herců, jež si jistě vytrpěli své, daří přenést na diváka část z nepředstavitelné fyzické a psychické zátěže. Nelidské zacházení s vězni a po většinu filmu ani náznak naděje ve změnu k lepšímu u mne vyvolávalo krajně nepříjemné pocity, o pár řádů převyšující zážitek z jiných, subtilněji zaměřených „vězeňských“ dramat. Scénář (nepřekvapivě podle divadelní hry) slovy neplýtvá. Buď jde o monolog kódového označení „buzerace“, či o dialogy, jež stejně nic neřeší a prohlubují celkovou beznaděj. Potěšující je snaha nekritizovat armádu jako instituci (neboť ta občas slouží svému účelu), nýbrž jednotlivce. Na Pahorku mě mrzí jenom tři věci. Bohužel právě ony tvoří neproniknutelnou bariéru mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami. 1. Až do absurdně vypjatého finále jsem se nemohl zbavit dojmu, že by celý snímek bylo možné zhustit do nějakých osmdesáti minut. 2. Nepříjemnost neúnosných teplot by lépe vynikla v barevném formátu. 3. Vzniknout Pahorek o dva roky později a nebýt vázán původní divadelní hrou, mohly by být hrany některých již tak nepříjemných buzerkeců výrazně přiostřeny (po Kdo se bojí Virginie Wolfoové padla v této oblasti spousta tabu). 85% Zajímavé komentáře: Radek99, genetique (17.02.2009)

Pahorek je takové jedno pěkně ukřičené drámko z válečného prostředí. V libyjské poušti si britští frajeři postavili docela pěkný útulek pro vlastní vojáky, kteří se nějakým způsobem provinil proti své vlasti. Všude panuje dokonalá vojenská šikana. Sean Connery se ovšem rozhodl tvrdým podmínkám a nelítostnému chování zejména seržanta Williamse vzdorovat. Samozřejmě mezi strážemi je jjeden dobrák, takže Connerymu pomáhá, jak jen je to možné. Celkem se mi film líbil. Několikrát mi dokonce naskočil úsměv na tváři, což jsem úplně nečekal. Dialogy jsou docela vybroušené. Vše je pěkně nasnímané. Herecká parta je moc dobrá a navzájem se neustále trumfuje v hláškování, takže z mé strany určitě spokojenost. Pahorek je takový klasický zástupce filmů, u kterých se nemusím nijak přemáhat a mohu klidně ty 4* dát, i když v tomto případě jsou to 4* trošku slabší. (29.06.2012)

Hodnocení možná není objektivní, z filmu jsem stihl jen posledních asi 45 minut, ale ty stály za to. Tvůrci moc dobře věděli, co chtějí natočit, v celkové síle jim pomohla samozřejmě také předloha. Nekontrolovaná moc nad jinými je asi nejsilnější droga. Příběh taky dost demýtizuje Britskou armádu a Brity jako takové. (08.01.2008)

Srdce tohohle filmu ke mně nějak nedotlouklo. Nechci vyloženě říct, že by to bylo moc knižní či divadelní, ale je to prostě takové těžkopádné, moc se tam mluví, respektive moc se slovně vysvětluje všechno, co je či mělo by být zřetelné z kontextu a ukázané obrazem a akcí. Je to takový nestabilně rozkročený mrzáček mezi klasickými filmy jako například Vzpoura na lodi Bounty, na kterou jsem koukala nedávno a která mi přišla starosvětsky skvělá, a brilantní moderní kinematografií, jakou bude Lumet za pár let předvádět ve Psím odpoledni. Ať po sobě házejí písek jak chtějí, ať Connery křičí ze všech sil, tady žádný "Attica! Attica!" moment nenastal. (14.02.2020)

Pôsobivá dráma z prostredia vojenského väzenia, skvelá vojnová klasika bez vojny. Pahorok stavia hlavne na dialógoch plných osobných konfliktov a výborných hereckých výkonov, pričom hustá atmosféra rozpálená trýznivým slnkom a prepotená veľkou riekou potu už nemohla byť lepšia. Snímok nesie v sebe veľké posolstvo vo forme ponižovania, krutosti a straty ľudskej dôstojnosti v záujme "vyššieho blaha". 80/100 (02.08.2015)