Pahorek

„Vy blbče blbej, vy byste postavil do latě mrtvýho, kdybyste na to měl rozkaz!“ Pahorek je naprosto výjimečný film, na který (nejen díky konci) jen tak nezapomenu. Sidney Lumet si s Rigbyho předlohou poradil skvěle a za sebe musím říct, že znepokojující kritický román, který jsem četl jedním dechem, posunul na stupnici "strhujícnosti" ještě o příčku výš. Povedlo se mu to samozřejmě i díky hercům. Sean Connery tady předvádí jednu z nejlepších, ne-li úplně nejlepší roli jeho kariéry, a Harry "major Wilson" Andrews nemá taky nejmenší chybu a zásadového psychopata hraje obdivuhodným způsobem, který zaplaťpámbu nesklouzává k laciné karikatuře. Nutno podotknout, že k mému diváckém zážitku jistojistě přispěl i československý dabing z roku 1978. Seana Conneryho namluvil Jiří Adamíra, Harryho Andrewse nařval Josef Větrovec, který podal tak úchvatný výkon, že Pahorek už jinak než dabovaný vidět nechci. „Strážný Burton!“ – „Zde!“ – „Stevens vstal z mrtvejch, největší zázrak století. Dejte ho zpátky do márnice!“ – „Do márnice?“ – „Ano, ale přes Pahorek. Dejte mu ještě zabrat, než ho pohřbíme!“ (03.02.2012)

Opravdu silný zážitek umocněný hlavně ponurou minimalistickou výpravou a oblíbeným prostředím nápravného zařízení, kde se role automaticky mění a z vězňů se stávají velcí hrdinové. A přestože jsem byl přesvědčen, že tahle rovnice už byla zpracována všemi možnými způsoby a nemůže mě tedy ničím překvapit, Lumet vytvořil natolik oslovující a osobitý snímek, že jsem nestačil zírat. Deprimující a myšlenkově rozmáchlé vyprávění, které si vzhledem ke svému stáří sice nedovoluje zajít tak daleko, jak by možná bylo potřeba, ale přesto dokáže diváka nevybíravým znázorněním lidské krutosti i dnes dokonale pohltit. Kdyby se Lumet rozhodl pro barevnou výpravu a zkrátil stopáž o nějakých 15 minut, byla by to jasná pětihvězdičková záležitost. (23.07.2013)

Tohle je kárný tábor, tohle je pahorek a jestli nechcete vypustit duši na jeho vrcholu, koukejte poslouchat! Jasné?! JASNÉ?!!! ___ Poslouchat rozkazy. Poslouchat rozkazy a nehledět na jejich nesplnitelnost. Dezertéři, zloději, zbabělci a slaboši – pěkná sebranka. Co se z nich stane během následujících dní? Zocelení muži, zcela věrní své vlasti či pološílené trosky?___ Z lidí, kteří mají plnou hubu keců a přitom si nevidí na špičku nosu, mi vstávají chlupy na zátylku. V Pahorku jsou hned dva takoví a co je na nich nejhorší – mají pravomoc buzerovat své podřízené. Ty oslovují výhradně zvýšeným hlasem plným pohrdání. Copak na to mají právo, takhle deptat muže, kteří se prohřešili pouze snahou nezcvoknout z na hlavu postavené války? Jistěže ne, ale koho to zajímá? Kdo je vyslyší, kdo ví, k čemu dochází „za zdí“?___ Pahorek nemá zápletku v obvyklém slova smyslu. Vychází z faktu, že britské kárné tábory strašily své svěřence hromadou písku. Asi pětimetrovou hromadou písku, jejíž zdolání vypadá jako hračka. Nikoliv, běháte-li nahoru a dolů s plnou výzbrojí, v tom největším vedru, kdy vám slunce seškvařuje kůži. Člověk si až říká – raději schytat kulku na frontě než tohle. Lumetovi se za vydatné pomoci kamery Oswalda Morrise a herců, jež si jistě vytrpěli své, daří přenést na diváka část z nepředstavitelné fyzické a psychické zátěže. Nelidské zacházení s vězni a po většinu filmu ani náznak naděje ve změnu k lepšímu u mne vyvolávalo krajně nepříjemné pocity, o pár řádů převyšující zážitek z jiných, subtilněji zaměřených „vězeňských“ dramat. Scénář (nepřekvapivě podle divadelní hry) slovy neplýtvá. Buď jde o monolog kódového označení „buzerace“, či o dialogy, jež stejně nic neřeší a prohlubují celkovou beznaděj. Potěšující je snaha nekritizovat armádu jako instituci (neboť ta občas slouží svému účelu), nýbrž jednotlivce. Na Pahorku mě mrzí jenom tři věci. Bohužel právě ony tvoří neproniknutelnou bariéru mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami. 1. Až do absurdně vypjatého finále jsem se nemohl zbavit dojmu, že by celý snímek bylo možné zhustit do nějakých osmdesáti minut. 2. Nepříjemnost neúnosných teplot by lépe vynikla v barevném formátu. 3. Vzniknout Pahorek o dva roky později a nebýt vázán původní divadelní hrou, mohly by být hrany některých již tak nepříjemných buzerkeců výrazně přiostřeny (po Kdo se bojí Virginie Wolfoové padla v této oblasti spousta tabu). 85% Zajímavé komentáře: Radek99, genetique (17.02.2009)

Pokud mohu soudit, tento film je výrazně lepší než stejnojmenná knižní předloha Raye Rigbyho, kterou jsem dočetl jen s největším sebezapřením. Napsaná je takovým způsobem, který mě vrcholně odrazuje, neoslovuje a irituje, protože vysoké nároky, které klade na čtenářskou pozornost, nejsou jaksi odměněny uměleckou hodnotou. Tu jsem v románu postrádal - možná je to vysoká literatura, ale není to umění. Nicméně zpět k filmu - je to vynikající klasická podívaná, v níž herecky exceluje Sean Connery. Och, zapomeňte na všechny ty pitomoučké Bondy, v tomhle snímku je Connery strčí do kapsy. Jak jsem z válečných filmů vinou jejich nadprodukce obecně unavený, na tento vzpomínám velmi rád. (05.01.2013)

Válečné drama o psychice, o emocích nejen zajatců, ale i nadřízených, o nelidském zacházení s vojáky, a hlavně o skvělém S. Connerym, který si to nenechá jen tak líbit. Toto hodnocení je prozatím dočasné, protože jsem bohužel neměl tu čest vidět film v originále, musel jsem si postačit z dabingem z čt2, v původním znění s titulky má tenhle film nabídnout dle mě mnohem víc, více zapůsobí a lépe se vžijete do situací jednotlivých postav, ale jinak úžasná práce Sidney (16.11.2009)