Serpico

Dalsi spickovej Lumetuv film. A opet mi prislo dane tema, ktere je uz dost ohrane, originalne natocene, tak jako v pripade Psiho odpoledne. Al Pacino je tu opet jako v 99% svejch filmu naprosto senzacni, skutecne mu verite, ze je vystrasenej a zaroven nasranej praskac, i kdyz se v prubehu celyho filmu nevyresilo, proc vlastne nebere uplatky a tvurci to sfoukli tim, ze je proste cestnej, ale budiz. I kdyz je film docela pomalej a akce tu je jen minimum, tak je napinavej od zacatku a do konce, hlavne diky tomu, ze na zacatku vidime, jak to dopadne a behem filmu se k tomu bodu dostavame, ale nastesti tvurci u toho neskoncily a kdyz dospel film do toho momentu, tak ve vypraveni pokracovali. Navic to zobrazeni korupce je naprosto perfektni. Mozna bych z filmu vyhodil poslednich 5 minut, kdy je Pacino v nemocnici, ty uz byli zdlouhavy, ale jinak si nemam na co stezovat. (12.05.2006)

První půlhodinu jsem neměla ani stín podezření, že se začal odehrávat jeden z mých nejsilnějších filmových prožitků, tak nenápadně a civilně to začalo. Ale jednak se mnou silně rezonuje téma kvalitativně sílící odezvy zkorumpovaného systému na ryzost až k bezvýchodnosti, a jednak je to právě tak pomalu a důkladně se odvíjející příběh a natočený film, aby v každém záběru zachycoval co možná plnohodnotnou informaci z otisku skutečnosti, a ty scény i jejich významy se postupně, nenápadně, v rytmickém dramatickém sesuvu, bortění iluzí, zadírají pod kůži, až projdou skrz a stanou se živou součástí člověka, ústrojné jako vlastní formativní vzpomínky. Film Film. *~ (14.01.2021)

„A každýmu z nich jsem tady na tý točně říkal: Neber úplatky, neber úplatky, nebo se z toho zblázníš. Ale je to marný, je to marný…je to marný“. Je to marný, ale když se na počátku sedmdesátých let objevil zdánlivě poslední spravedlivý, poslední člověk, jenž zcela nerezignoval na mravní ideály, jeho životního příběhu se hbitě chopil Sidney Lumet. Natočil film, jehož myšlenka je důležitější než forma jejího podání. Frank Serpico věřil, Frank Serpico šel svou vlastní cestou, Frank Serpico bojoval. Bojoval odhodlaně a bojoval sám, připomínaje tvrdohlavého surfaře zas a znovu se vrhajícího vstříc rozbouřeným vlnám. Byl skutečně tak poctivý, nebo se neplánovaně dostal do bodu, z něhož již nebylo návratu? Když svému okolí příliš dlouho ukazujete falešnou tvář, je těžké vrátit se k té skutečné. Svým hrdinou, mužem odhodlaně jdoucím po cestě, která neodpovídá představám všech jeho blízkých, mi byl film velice blízký. Frankovy nálady, včetně sklonů k sebelítosti a návalům vzteku kvůli vlastní bezmoci, jsou dobře srozumitelné také díky strhujícímu výkonu Ala Pacina. Jeho „zažranost“ do postavy přidává filmu dostatek plusových bodů pro přimhouření očí nad nevhodnou strukturou vyprávění. Lumet, ve snaze zmapovat co největší část Serpicova života, ledabyle přeskakuje nepodstatné, nicméně pro stmelení příběhu důležité, scény. Ačkoliv věnuje pozornost výhradně zajímavým událostem, ty nedokáži bez patřičné hloubky zajistit stabilitu dramatického oblouku a po necelé hodině jsem zjistil, že mě baví sledovat chování Pacina, nikoliv filmu samotného. Dobrá hudba, dobré herecké výkony ostatních herců, v neposlední řadě také obavy pramenící ze žhavé aktuálnosti tématu, povyšují Serpica nad průměr, ale k nesmrtelnosti mu ještě pořádný kus chybí. 80% Zajímavé komentáře: Pohrobek, mm13 (14.11.2007)

Jedna z kultovních kriminálek 70. let, v níž exceluje především Al Pacino. Kdysi to býval jeden z mých nejoblíbenějších detektivních filmů, dnes už ale ze Serpica trochu čpí těch skoro 40 let (třeba scéna prezentace marihuanových cigaret plénu policistů je dnes spíš úsměvná...a dá vzpomenout na Formanovo Taking Off...), co uplynulo od jeho natočení. Škoda, že ten film nebyl trochu víc syrovější a drsnější...newyorské policie je tu vypodobněna dost přesvědčivě, ale standard současnosti už je jinde...viz třeba tematicky hodně blízký vynikající seriál The Wire... Režisér Sidney Lumet ale uměl a natočil skutečně svojský film, jehož téma neztratilo svoji aktuálnost ani dnes... (16.08.2010)

Je docela smutný začít komentář tím, že jsem si tenhle film pořídil do sbírky den před Lumetovou smrtí. Syrový a drsný podání policejního prostředí, bez příkras, bez hrdinů, i Serpico je jen chlap z masa a krve, se sklonama ke vzteku a sebelítosti, žádnej románovej hrdina, o to je to uvěřitelnější. Samozřejmě i díky Pacinovi. Citát z DVD bych opravil na "Život poctivýho policajta je asi ten nejnebezpečnější na světě". (11.04.2011)