Kapitola 9: Šerif (S02E01)

Slušný začátek sezony, zatím nedojde k ničemu extra objevnému (nepočítaje poslední záběr + pár perliček, kdy fanouškovské srdíčko zaplesá), ale pokud to je dostatečně vtahující, vůbec mi nevadí vidět ani Mandaloriana při tradiční práci lovce odměn. Při čemž dostaneme vhled do fungování Tatooinu a života na něm, jak toho inteligentního, tak toho zvířecího. Příjemně to rozšiřuje záběr celého vesmíru, stejně jako kvalitnější vedlejší questy ve videohrách. PS: 50 minut uběhlo ani jsem si nevšiml, to taky něco znamená.. a tempo vyprávění i prokreslení postav nebude tolik trpět. (02.11.2020)

Pete to opět dokázal a oživil s obrovskou péčí a láskou svět Star Wars k životu. Odkazy na originální Star Wars trilogii, ale i na prequel trilogii, jsou tu jako nostalgické pomrkávání a nikoliv jako kýč a první díl druhé série se nese v duchu série první, což může zavánět trochu vykrádáním (další boj proti monstru před jeho jeskyní), ale funguje to pořád skvěle. Že jsou to Star Wars ve westernovém žánru bylo jasné už v první sérii, ale tady je to zcela naplno přiznané, jak volbou prostředí, rázem příběhu, konkrétními scénami, tak výběrem herců (a že Timothy Olyphant byl skvělý). No a jako velký milovník Star Wars a starých westernů nemohu tento seriál nemít rád a stále tvrdím, že je to to nejlepší, co se ze světa Star Wars urodilo od té doby, co na tom dělá Disney. A hlavní zásluhu na tom má Jon Favreau, který nezapře cit a lásku k dané tématice, což v ostatních produktech z dílny Disney ze světa Star Wars jinak strašně chybí. (01.11.2020)

Niekedy človek nepotrebuje super chytrú zápletku, alebo bombardovanie miest...niekedy sa stačí usadiť, zapnúť “bedňu” a vychutnávať si každý jeden záber horizontu tej a tej planéty, oceniť klasické masky tamojších obyvateľov a vychutnať si hudbu sprevádzajúcu svet, do ktorého sme sa mohli opäť vrátiť :) (02.11.2020)

Timothy Olyphant: hraje x-let šerifa v zapadákově v jednom seriálu. Jon Favreau: Time, nechtěl by sis zahrát u mě ve Star Wars? Olyphant: Wow Star Wars, konečně něco úplně jinýho, než čím jsem se proslavil. Jasně, count me in! A co jakou roli pro mě vlastně máš Jonathane? Favreau: no je tam takový zapadlý město v poušti, který ochraňuje šerif, teda sorry maršál... Olyphant: Aw shit, here we go again (alternativně: same the same, but different, but still same) Dobrá, teď trochu seriózněji - nosná kostra příběhu celého seriálu opět letí někam do pozadí, takže opět dostáváme téměř výplňovou epizodu (pokud nepočítáme cameo na konci). Potěší samozřejmě Olyphant, který je cool snad ve všem, v čem se ukáže. Skalní fanoušci pak zamáčknou slzu z fan servisu v podobě pomrknutí na hodiny a hodiny strávené hraním legendárního Knights of the Old Republic (pro neznalé, pokud jste přijali na Tatooine quest jehož výsledkem bylo zabití Kraitského draka, tak jste kromě hory XP získali i tzv. perlu kraitského draka - v téhle epizodě ji Tuskenové pracně vyhrabali z jeho vnitřností. Perlu jste mohli použít jako velice silné vylepšení světelného meče, nicméně hardcore hráči obsedantně plnící všechny questy v průběhu hry získali i daleko lepší krystaly do světelného meče. Takže se nabízelo další netradiční využití perly - pokud jste ji donesli do tábora Tuskenů, tamější "historik" se s vámi podělil o zcela zásadní informace a tajemství týkající se historie Tuskenů, Tatooinu a vlastně celé "vzdálené galaxie" - nechci úplně spoilerovat, ale Tatooine nebyl vždycky nehostinná poušť, Tuskenové nebyli vždycky nemilosrdní nájezdníci odmítající moderní techniku a nadsvětelné motory ve "vzdálené galaxii" existovaly už dříve, než tak uvádí "neomylný" archiv Jedi) (01.11.2020)

Trochu jsem se bál padesátiminutové stopáže, ale planý poplach. Mandalorian pořád neutíká k návazným dílům a soustředí svou pozornost k jednomu - stále vrstevnatějšímu - epizodnímu světu. Tentokrát má kolty proklatě nízko a zhruba do poloviny explicitně navazuje na westernové konvence - skrze prostředí pouště a opuštěného městečka, kameru snímající pistole (lasery) a oči (helmy) ve velkých detailech, ale i duelovou inscenací nebo prací se žánrovým archetypy jako je šerif, bandité a samozvaný obhájce spravedlnosti. Revizionistické westerny přijdou na mysl v polovině, kdy se jasně rozestavěné figurky trochu zamíchají. Bandité (Tuskeni) už nejsou úplně bandité, šerif není šerif a klasické duelování musí ustoupit obecnějším cílům kolektivního bezpečí a pospolitosti. Ačkoliv se Tuskeni tváří být hlavním zlounem epizody, fungují tu úplně jinak. Dostáváme spíš příjemnou dekonstrukci stereotypu Píseční lidé = anonymní monstra. // Tý žánrový rovině pomáhá i obsazení, protože Timothy Olyphant je král (neo)westernů jako Deadwood nebo Justified. Občas se pomrkne na Dunu, ale já bych klidně zabrousil až ke kultovním Tremors. Sympaticky nadsazená buddy movie o společném lovu velkých červů žijících pod zemí. Chvěju se radostí. // Za zmínku stojí i pár drobností - třeba, že celá úvodní scéna je prodlouženou a rekapitulujicí variací první scény úplně prvního dílu. Samozřejmě je super gladiátorský zápas Gamorreanů s vibročepelemi (od Knights of the Old Republic pro ně mám slabost!) a Gor Karesh potěší nadvakrát - zaprvé to je součástí oblíbené a málo viděné rasy Abyssinů a taky ho dabuje vynikající John Leguizamo. Cobb Vanth také jezdí na speederu jehož tryska silně připomíná Anakinův kluzák ze Skryté hrozby. Samozřejmostí je sarlaccem políbené brnění Bobby Fetta s nostalgickým cameem na konci. Otázkou je, jestli je to opravdu Bobba nebo libovolný (a naštvaný) klonový voják. // Posledních cca dvacet minut mi dalo vzpomenou na něco úplně (ale úplně!) jinýho. Mandalorian si udělal výlet do série Monster Hunter a závěr epizody mi připomínal to nejlepší z World. Samotářský hrdina, vybavený speciální výstrojí, přijímá zakázku na lov monstra vyznačujícího se specifickými vzorci chování a s jasně vymezeným polem lovu. Se skupinou jej najde, odhalí slabiny a ve třech fázích útoku porazí. Samozřejmě je důležité, aby příšera na konci každé z fází odhalila nějakou novou schopnost a přinutila taktiku hrdinů k modifikaci. Té paralele pomáhá i legendární status, který Krayt Dragon - v kánonu poskrovnu ukazovaný - nepochybně má. The Marshal tak stojí rozkročený mezi Star Wars, Monster Hunterem, (revizionistickými) westerny, Dunou a Chvěním. A to se mi líbí, protože - narozdíl od Anakina - mám rád písek. // PS: Zdálo se mi to nebo si Favreau v poslední třetině hrál s formáty? // PPS: Vertikální epizodická orientace vyprávění není negativum, ale v kontextu dominantně návazný tvorby ozvláštnění. (07.12.2020)