Kapitola 12: Infiltrace (S02E04)

Nečekaně vtipná úvodní scéna otevírá chytrou referenční hru s Novou nadějí i legends. Čím víc času spolu Mando a Dítě tráví, tím blíž mají k deadpan rodince. // The Siege zužitkuje, jak dosavadní epizody prozkoumávaly svět, když dohromady svede hrdiny z první série a pošle je na parafrázi čtvrté epizody původní trilogie. A opravdu, přepadení tajné imperiální základny není jen plné kompozičních pomrknutí na předlohu (skrývání se před Stormtroopery, terminál v nebezpečné výšce bez zábradlí, honička s Tie Fightery i přílet Razor Crest / Milénium Falcon), ale především si bere její dechberoucí tempo. Sabotáž je to vážně nádherná a ještě k tomu dokazuje, nakolik může být inspirace původní trilogií promyšlená a rozhodně ne samoúčelná. V samotném závěru totiž dostaneme velmi nečekanou variaci dosavadního vyprávění - nadvakrát opouštíme Manda. Epilogický odlet za Gideonem je relativně standardním cliffhangerem, ale finále sabotáže už pro seriál tak typické není. Prakticky celý závěr epizody totiž opouštíme hlavní postavu a rozsahem vědění se navážeme na Caru a honičku se speedery a Tie Fightery. Mando totiž odletí pro Dítě. Vzniká tak elipsa vytvářející zvědavost (kam letěl?), očekávání (kdy se vrátí?) a napětí (stihne se vrátit?). Vlastně jde o převrácení několika scén v závěru Nové naděje, kdy zmizel Han Solo a divák čekal, zda a kdy se zapojí do závěrečného boje. // Jednotlivé zastávky za globálním cílem nejsou jednotvárné i proto, že se variuje jejich přístup - střídá se plán (Marshal), improvizace (Passenger), plán (Heiress) a improvizace (Siege). A taky nemáme úplně kladné hrdiny, aby čtvrtý díl Mandaloriana nepřipomínal čtvrtou epizodu až moc. Všimněte si, ze ačkoliv je Han scoundrel, je veskrze kladný a stejně tak Luke, Leia a Obi Wan. Přičemž Greef a Cara jsou o poznání ambivalentnější. Nejvýrazněji se jejich povaha projevuje v chování k Mythrolovi, který je Cargovi dlužen, a proto se stává postradatelnou loutkou. A úplně na závěr, celá epizoda důkladně problematizuje konec Nové naděje a především Návratu Jediho. Jedno - jakkoliv náročné - vítězství prostě nepřítele nezničí. Výbuch Hvězdy smrti se stává ideologickým gestem, které restrukturalizuje politickou sféru galaxie v centru, v místech, kde společnost podléhá pevným normám. Formálně tak Nová republika nahradí Galaktické impérium, jenže v místech jako je Outer Rim se nic nemění. Dichotomie republika x totalita je nezničitelná, variuje se jen rozložení sil. // Na chvilku se zastavíme ve škole, kde - na pozadí hlavní linky - přednáší droid o historii. Jasně, jde o drobnosti, ale ilustrující, v jakém vztahu je vlastně Mandalorian k původnímu fikčnímu makrosvětu. Zmíní se totiž dvě hyperspace stezky Hydian Way a Corellian Run. Pokud se nepletu, ta první už padla v Clone Wars, ale druhá byla dosud mimo ústřední kánon, takže se drobnou zmínkou znovu-ustavuje jako existující trasa. Proč by měla tahle blbost někoho zajímat? No, i pašerácká trasa Kessel Run začínala jako encyklopedické heslo zmíněné v Nové naději a postupně se mytizovalo, až přišel Solo a na základě dvou slov (zatěžkaných silnou, ale nekonkrétní historií) vytvořil vynikajícíd akční scénu. Třeba se něčeho podobného dočká i Hydian Way. (22.12.2020) (méně) (více)