Kapitola 15: Přesvědčení (S02E07)

Mandalorian- Chapter 15: Abych se ve svých rozborech nejnovějších dílů Mandaloriana pořád jenom neopakoval, rozhodl jsem se začít s menší faktorem ohledně toho, že tento seriál pochopitelně nemusí sednout každému. Ohledně kvalit akčních scén, vývoje postav a a funkčnosti jednotlivých epizod samo sebou fungují subjektivní pohledy a lidé mají právo říct, že se jim Mandalorian nelíbí. Jenomže osobně nechápu výtky, které směřují vůči tomu, že seriál údajně nemá děj, zajímavé postavy nebo povedené akční sekvence. Za mě pořád platí, že hlavním tématem seriálu je budování vztahu mezi otcem a synem a tuto linku se dle mého názoru tlačí nadále vést naprosto výborně (dokazuje to i závěrečná scéna této epizody, která vás definitivně utvrdí v tom, že je Din Djarin neskutečnej božan!). Ohledně postav se dá sice polemizovat nad tím, že jich seriál vystřídá hodně a kromě Dina Djarina a jeho mini parťáka se nikdo zas tak moc nezdrží, osobně ale obdivuju, že se seriál k postavám vrací a propracovává je (o tom ostatně za chvíli). A co se týče akčních scén..... kdo akční sekvenci v Mandalorianovi označí za špatné, jednoduše si prostě zaslouží jednosměrný lístek na festival filmů Uwe Bolla! Tak a teď tedy k samotné epizodě- Tuto epizodu napsal a zrežíroval Rick Famuyiwa, který má již se seriálem své zkušenosti a natočil Chapter 2 a Chapter 6. Tyhle epizody osobně řadím mezi ty slabší (šestou epizodu dokonce označuji za vůbec nejslabší) a přesto jsem si je hodně užil. Nutné si ale uvědomit, že epizody Mandaloriana se dělí na dvě zásadní poloviny- Jedna půlka děj posouvá raketovým krokem a ta druhá tak trochu méně. Ohledně Chapter 2 a Chapter 6 šlo právě o filmy, které to dělali tak trochu méně, ohledně 2. série ale naštěstí nadále platí, že působí více filmově a uceleně a vzhledem k faktu, že jde o přípravu na finále 2. série se jednoduše už brzdit nemohlo. Famuyiwa tak natočil svou nejlepší epizodu za svou historii u seriálu a navíc představil jednu postavu ve zcela novém světle a je rozhodně o co stát. Jak totiž naznačil závěr posledního dílu tak se vrátil Bill Burr a jeho postava bývalého odstřelovače Impéria Migs Mayfeld. Mayfeld byl v 6. epizodě idiot, který se navíc choval jako zmetek i vůči našemu milovanému Dítěti (jednoduše si divák musel přát, aby mu Mando odstřelil hlavu) a svůj závěr v této epizodě si zasloužil. Přesto je ale Mayfeld pro účely této epizody důležitý a tak se Mayfeld vrací..... a napravuje svoje dojmy! Bill Burr je v této epizodě jednoduše fantastický a i přesto, že si Mayfeld nechal svůj charakter, zde ho skutečně dokáže prodat i po stránce nějakých sympatií a ukáže se, že to není zase takový zmetek. Právě zde se ukazuje, že není dobré příliš soudit na první dobrou a v případě, že se nám nějaká postava v seriálu zdá plochá a nevýrazná to nemusí zásadně platit v případě, že se s tou danou postavou ještě někdy setkáme. Mayfeld je toho ideálním příkladem a jak jsem ho při jeho debutu nenáviděl, aktuálně by mi vlastně nevadilo, kdyby se Mayfeld za rok touhle dobou zase v seriálu objevil. Bill Burr si tuhle epizodu většinu času totiž kradl jednoduše pro sebe. Po tomhle díle opravdu nechápu názor, který tvrdí, že jsou akční scény v Mandalorianovi špatné. Tahle série totiž předvádí neskutečné pasáže, které navíc dokazují, že kombinace Mandalorian- Cara Dune- Boba Fett- Fennec Shand-Migs Mayfeld by obstála jako geniální likvidační tým. Samotná zápletka epizody sice spočívá v tom, že se opět někdo někam musí nepozorovaně dostat a opět to jaksi nevyjde úplně ideálně, přesto to ale nepůsobí ohraně. Opět se u toho všeho s grácií využívají easter eggy, vypadá to skutečně jako blockbuster vznikající pro velká plátna a jednoduše to nejde nemilovat. Tahle epizoda je navíc jedno překvapení a dojde tu k jedné zásadní nečekané věci, která jen dokáže jak moc si Din Djarin Dítěte váží. Pedro Pascal nadále dokazuje, že je dobrý herecký výkon nutný i v případě, že musíte sázet pouze na mimiku a výrazný hlas a je to nadále ukázková castingová trefa. Gina Carano a Ming-Na Wen jsou skvělá ženská zabijácká dvojka, Temuera Morrison je jako Boba Fett nadále neskutečně super a Giancarlo Esposito nadále předvádí, že jeho Gideon je skutečně tak zajímavý záporák, že je jednoduše povinností natěšeně čekat na 3. sérii, kde by měl tento záporák dle samotného Esposita dostat více prostoru. A je tu mimochodem i velmi fajn Richard Brake, jenž se v roli imperiálního důstojníka Valina Hesse celkem slušně vyřádil. Z celé epizody mám jednoduše pocit, že skvěle láká na epické finále, které zcela určitě přinese velké věci. Nedokážu si vůbec představit jaké, na tomto seriálu jsem si ale už oblíbil fakt, že mě neustále dokáže překvapovat a dokázal to i u tohohle dílu. Je nutné pochopit, že Mandalorian ve svém zadaní a ve své bublině funguje nejlépe jak to jen jde a je to skutečně nadále vrcholová ukázka toho, že je seriálová tvorba už dávno schopna se vyrovnat té filmové. A díky faktu, že je tahle 2. série ještě více sevřenější než první by to skutečně fungovalo i ve sestříhané podobě, která by fungovala jako celovečerní film. Rick Famuyiwa prostě překonal sám sebe a i přesto, že je tato epizoda z 2. série nejslabší, zatím se rozhodně jedná o nejlepší epizodu, kterou Famuyiwa pro seriál natočil. A na finále celé 2. série nalákal nejlépe jak mohl, fakt, že díky tomuto tento díl nefunguje zase tolik sám o sobě jsem přece jen pořád schopen odpustit. Tak uvidíme jak moc velké to finále příští týden bude...... (11.12.2020) (méně) (více)