6 underground: Tajné operace

disclaimer: mám fakt ráda filmy Michaela Baye, hezký holky i rychlý auta, a rozhodně mi nevadí, že Bayova tvorba je hodně přes čáru (čáry jsou dobrý), a že čím víc explozí, tím víc Bay... ale tohle je fakt jak mokrej sen bílýho heterosexuálního muže, co má prachy, takže díky tomu může zachránit svět a přinýst blaho jedný diktaturou utlačovaný arabský zemi, protože jeho pravda je ta jediná správná. A je jedno, kolik lidí během toho (tentokrát fakt brutálně, a to mám vysoký standardy!) zabije a kolik světovejch památek zničí. No, a teď už nevim, jestli mluvim o Bayovi, postavě Ryana Reynoldse nebo Americe obecně.. (14.12.2019)

7/10. Bay je zpátky a jeho úvodní 20-minutovka je audiovizuálním pornem, ve kterém vystřídá víc nápadů, než v posledních třech Transformerech. Postavy jsou plochý a předvídatelný (Ryan překvapivě neoslňuje) a samotná zápletka zní jak výplod náctiletého klučíka, co si chce hrát s vojáčky... ALE všechno náramně šlape, krásně se na to dívá a člověk se usmívá od ucha k uchu. (27.01.2020)

Letošní Sebevražedný oddíl. Asi se nějak muselo stát, že po auteurech typu Scorseseho a Coenů dal Netflix desítky milionů a volnou ruku i Michaelu Bayovi... a vznikla z řetězu utržená střihová montáž, kde na sebe nic nenavazuje a nic nedává smysl, zato se ještě někdy v 70. minutě (!) vysvětluje, co je ústřední sebranka zač a čeho chce dosáhnout. Je to vlastně jedna nekonečná expozice, při níž vůbec nelze poznat, na co se soustředit a čemu věnovat pozornost. Je to zběsilé, zároveň děsně anachronické a ve své hrdé tuposti ve vztahu k zápletce s diktátorem asi tak "citlivé" jako ta reklama na Pepsi s Kendall Jenner, v níž topmodelka podává demonstrujícím osvěžující nápoj. Já bych potřeboval spíš něco tvrdšího. (14.12.2019)

„To byli Apollón a Dafné!" „Davida né! Davida né!" Florencie, děsivé výkřiky a šílená jízda za doprovodu Orffovy Carminy Burany jsou součástí úvodní dvacetiminutové akční scény, která bere dech. Pak se tempo zmírní, aby postupně opět nabralo rychlost, i když úvodní sekvence už překonána není. Akční příběh o honu na diktátora nemá nic originálního ani převratného, přesto jako napínavé dobrodružství funguje, tedy pokud se jím necháte strhnout. Černý humor typu „Byl to padouch?" či padajících jeptišek na kolech střídají válečné záběry, kdy snímek zvážní. Smrtící plyny (sarin, soman) a pokyn diktátora v autě před davem lidí :„Přes ně, už to není můj národ!" působí mrazivě. A samozřejmě odkazy třeba na Croosovy vše opět odlehčí. Pokud člověk nehledá intelektuální snímek, nýbrž oddechovou jízdu bez pravidel, pak není co řešit. Já si ji užil. (06.01.2020)

Úvodná 20-minútovka z Florencie je nabušené bayovské žraso jak sa patrí. To, čo nasleduje potom, je zmes adrenalínovej akcie á la Mission Impossible, CGI výbuchov, extrémneho parkúru, efektných headshotov, pochybnej politickej agendy a scenáristickej mizérie. Humor moc nefunguje a postavy (včetne zaporáka) nie sú veľmi zaujímavé. Ale jo, obrázky sú to pekné... Keď si však budem chcieť pripomenúť jaký vie byť Bay pašák, dám si radšej znova Pain and Gain. (14.12.2019)