Modrý samet

Lynch a dokonce docela snadno pochopitelný, to jsou mi ale věci... Celé to vyprávění, vyšetřování a odkrývání tajemna je velmi zajímavé a celkem i atmosferické, napínavé (přestože víc přitlačit na pilu by bylo záhodno). Herci jsou vybráni myslím dobře, sympaťák Kyle Maclachlan, kterému po celou dobu fandíte, nešťastná tajemná kráska Isabella Rossellini (ve které jsem sám nevím proč viděl Juliette Binoche) a pak nejvýraznější postava celého snímku Dennis Hopper. Popravdě řečeno, když jsem si onehdy v jednom nejmenovaném pánském časopise četl o 30 největších filmových gaunerech všech dob a Hopperova postava byla mezi nimi, čekal jsem trochu záludnějšího a důmyslnějšího záporáka, zatímco Frank je prostě totální násilnický magor, nic víc nic míň. Konec nečekaně normální, vlastně až nepřirozeně pro tohoto režiséra. Solidní 4*, ale potencionál byl podle mě o trochu větší. (12.08.2012)

Postmodernistický klasik Lynch, jedněmi proklínaný, druhými vynášený do nebes, je bezesporu jedním z nejvýraznějších individualistů filmového průmyslu - oprávněně. Originalitě jeho vizí, zvláště pak jejich psychologické a symbolické rovině se vyrovná máloco, pokud vůbec, pročež jsou zdrojem neutuchajícího zájmu a všestranných analýz. Modrý samet, příběh, který mě donutil stát se na dvě hodiny doslova "jedním velkým uchem", není výjimkou. Lynch se v něm zdánlivě ponořil do hloubky libidózních představ a nejprimitivnějších lidských pudů, mimo jiné i do tajů voyerství (podle něj není voyerství zhoubné a chorobné, ba naopak jej považuje za zcela přirozenou a empirickou součást lidské zvědavosti), aby se vyznal do jednoho z nejkrásnějších a nejkrystaličtějších romantických příběhů, téměř až pohádkově magického opojení. A ten zvláštní svět iluzí, nočních můr, lásek i obětí maluje ve všech dostupných barvách (ať už zahřejí u srdce nebo zamrazí do morku kostí), a když už idealizuje, činí tak s takovou grácií, že jsem mu se zatajeným dechem sežral úplně všechno. Modrý samet je VELKÝ film, pozitivní ve svém poselství a (jak trefně poznamenal POMO) duchovně očistný. Z Lynchova bazaru bizarností jde společně s Příběhem Alvina Straighta o nejpřístupnější a nejupřímnější dílo, dílo sametově okouzlující. (30.10.2008)

Pro Lynche typicky temné, zvrácené, ale zároveň i černohumorné (a až groteskní) vyprávění, které tentokrát pojednává především o chlapeckém dospívání a o konfrontaci s temnotou obývající svět dospělých. Mistr filmového surrealismu opět novátorsky pracuje s žánry, přičemž v tomto případě se jedná především o žánry noir a krimi, které buď deformuje, anebo uctivě paroduje. Modrý samet obsahuje veškeré ingredience, díky kterým se z Lynche stal pojem, a nabízí opravdu nevšední, až magický divácký zážitek. Navíc Dennis Hopper ve své životní roli "taťky" Franka je nezapomenutelný. Spolu s Lost Highway a Mulholland Drive pro mě Modrý samet tvoří Lynchovu "vrcholnou trojku". (18.10.2011)

Velice kvalitní atmosférická detektivka... ale nic víc než detektivka. Lynch si hraje s obrazem i zvukem a dává tu nezvyklé (nechci psát vyšinuté, to nikoliv... většinou) podtexty téměř do všeho, nicméně pořád se drží intencí thrillerového žánru, "jen" s výrazně propracovanou psycho(pato)logií postav. Ovšem s tím že je to celé místy až příliš rozvleklé. 8/10 (12.12.2009)

S Davidem Lynchem to mám komplikované... do dnešního dne jsem od něj viděl 4 filmy (tedy včetně Modrého sametu), z nichž jsem dva hodnotil 5* a dva 3*. Na Modrý samet jsem se dlouho chystal a nemohu říct, že by mě vůbec nezaujal a nebavil. Řada okamžiků opravdu stála za to a patrně i na delší čas utkví v hlavě, ale na 120 minut se mi obdobných scén zdálo málo. Celkový dojem tak u mě nepřesáhne 3* ani omylem... (21.01.2019)