Duna

Pro vyznavače veledíla Franka Herberta je tu hyper vážná a impozantní adaptace Denise Villeneuva. Pro všechny ostatní se právě díky letos uvedenému filmu otevírá možnost si vychutnat "Dunu" ve dvou radikálně odlišných interpretacích, respektive ilustracích. Stejně jako v případě té nové platí i pro Lynchovu "Dunu", že plně vychutnat si ji lze pouze v kině na velkém plátně a s diváky. Ti tentokrát nejsou vtahováni podmanivou formou a decimováni hradbou dokonalých audiovizuálních impulzů nové adaptace. Naopak v nevěřícném úžasu zírají a hlasitě reagují na rozklíženost zcela osobitě uchopeného blockbusteru, kde z plátna každou sekundu dýchají nejen vynaložené prostředky, ale také autorská vize zastřešující podobu zdejších světů i samotné adaptace coby převodu literárního textu na plátno. Lynch, který se údajně ani neobtěžoval si knihu přečíst (stejně jako před ním Jodorowsky), vytvořil výpravně blouznivý spektákl, kde se stejně jako v jeho vrcholných filmech mísí melodrama, kýč a brak se sugestivně chorobnými vizemi a znepokojivým zlem vyneseným na povrch zpoza záhybů reality. Krom toho nepřipravené diváky překvapí také paličatá ambice zahrnout nejen dialogy ale i vnitřní myšlenky postav ve voice overech, které mnohdy umocňují soapoperovou přepjatost filmu. Zatímco Denis Villeneuve si diváky podmaňuje, tak Lynch spíše odzbrojuje a hlavně ohromně baví (při náležitě otevřené mysli). Nevěřte zapšklým fandům; Lynchova "Duna" je velkolepá zvráceně vychýlená jízda, a to obzvláště v kratší kino verzi, která ještě více vyráží dech svými absurdními elipsami a hlavně faktem, že výsledný rozklížený a poměrně psychedelický tvar byl záměrem producentů, ne Lynche. (27.10.2021)

"Adaptování literárního díla do filmu je jako demolice," řekl Ian McEwan v souvislosti se zpracováváním vlastního románu Pokání do podoby filmového scénáře. Jasně, za cenu osobitého pojetí to ještě není nic špatného, ba naopak. Ale nemilosrdný 137 min trvající sestřih všemocného studia a přidané dovysvětlující voice-overy, které se často pohybují na úrovni Teletubbies - to už není demolice, to je (s ohledem na geniální Herbertovu plnoštíhlou knihu) přímo pangalaktické ZLO. V jistém ohledu tedy Duna dopadla podobně jako Skvělí Ambersonové mága Orsona Wellese, s tím rozdílem, že u Ambersonů se producentská diktatura pojistila ještě nenávratným zničením veškerého vystříhaného materiálu. Resumé je proto takové jaké je: Vizuálně téměř dokonalé, vlastně i epické, nečekaně deprimující a temné, víceméně hvězdně obsazené, přeci jen i hudebně zajímavé, ale zároveň neskonale naivní, nezvládnuté a pouštními supy obrané na samotnou kostní dřeň. Nejslabší a rozpačitý úsměv vyvolávající Lynch. Neprávem? 2,5* (26.11.2008)

Hodnotenie kinoverzie a z pohľadu fanúšika knihy: Ten film má solídnu sci-fi atmosféru a pozoruhodné kostýmy a dekorácie, ale inak je to len nekoncepčný blábol, ktorý zdôrazňuje nepodstatné (úchylácke záľuby Harkonennov) a zanedbáva to, čo je pre príbeh dôležité (napríklad láska k Chani, prerod Paula vo vodcu fremenského džihádu atď.). Je to skrátka úplne na hovno a dobre hodnotiť to môžu len tí, čo nemajú potuchy o geniálnej predlohe, prípadne videli o hodinu dlhší zostrih. (02.12.2008)

Z úcty k Lynchovi. Duna je IMHO nesfilmovateľný román, pretože má takú myšlienkovo filozofickú hĺbku, ktorú film ako adaptácia nie je schopný obsiahnuť. Výtvarná stránka snímku je výborná a "lynchovské" prvky zjavné. Trochu mi vadí, že Lynch vykreslil Harkonnenov ako obmedzencov a tyranov a Ateidov ako klaďasov . Myslím, že tie rody si v intrigách a praktikách nemali čo vyčítať. (27.12.2004)

Věřím, že ve své době z toho museli být fandové scifáren nadšení. Pro dnešního diváka to bude vypadat asi trošku komicky. Mě se to líbilo, hodnotím DC verzi. Za svých mladých let jsem propařil desítky hodin u her Dune 2 a posléze Dune 2000, srdcovka. Ještě si doplním komentář po dalším shlédnutí a také po středečním IMAX shlédnutí drého části od Denise. Lynch se drží více předlohy. (04.05.2019)