Mazací hlava

Na plátna kin přichází ten největší blázen na režisérské židli - David Lynch. V mnohém svoji prvotinu nepřekonal - v nevysvětlitelnosti, úchylnosti a šílenosti. Zatímco u ostatních Lynchovek víte alespoň chvilku o co jde, zde ani náhodou. Zábavné chvilky se střídají s těmi nudnějšími a zážitek je hodný deliria. Vážně, pokud chce mít pocit jako ve vožralství a chcete ušetřit, sežeňte si Mazací hlavu. O tomto filmu nemohu říci, jestli se mi líbil, či nelíbil. To nelze. To se vymyká všemu. X%. (24.10.2008)

Eraserhead je hlubokou sondou do nejtemnějších propastí lidské mysli, kde realistický pohled nevidí přes veškerou černotu nic. inspirace v nejděsivějších nočních můrách předvídá jedinečnou atmosféru, která je rozvíjena brilantním zpracováním technické stránky filmu. výprava uvádí diváka do prostředí klaustrofobického, industriálního, technokratického a znepokojivého pro svou všednost a zdánlivou obyčejnost. i přesto, něco v něm je "špatně". kamera zůstává povětšinou statická a umírněný střih zapříčiňuje neobvykle dlouhé, vtíravé záběry. náměsíčné projevy herců a všudypřítomná čerň šerosvitu přidávají na dojmu mlžné clony mezi divákem a obrazem. jak i v pozdějších filmech David Lynch dokáže, je mistrem v práci se světlem a stínem, což v černobílém filmu vyniká dvojnásob. otevírají se nové možnosti v komponování záběrů. takřka taktilní rozměr získávají povrchy podivných textur, vynikající v nejnezvyklejším, chvílemi pohasínajícím nasvětlení. probouzejí v mysli vzpomínky na doteky podobných povrchů, a tak může mít divák pocity, jako kdyby při sledování filmu opravdu zanořoval prsty do bahnitých hmot, nebo snad číchsi hnisavých ran? ještě více se může pod kůži vrývat zvuk - jeden z nejvýraznějších výrazových prostředků Mazací hlavy. Máloco tolik přispívá hutné atmosféře - všudypřítomné ruchy, skřeky, to táhlé hučení, které podkresluje celý film ale podvědomě pustoší stabilitu divákovy mysli. a co ty pazvuky, které jen málokdy patří viditelnému zdroji a ještě méně často se daří jejich příčiny domýšlet? raději si nepředstavovat, co všechno se může ukrývat v temných zákoutích mizanscény, kam světla nedosáhnou, nebo v prostoru vynechaném mezi střihy. ale ten možná není nic víc než bezrozměrnou tmou, chaosem a peklem, které časem pohltí všechno a každého a v posledku do této tmy odvanou ostatky každého z nás jako pouhé žmolky titulních gumovátek. celý film pak jistě není méně než audiovizuálním zpředmětněním onoho děsu z nicoty, do které se všichni nezadržitelně noříme jako do černého bahna. od toho ani ulpívání na lepkavých potomcích nepomáhá. dostavuje se pocit stejně svíravý, jako při bezprostředním ohrožení života, pouze temný a neviděný. zůstává pod povrchem, tlumený, ale neustálý. a jedině nevědomí se odváží zhmotnit všechny ty hrůzy, "bezpečně" ukryté za radiátorem vědomí. Lynch rozpoznal ve filmovém médiu schopnosti oprostit se od zákonitostí tak zvaného reálného prostoru a času a nalezl tak úzkou souvislost s nekonečným počtem dimenzí, kterými disponuje snění. jediným limitem jsou pak samy obsahy mysli ukládané a zpracovávané při vnímání. mimo jiné typicky lidský poznatek: vědomí vlastní konečnosti. (31.01.2006)

Mazací hlava je film o samotářském muži s květákem na hlavě a bordelem uvnitř. Znáte to pořekadlo? Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá. Tak si náš majitel květáku najde totálně vymazanou přítelkyni s ještě vymazanějšími rodiči. A když se takhle sešli všichni společně u společného stolu, tak to byla docela legrace. Poté se květákovi a jeho mentálně retardované přítelkyni poštěstilo míti děťátko, které bylo pastvou pro oči. Respektive se jim to poštěstilo ještě před večeří, ale dozvěděl se to až později od matky přítelkyně, která ho chtěla osouložit. Kdyby bylo možné mezidruhové páření, tak bych dal ruku do ohně, že květákovi přítelkyně zahnula současně s kuřetem, kačerem a rybou, neboť dítě vypadá, povím-li to slušně, nestandardně. Film pochází z rané režisérovi tvorby, kdy ještě definitivně nezešílel a jeho filmy dávaly alespoň nějaký smysl. Hlavní dějová linie tohoto filmu je rovněž jednoduchá a je popsána v obsahu. To co v obsahu není jsou květákovy vize, vidiny a halucinace(nevím, jak to přesně nazvat) které smysl nedávají vůbec žádný, jsou debilně natočeny a měl by za ně někdo Lynche zlynčovat, nebo mu alespoň na chvíli udělat z análního vývodu anální přívod a všechny mu je tam narvat. Vážně nevím, co vám všem aktivovalo ty vaše deprese a noční můry. Atmosféra byla, řekněme, zajímavá. Černobílost a slušná prácička se světlem ji ještě zdokonalovaly, ale stejně nemohu říct, že by mě film jakkoli rozhodil, či mi pozměnil náladu, či mi na nějakou chvíli uvízl v paměti. Jako žít bych v podobné atmosféře s podobnými lidmi rozhodně nechtěl, ale to je vážně můj jediný zážitek, který si z filmu odnáším. Jsem si jistý, že po dopsání komentáře už si na něj ani nevzpomenu, ale ruku do ohně bych za to nedal. Třeba se mi o něm bude zdát. Je čas pro finální součet. Úplná sračka to není, to nemohu říct. Ale zřejmě postrádám nějaký ten gen navíc, abych se dokázal infiltrovat do Lynchových feťáckých vizí. Já se schválně někdy nečichám toluenu a dám si chlast na trávu a kouknu na tento snímeček. Trošku se bojím, že se po něm zasamovraždím, neboť tu každý schízuje, jak je strašně depresivní, ale jsem ochotný v zájmu vyššího blaha toto riziko podstoupit. Mám z Lynche pouze takový pocit a každým dalším filmem mě v tomto pocitu ujišťuje, že nemá světu co říct, a proto zabaluje své filmy do kupy hoven a nutí tak diváka, aby si řekl sám, co by rád slyšel. Dovolím si to nepovažovat za umění, ale za prvotřídní vychcanost. A odpusťte mi, pokud se opakuji. 1* (29.06.2013)

Tento film Davida Lynche mi málem vymazal moji osobnost. Už po 15 minutách sledování se ve mně začalo z té pakárny probouzet moje dosud skryté schizofrenní dvojče a na konci filmu jsem ležel v křesle s poslintaným límcem u košile a vyhaslýma očima. Dokonalý výplach mozku, říkám si dnes. Jiní musí fetovat, mi na to stačil tenhle film. A zajímá vás jak jsem zase přišel k sobě ? Moje tehdejší žena mi ten film pustila pozpátku. Řeknu vám, takhle naopak mi to přišlo nějak smysluplnější. (30.07.2002)

Čistý nezředěný Lynch. Film, který není určen pro slabé povahy nebo pro osoby pod vlivem omamných látek, protože pak může mít nespecifikované vedlejší (možná hlavní) účinky. Přiznávám se, že jaksi nechápu, ale to asi nikdo. Kdo říká, že jo, kecá. I když se to tu několik komentátorů snaží rozebírat, je to zbytečné. Tenhle film musíte vidět a až potom si udělat vlastní názor a uvědomit si vlastní pohled na věc. Prvních 30 minut naprosto dokonalých, dalších 30 trochu nudnějších, ale poslední třetinka vše vynahradí a posílá tento snímek zpět do výšin a nedohledna lidského chápání. Lynch má zvláštní dar, že do svých psycháren dokáže obsadit naprosto bezkonkurenční herce, no kdoví kde se asi potkali, radši na to nemyslet. Na Eraserhead jsem se chystal velmi dlouho, protože kdysi jsem viděl 20 minut a od té doby jsem sbíral odvahu. Nakonec byl film úplně jiný, než jsem čekal, ale spíše k lepšímu. Proto se musím omluvit, ale Lynch má ode mě dalších 5 hvězd, sice tentokrát ne uplně čistých, dlouho jsem váhal, ale jinak to prostě nejde (opravdu tak nehodnotím "jen protože je to Lynch"). Film byl pro mě jakousi dušení sondou, která mi zase ukázala nový pohled na svět :). (16.08.2008)