Mazací hlava

Čekal jsem podivný, avšak atmosférický filmový zážitek, který sice pravděpodobně nepochopím, ale zaujme mě. Jenže to, co mi bylo předvedeno se dá shrnout jedním slovem:"NUDA". Dokázalo mě to na chvíli zaujmout pouze při "večeři u rodičů", ale to byla asi jediná, alespoň trochu zábavná chvilka (otázkou je, jestli mi to vůbec mělo přijít k smíchu). Jinak jsem u toho seděl, stál, pil, jedl (nechutné? ale kdeže, v tomhle ohledu znám mnohem větší filmové "lahůdky"), zkrátka všechno možné, jen abych se donutil Mazací hlavu dokoukat, což se mi sice podařilo, ale nepovažuju to za žádný přínos. Dávám 2* za technickou stránku filmu (hlavně za malou příšerku) a již zmiňovanou absurdní scénu. (09.03.2011)

Tento film je jako Rubikova kostka; začnete, kde se vám zachce, začnete v kterémkoliv místě, začnete u muže, který si nevzal ráno antidepresiva, nebo u dítěte, co vypadá jak protáhlý šlem s paznehty, a vynoříte se se stejným pocitem, že Mazací hlava je ze své podstaty nesymetrická a že abychom čemukoliv porozuměli, musíme si ze sklepa donést vlastní interpretační nářadí. (14.08.2007)

To jsem si dal. Čekal jsem ujetost, ale nevěděl jsem, že to bude tak divácky nepřístupné. Mazací hlava je zaměřená hodně na vizuál, kde v obvykle stísněných prostorech (především vidíme pidibyteček hlavního hrdiny) vidíme poměrně nápadité, ošklivé prostředí. Vše je nemoderní, zchátralé a špinavé. Deka v posteli je plná děr, výtah se rozjede s hlasitým řachnutím a pak jede nahoru pomaličku jak šnek a na nočním stolku roste větev z hromady hlíny. Rozhodně se tedy nejedná o veselohru. K celkově nepříjemné atmosféře přispívá to, že velkou část filmu jsou nějaké hlasité ruchy v pozadí, které ne a ne přestat. Už jen z těch by většině lidí trefilo. Asi tenhle film měl i nějaký ten příběh, možná dokonce i nějakou hloubku. Já viděl spíše jen řadu scén, které se předháněly v tom, jak moc budou nepříjemné a nechutné. Tempo je velmi rozvláčné už od začátku, ale ve druhé části se u mě film překlopil do neustálé nudy. Po celý film se dají obdivovat ty odpornosti, které zjevně nejsou laciné a prvoplánové, ale také už dnes nejsou kdovíjak šokující. Vizuálně zajímavé, jinak nuda. (4/10) (24.04.2020)

Filmy Davida Lyncha sú zväčša vyslovene pocitové záležitosti. Snaha o nejaké pochopenie, len kazí umelecký zážitok, ktorý tento americký režisér so svojimi dielami divákovi predkladá. "Mazacia hlava" je výborným príkladom pre toto moje tvrdenie. Surealistický, lyrický, značne depresívny snímok. Kde ide o príbeh akéhosi Henryho Spencera, ktorý sa doma stará o akýsi potrat, ktorý splodil s akousi ženskou, ktorá ho opustila. Keď to človek takto povie, znie to hlúpo. Keď to zoberie do rúk David Lynch, spraví z toho filmové umenie. **** (21.02.2008)

První plnohodnotný pokus Davida Lynche o jakýsi filmový příběh. Ale jo, bylo to pro mě paradoxně ohromně příjemné sledovat, děťátko bylo úžasně roztomilé a pouť do jeho vnitřních sfér bytí pak byla ještě o něco hezčí. Tyto světlé body však sráží fakt, že je to opět takřka nekoukatelné. Poslední půlhodinka je hrozná nuda a nekonečné statické záběry mě nutily přemýšlet, jestli mi opravdu stojí za to, ztrácet takto hloupě svůj volný čas. Nepřekousnu ani díry ve scénáři (někdy až 10 minutové :-) ) a ani celkovou nesmyslnost. (30.03.2006)