Mazací hlava

První plnohodnotný pokus Davida Lynche o jakýsi filmový příběh. Ale jo, bylo to pro mě paradoxně ohromně příjemné sledovat, děťátko bylo úžasně roztomilé a pouť do jeho vnitřních sfér bytí pak byla ještě o něco hezčí. Tyto světlé body však sráží fakt, že je to opět takřka nekoukatelné. Poslední půlhodinka je hrozná nuda a nekonečné statické záběry mě nutily přemýšlet, jestli mi opravdu stojí za to, ztrácet takto hloupě svůj volný čas. Nepřekousnu ani díry ve scénáři (někdy až 10 minutové :-) ) a ani celkovou nesmyslnost. (30.03.2006)

David Lynch je možná magor. David Lynch je možná génius. Kdybych chtěl parafrázovat Karla Čapka, řekl bych, že David Lynch je továrna na absurdno. David Lynch je člověk, který si libuje v nejrůznějších bizarnostech a nesmyslných situacích a příbězích. Mazací hlava je přesně taková. Trochu bizarní, trochu nesmyslný a trochu švankmajerovský film, kterým se David Lynch proslavil. Je to sice bejkárna, ale „něco na tom je“. David Lynch má to štěstí, že prvním filmem, která jsem od něj viděl, byl božský Mulholland Drive, protože kdybych viděl jako první Mazací hlavu, asi bych si k němu hledal dalekou cestu. David Lynch je nezaškatulkovatelný. David Lynch je David Lynch. A mám ho rád. Sám nevím proč. Ale Mazací hlava mne tedy příliš neuchvátila. (06.12.2007)

Aniž bych ho viděl, Eraserhead na mě vždy působil jako něco kultovního. Čekal jsem něco odlišného, ne až tak záměrně divný, těžko vstřebatelný film zapáchající experimentem. Pan květák se zklíčeně kymácí z jedné pochybné reality do druhé, aby se skoro navečeřel u rodičů své bývalé/současné dívky, ale ještě než stihne rozkrojit cukající se vytékající kuře, matka a s ní dcera zkolabují a následně se dozví, že bude tátou. Dítětem je ale jakýsi hnijící zárodek, který navíc do už tak vypjaté situace ještě ke všemu nezavře hubu. S tím, že celý 'příběh' doprovází slizské spermie a jedno vajíčko podobné meteoru, či co, pěvkyně se dvěma velkými vředy namísto tváří, vypsychované topení, fičení větru, obrázek s atomovým hřibem, svůdná sousedka a další bizardnosti podobého ražení. Plus jeden šílenec co někde ve vesmíru tahá za nitky. A výrobna tužek s gumou z mozku. Jo, už z tohohle popisu vám to musí být jasné, David Lynch se nechal unést. (13.11.2007)

Upřímně lituji všech nešťastníků, kteří v domnění, že se povznesou nad tupé stádo průměrných žroutů kinozábavy, zaexperimentovali si odvážně se svým duševním zdravím a utrpěli šok, který jim z paliček a jejich prázdných dutinek nikdy nevymizí. Pohledný Henry je bude do konce jejich marných životů strašit po nocích a milé děcko, vylézající z topení je bude honit z rohu do rohu, ha ha ha (24.03.2006)

Lynch se neubírá klasickým směrem, kdy film musí mít logiku, racionálnost a určité zdůvodnění proč vlastně exituje. Proto je jeho tvorba tak blízká surrealistickému směru - jde jen o náhodné nahazování námětů a prvků a rozvíjení příběhu do mnoha snových až halucinogenních linií... Proto není třeba hledat nějaké zběsilé teorie, které vysvětlí do puntíku proč se dělají z hlav tužky, proč kuře najednou oživne, proč má žena z radiátoru kotlety... Jde jen o proud myšlenek a vizí, které měl Lynch v hlavě a které se mu (opět) podařilo svérázně zobrazit na plátně. Jeho depresivní atmosféra omámí hned po pár minutách filmu, zvukový repertoár nejrůznějších industriálních a fabrikových ruchů vás nenechá oddechnout ani na jediném místě a určitě si ani minutu neoddechnete, protože ve filmu není žádné místo na uvolnění, ticho, či klid... Film přece nemusí být pouze krásný, pateticky vyfabulovaný příběh... Pro mě srdcová záležitost, jeden z nejosobitějších a nejlepších Lynchových filmů. Je to deprese, to ano, ale perfektně udělaná! (07.09.2006)