Mulholland Drive

Spolu s Lost Highway určite najzásadnejšie dielo Lynchovej tvorby, ktoré presne definuje štýl, ktorým sa natrvalo zapísal do sveta filmu. Zápletka síce na prvý pohľad možno nepôsobí až tak zaujímavo a plno scén tu akoby nezapadá, ale neustále cítiť, že je za tým niečo viac, nájde sa aj niekoľko hororových prvkov a hlavne to má neuveriteľne podmanivú atmosféru, vďaka čomu ma to vtiahlo a už nepustilo. Navyše aj tie relatívne najmenej dôležité scény sú perfektne natočené a zahrané, takže ani pri tejto takmer dva a pol hodinovej dĺžke som sa vôbec nedokázal nudiť. Jedine ma tu trochu prekvapilo, že na rozdiel od spomínaného Lost Highway, ktorý ma zmiatol prakticky okamžite sa Mulholland Drive väčšinu času tvári celkom prehľadne, ale zdanie predsa len klame a v tej záverečnej polhodine je to ten pravý Lynch, ktorý ukáže, že nič nie je také, ako vyzerá a toto ma už dokonalo zmiatlo. Inak hlavné duo Naomi Watts a Laura Harring mi tu sedeli nadmieru dobre, len by to chcelo lepšie vedľajšie postavy, z nich ma vlastne bavil len mladý režisér. Takže síce plné hodnotenie nedávam, ale aj tak považujem oba tieto filmy za výnimočné a kultové záležitosti, ktoré by si žiadny filmový fanúšik nemal nechať ujsť. 79% (21.08.2016)

Podobnost mezi městečkem Twin Peaks a velkoměstem Los Angeles se na první pohled zdá minimální. Avšak při důkladnějším prozkoumání člověk (divák) zjisťuje, že v obou těchto městech "tepe" něco velmi neklidného. Obě dvě města (a v nich žijící osoby) řeší totiž podobný problém, a to, že věci na povrchu vypadají úplně jinak, než pod povrchem. Pokud je Los Angeles "městem snů", pak ještě nikde není řečeno (či napsáno), že tímto snem nemůže být úděsná noční můra. A právě na tuto odvrácenou tvář "města snů" David Lynch ve svém jedinečném snímku MULHOLLAND DRIVE poukazuje. Rozepisovat se příliš o samotném ději by bylo - vzhledem k mnohoznačnosti a značně silné subjektivní interpretaci - zbytečné. To, co se však celým snímkem silně prolíná je jakýsi Lynchův zneklidněný a kritický pohled na zákulisí velkého hollywoodského byznysu, v němž je (občas/někdy/často/neustále - nehodící škrtněte) tak těžké mít a prosadit si svůj vlastní názor. David Lynch se i v tomto snímku zaměřuje na rozličné rozpolcenosti v osobnosti a na psychické a sociální anomálie. Scéna s podáváním kávy je pro toto více než silným příkladem (vybíravé a distingované chování při kávovém rituálu v kontrastu s celkově asociálním chováním). Tento moment je možné vypozorovat i v jiných Lynchových opusech (například: LOST HIGHWAY obsahuje prapodivnou scénu jakési sociální vyšinutosti - viz "vysvětlování" toho, kolik obětí ročně přináší nepřiměřená jízda automobilem). U snímku MULHOLLAND DRIVE si nesmírně cením jedné věci: může se sice žánrově přiřadit k dramatu, hororu či mysterióznímu nebo romantickému filmu, ale především jde o naprosto geniálně propracovaný psychologický film. Ba co více: David Lynch nabízí divákovi jedinečnou možnost stát se na chvíli psychologem/psychoanalytikem. Divákovi je předložen stejný pracovní materiál, tj. sny + pár dalších náznaků. A je jen a jen na něm, nakolik přiměřeně a správně tyto indicie rozklíčuje a interpretuje. Stranou samozřejmě nemůže zůstat ani poznámka o excelentních hereckých výkonech, bezchybná práce s kamerou, výborná hudba a přímo parádní zvuk (nervní vrnění, bzučení atd.). Shrnuto a podtrženo: David Lynch sice tentokrát nepředkládá zběsilou jízdu jako tomu bylo v případě LOST HIGHWAY, ale přesto se jedná o jedinečný a výborný opus. MULHOLLAND DRIVE je čistá a perfektní filmařská práce a neskutečně silný filmový zážitek. Poznámka: Věta "This is the girl!", se nesmazatelně vryla do mé mysli. Považuji ji za jednu z nejsugestivnějších vět, které jsem kdy ve filmu slyšel. (03.11.2003)

Mulholland Drive byl můj vůbec první Lynch a musím říct, že snad krom Mazací hlavy jsem si nemohl vybrat těžší první rande... Vzpomínám si, jak jsme se ho s kámošema nad pivem snažili celé týdny pochopit. Pokaždé, když někdo přišel s nějakým možným vysvětlením (co je sen a co realita, co je minulost a co budoucnost, apod.), někdo druhý mu tuhle pracně vybudovanou myšlenkovou konstrukci bez námahy rozdrtil pouhým připomenutím zdánlivě nedůležitého detailu, třeba barvou telefonu. Já osobně na tyhle analytické pokusy brzo rezignoval a spíše si kladl otázku, jestli je tenhle formálně lahodně natočený a atmosfericky podmanivý snímek fantasmagorickou lynchovskou zvůlí nebo geniálním surrealistickým dílem. Nakonec můj mozek kapituloval a instinkty schválili jako správnou tu druhou variantu. Pokud máte rádi tu temnou, snovou stránku Davida Lynche, tady si ji užijete dosytosti. A taky herecké umění Naomi Watts. A taky Naomi Watts A Lauru Harring, těšte se :-P 100% (Dne 26.1.2007 mi film konečně zaklapl... Klíčové jsou scény usínání a probouzení a rozlišení flashbacků a přítomnosti - té je ve filmu cca 5 minut čistého času. Motivy - sen, žárlivost, výčitky svědomí) (26.11.2006)

Většinu filmu to vypadalo, že sleduju "normální príběh", poslední půlhodinu však Lynch udělal rázný obrat a já jen nechápavě zíral. Úplně mi zamotal hlavu. Docela mi pak pomohlo vysvětlení v komentářích k filmu na filmpubu. Ale i kdybych to nepochopil, tak ten film obstojí, právě pro skvěle vybudovanou tajemnou atmosféru, zajímavé herecké výkony a dobrou hudbu (Angelo Badalamenti si zde zahrál mafiána, který je nespokojený s kávou). (20.08.2003)

Jako seriál by to nemuselo být špatné. Jen jako samostatný film se to svezlo na vlně filmů s nespolehlivým vypravěčem a ta věčná atmosféra snu a kombinace Lynche a jeho oblíbených filmů tvoří jen novou koláž. Nicméně latentní sapfické motivy a zamilovanost do brány Paramountu jsou prvky, na které vždy slyším. (23.10.2016)