Režie:
Sunao KatabučiScénář:
Sunao KatabučiKamera:
Júja KumazawaHudba:
KotringoHrají:
Rena Nónen, Majumi Šintani, Nanase Iwai, Jošimasa Hosoja, Šigeru Ušijama, Hisako Kjóda, Daisuke Ono, Dronz Išimoto, Júki Hirose, Cujoši Kojama, Manami Tanaka (více)Obsahy(1)
V tomto kúte sveta prináša príbeh dievčiny so schopnosťou vidieť krásu v každom dni, zachytiť ju v kresbe a zmeniť udalosti na dobrodružstvá. Suzu Urano vyrastá v Japonsku 30. rokov a po dohode rodičov sa vydáva za mladého úradníka pracujúceho na námornej základni v Kure, v prefektúre Hirošima. Jej rojkovská povaha, schopnosť stratiť sa vo vlastných myšlienkach rovnako dobre ako cestou domov udávajú krehký a snový tón filmu. Druhá svetová vojna a zhodenie atómových („nových") bômb sú v japonskom filme prítomné dlhodobo v skutočne rôznorodých žánroch a pohľadoch. V tomto kúte sveta sa viac než o vojnu ako takú zaujíma o jej účinky, ktoré ukazuje cez až zanovitú túžbu po radosti. Vidí najmä milé maličkosti všedného civilného života: recepty z mála pre veľa, volavky, bielych zajkov a nezdolnú vôľu žiť a ísť ďalej. Je krehkým a zároveň silným klenotom, ktorý rezonuje ešte dlho po skončení. (Art Film Fest)
(více)Videa (1)
Recenze (18)
Filmový Slice of life o obyčejném životě na neobyčejně zasáhnutém místě během druhé světové války. Mnoho příběhů o této tématice bylo již napsáno a natočeno, ale tento se věnuje té nenápadnější, civilní stránce a pohledu na hrůzy a dění během válečného stavu. Hrdinka Suzu je dokonalou reprezentací nevědomosti a celkové nemohoucnosti téměř cokoliv ovlivnit a tak jsme svědky koloběhu života, ve kterém se snažíte den co den žít a přežít do dalšího dne, bez jakékoliv představy co bude zítra. Velmý pomalý tok děje je tomu přizpůsobený a nemíní zrychlit, protože ať se v našem životě děje cokoliv, čas plyne stále dál konstantním tempem. Tento fakt by mohl mnoho diváků odradit, protože některé pasáže jsou doslova prachobyčejné (což film chce velmi důrazně znázornit) a málo vypovýdající, což naopak právě ocení milovníci klidného SoL žánru. Dočkáme se i údernějších momentů, kterých není mnoho, ale rozhodně píchnou u srdce. Je evidentní, že toto není středobod či záměr snímku a nesnaží se tragických okamžiků nebo jejich nadměrným protahování využít a zneužít k ždímání divákových emocí. Jisté velmi předvídatelné události se stanou a je jen na nás se s tím vyrovnat a jít dál, což je hlavní, i když ne tak výrazné poselství. Mírné zklamání vyjádřím na úkor tématiky kresby a snění, které tu bylo mírně načrtnuto, ale dle mě trestuhodně nevyužito. Poměrně jednoduchoučká kresba slouží jako ideální zosobnění prostého života, ale zároveň nás svou roztomilostí a poetikou chrání a kontrastuje s okolní válkou. Trochu bíce jsem i očekával od hudební stránly po velkolepém vstupu úvodní Adeste Fideles, ale dalších velkolepých znělek už jsme se nedočkali. Celkově to není špatný film; jen je trochu nevýrazný, na onu tématiku neúderný a pro mnohý může být až nepříjemně zdlouhavý. Je to hlavně o uvolnění a civilního pochopení života, jeho možností a následky neduhů v okleštěném světě války. Jednoduché to totiž nikdy není. Slabší 4* ()
Anime je prostě natolik specifické, že není problém jím prezentovat žádný žánr, tedy v tomhle případě ani drama, které je spojeno s druhou světovou válkou a jejím dopadem na Japonsko. Navíc právě kresba je klíčem k pochopení hrůz a obyčejného lidského života, který jim byl vystaven. Nádherné pojetí fantazie. ()
[2,5*] "Did you bring an umbrella?" "I brought a brand new one." "Can I open it?" Poetický príbeh o neustále zasnívanej dievčine s hlavou v oblakoch v ťažkých a tragických vojnových časoch. Ten preexponovaný obraz a tá trhaná animácia mi nepripadajú veľmi vábne, zrejme mám majstrom Mijazakim latku nastavenú príliš vysoko. Ani rozprávanie príbehu nie je 100-percentné, zdá sa mi dosť chaotické a akési unáhlené, čo je v rozpore s poetickým duchom filmu. Mám ale podozrenie, že za to môže necitlivý strih (videl som 129-minútovú verziu, v ktorej chýba oproti plnej verzii celá pol hodina). Najsilnejší je film v závere, kde sa napätie stupňuje, ako sa blíži deň D a hodina H (H ako Hirošima). ()
Zatímco Evropu trhá na kusy druhá světová, na malebném Japonském venkově se žije jako každý jiný den. Ale ne napořád. Čím víc se blíží konec války a čím častěji zazní slovo Hirošima, tím víc je nám připomínáno, co musí nevyhnutelně přijít. Rozjezd možná pomalý, ale o to víc člověka později mrazí v zádech, především z toho, jak nenásilně a přirozeně je vše prezentováno, na rozdíl od např. podobného, ale po celou dobu silně emocionálně vydírajícího Grave of the Fireflies. Slzné kanálky každopádně pročistí stejně. A k čemu všechno to lidské utrpení nakonec bylo? 8/10 ()
Velmi pozvolné drama, které vypráví o osudech obyčejné rodiny žijící v okolí Hirošimy v čase druhé světové války. Hlavní hrdinka je ztvárněna jako zasněná, okolí příliš nevnímající osoba, a film tak pomalu, téměř netečně plyne k okamžiku o kterém divák ví, že nevyhnutelně přijde. Nabízí se srovnání s Hrobem Světlušek, jelikož se film zaměřuje na "obyčejné lidi" poznamenané válkou. Na rozdíl od Hrobu Světlušek se ale In this corner of the world nesnaží tolik o útok na divákovy emoce (i když se samozřejmě i takové momenty najdou), a naopak spíše vyjadřuje lidskou touhu pokračovat dál a zrůdnosti války překonat. Možná i proto byl alespoň pro mě emocionální dopad ve výsledku daleko silnější. Škoda té velmi pomalé první poloviny, která možná hodně lidí odradí. 4,5/5 = 5 ()
Galerie (68)
Photo © Tokyo Theatres
Reklama