Králíček Jojo

Miluju nekorektní humor, takže jsem se na tento film celkem těšila. Já bláhová! Vlhký sen všech židovských producentů z Hollywoodu se splnil. Všechna klišé seskupena do jednoho šiku napochodovala na plátno, Hitler je magor, gestapo infantilní, kluci z HJ bojácní, židovská dívka sofistikovaná dáma a všichni pospolu se tak nějak vesele věnují válce. Představiteli hlavní role nelze upřít, že hraje dobře. Jenže hraje ve filmu, který je ve své podstatě invenční asi jako cvičky od Bati. Jediným skutečným kladem snímku zůstává hudba. (24.06.2022)

To čo malo byť? Nech mi nikto nehovorí, že nemám zmysel pre humor, alebo že som neporozumel tomu, čo tým chcel autor povedať. Tu totiž nie je o čom. Nevkusné, trápne a plné gýču a lepkavého konzumu. To celé skrížené so zúfalým pokusom o stvárnenie nezmyselnosti vojny, holokaustu a ďalších holywúdsky extrémne dobre cuckavých tém, nad ktorými musia všetci producenti zamľaskať ako prasa po pive. A to všetko sa snažilo o akúsi paródiu či humor, ktorý vyznieval dosť čudne, ba priam až odpudivo. Na hranici odpadu. 30/100 (23.04.2020)

Rusové se blíží a jsou prý úplně nejhorší. A Angličané jsou na tom podobně. „Slyšel jsem, že jedí děti a mají sex se psy. Musíme je zastavit, než nás sní a přefiknou všechny naše psy.” Malý blonďák má v nacistickém Německu jasno. Židy je potřeba pochytat, knihy spálit, Hitlera uctívat. Posedlý a poslušný nacista v černohumorné látce, kterak se měl na speciálním tréninkovém víkendu stát mužem, ovšem skončil na operačním sále. Tvůrci se vrhli na hodně tenký led s nejasným výsledkem. Mohlo to vyznít trapně a nepatřičně, nebo to klapnout na všech frontách. B je správně. Ve finále mísí několik linií včetně pohledů na fanatismus dětskýma očima i na nesmyslnost válek či prvních pohybů motýlů v břichu. Mnohdy našlapuje velmi opatrně, jindy se nebojí do toho zostra šlápnout. Potěší imaginární přítel Áďa, výborně vedení mladí herci (Roman Griffin Davis, Thomasin McKenzie), kapitán K. Sama Rockwella, který přišel o oko a který ví, že konec se nenávratně blíží, na více židlích sedící maminka (výborně hrající Scarlett Johansson zažila skvostný herecký rok), naopak Rebel Wilson je lehce neviditelná. Humor, naděje, příjemná nedoslovnost, myšlenka. Navíc fajn hudba, české lokace, osobitá stylizace i výtvarné podání. Něco funguje dokonale (dopisy od Nathana), jindy bych čekal větší emocionální dopad (střevíce oběšence). Každopádně velká spokojenost! Yorki, rulez. (04.01.2020)

(60%) Adept na oscary a podobné ocenění? V dnešní době se ceny udílí snad za vše možné, ale to je pouze můj subjektivní názor. Navíc chápu, že kolikrát ani není tak z ničeho moc vybírat a holt ceny se udělit zřejmě asi musí, no. Tento film mi ve finále nepřišel až tak strašný a divný, jak se zpočátku mého sledování zdálo. Jen mi nějakou dobu trvalo, než jsem se k tomu dostal, tak jako tak ta cca první půle snímku byla strašně utahaná. To tempo filmu mělo teda nadále stejné, ale poté jsem se začal víc vžívat do postav a i nějaké té myšlence, která tam byla, ale nastíněná byla jen tak nenápadně na okraj. Postava malého chlapce byla napsaná docela dobře, i když mě bohužel moc nezaujal, ze začátku mi přišel docela otravný, ale poté jsem si na něj už zvykl. Víc mě bavila role té mladé židovské dívky. Potěšila i Scarlett Johansson, která teda moc prostoru neměla, ale i tak. No a Taika jako Adolf? Z ukázek jsem se obával, že bude trapný – to se naštěstí ani tak nestalo, možná 1 nebo 2 rádoby vtipné scénky byly mimo, ale vcelku ušel. Občas jsem se i pousmál, pobavily mě dvě scénky s ním. Jedna s naháněním té holčiny nebo závěrečná, kdy ho ten kluk nakopl, až letěl oknem. Nic extra se ve filmu zásadního neděje. Možná tak ve finále, ale ani to moc nestojí za řeč. Hudba? Té jsem si nevšiml. Takže nějakou tu hloubku to mělo, ale nic z čehož bych upadl na zadek. Jedno shlédnutí se dalo v pohodě zvládnout, neurazilo to, ani nenadchlo – lepší průměr. (15.02.2020)

Originální, důvtipná, společensky komplexní a povětšinou docela zábavná až ulítlá válečná satira, která osciluje někde mezi Life is Beautiful a No Mans Land. Nepůjčuje si z ani jednoho téměř nic, přesto působí místy jako zralé víno, které tady s námi už nějakých těch pár let je a při sledování prostě víš co tě čeká. Waititi potvrzuje, že talent na funny scénáře umí uplatnit nejen ve velkorysých blockbusterech od Marvelu, ale stejně tak v nízkorozpočtové válečné komedii. Sice bez silnějšího tempa a skutečně nezapomenutelných scén, pořád ale setsakramentsky pozitivní, s důrazem na tradiční lidské hodnoty. Není potřeba vidět znovu, ale minimálně jednou povinnost. (17.06.2020)