Králíček Jojo

Originální, důvtipná, společensky komplexní a povětšinou docela zábavná až ulítlá válečná satira, která osciluje někde mezi Life is Beautiful a No Mans Land. Nepůjčuje si z ani jednoho téměř nic, přesto působí místy jako zralé víno, které tady s námi už nějakých těch pár let je a při sledování prostě víš co tě čeká. Waititi potvrzuje, že talent na funny scénáře umí uplatnit nejen ve velkorysých blockbusterech od Marvelu, ale stejně tak v nízkorozpočtové válečné komedii. Sice bez silnějšího tempa a skutečně nezapomenutelných scén, pořád ale setsakramentsky pozitivní, s důrazem na tradiční lidské hodnoty. Není potřeba vidět znovu, ale minimálně jednou povinnost. (17.06.2020)

To se to Waititimu točí, když na režisérské židli sedí dva. On a dítě, co v něm zůstalo.. Nějaký čas mi trvalo, než jsem se naladil na jeho noty, ale u Bowieho Das Heroes mě už měl definitivně v hrsti. Kromě vulgarity ignorujícího humoru a neustále aktuálního poselství, že je dobré svého nepřítele nejdříve poznat, než jej odsoudíš, k tomu nemalou měrou přispěly i herecké výkony. Od svérázného kapitána Rockwella, přes malého Jirku Olivu z My všichni Adolfovi povinní a jeho kamaráda Nicka Frosta juniora, až po rohatou za zdí Thomasin McKenzie. Pravda, dramatický oblouk tohoto láskyplného dopisu matce není příliš nápaditý, ale tady šlo spíš o to jak než o čem.. (21.01.2020)

Waititiho autorské motivy dospívání, problematických vzorů a snahy napasovat se do společenské role, která člověku vůbec nesedí, zde dosáhly levelu naprosté vypravěčské geniality a filmařské bravury. Film o nacismu a xenofobii, ale i lásce a hrdinech, který je současně hurónsky vtipný, drásavě devastující, ale i plný naděje. Protože často ten největší nepřítel číhá v zrcadle a stačí jen sebrat sílu se mu postavit, i když to může být sakra těžké. Králíček Jojo je čirá filmová dokonalost na všech úrovních a složkách, neposlední v řadě také v castingu. Vedle skvostně vedeného Romana Griffina Davise a "baby Nicka Frosta" Archieho Yatese tu v každé své scéně září Sam Rockwell a Scarlett Johansson podává životní výkon v jedné z nejlépe napsaných ženských figur všech dob. Film roku, jak toho uplynulého, tak bezesporu i toho právě započatého. --- Podrobněji v recenzi a následné debatě pro Reflexe: Film rádia Vltava. (01.01.2020)

Nejlepší použití Beatles za poslední roky... Jinak Taika servíruje už delší dobu neviděnou parodii nacistické říše, která je opravdu vtipná (trochu až chvílemi připomíná skeče Monty Pythonů). Ačkoli je hlavní hrdina malý nácek, je sympatický a jako divák víte, že dříve nebo později se probere z nazi brainwashingu. Malý Roman David ho hraje opravdu roztomile. Z dospěláků se mi líbila maminkovská Scarlett a vysloužilý voják Sama Rockwella (oba svým rolím dávají víc než by museli). Dá se ho filmu s náckovskou tématikou říct, že je fajn? Jj, určitě. (18.02.2020)

Se zavřenýma očima nakonec zaokrohluju na čtyři, ale nebudu se tajit tím, že pro mě bylo zklamáním, když film velmi rychle opustí tábor Hitlerjugend a soustředí se jen na již provařené téma ukrývání židů. V čem je film opravdu dobrý, je kombinace nadsázky, lehkého, inteligentního humoru a reálného poselství uvnitř. Nevidím v tom otravný patos, ani násilné emoce, to jádro je ryzí, nicméně kromě samotného jádra už toho mnoho navíc není... 7/10 (09.03.2020)