Nahá pastýřka

Jednání prvé: Státní zámek prolezlý šejdíři. Podívejme na ně, na kunsterei. Milostivá paní sem, milostivá paní tam. Neudělají krok, aniž by neprovedli nějaký ten vykutálený kšeftík, západní valuty jim čouhají i z uší, to vše přímo pod nosem esenbáka Menšíka, který má na zámku asi služebnu. (Omdlení jediného poctivce nikoli při pohledu na mrtvolu, nýbrž na zjevení Nahé pastýřky, je v této situaci zcela logické.) Jednání druhé: Protřelá šejdířka chce zítra ráno emigrovat a tak si dá s otravným somrákem schůzku už na dnes večer? Nota bene na dobu, kdy potřebuje tajně odebrat obraz? Pak ji nenapadne nic lepšího pro klidný odjezd než se pokusit ho zapíchnout? Nota bene vlastního bratra? Nu, dobře jí tak, krávě. Jednání třetí: Nejprve to vypadá na nejdementnější vraždu v dějinách české kriminálky. Pak se to sice překvapivě zkomplikuje a celý průběh vyšetřování skýtá velmi sympatickou společenskou zábavu. Ovšem závěr je ještě promyšlenější než úvod - jednání čtvrté: Jakže? Vrah si má po veřejné inscenaci falešného doznání myslet, že případ je uzavřen? Jakže? Oba obrazy jsou k disposici, ví se, která bije a on si má myslet, že proklouzne s tím správným? Jakže? On si to dokonce opravdu myslí? A nakonec kapituluje pod tíhou takových důkazů, jako je nesprávná expertíza a umaštěná kapsa? Nehledě na to, že je divákovi už dopředu prozrazen tím, jak pronáší své „to vám blahopřeji, pánové“ (zhruba 1:01:07). Tak tedy hvězdička za v tak lehkém filmu nečekaně kvalitní ochutnávku tehdejších herců. Vyšetřovatelům to docela pálí, ačkoli vypadají jako z půjčovny. Podezřelí jsou zajímavější. (Ovšem Shakespeare před dvěma sty lety, to snad ne, pane Munzar.) Druhá hvězdička specielně pro pana Pacínka („...pan Pacínek napsal hipotéza s měkkým i, ano?“ „To je těžký, já nemám ucelené klasické vzdělání.“) v podání skvělého Bhm. Šmídy. Jinak další dobový film, v němž zní z rádia Karel Gott. (21.08.2011)

Jedna určitě z těch povedenějších českých kriminálek o dvou mordech, ztraceném obrazu a jednom malém divadle. Vyšetřující skupina v čele s Janem Skopečkem je doplňována už od začátku kapitánem Vladimírem Menšíkem, který se zasloužil především v úvodu filmu o krásné herecké vystoupení a okořenil svým živelným herectvím celý film. Navíc nejde jen o suchopárnou detektivku, sem tam je nám nabídnut i humor, čehož si také jako divák musím cenit. Hudba: Štěpán Lucký (26.09.2009)

Prazvláštní spojení tradiční ČB podívané s moderními postupy, jakými se točí spíše dnes. Jednak je tu ono míchání žánrů detektivky a komedie, které ladí spíše se současným US pojetím (dáme do toho tyhle žánry, zatřeseme a uvidíme, co z toho vypadne). Co ale ještě víc praští do očí je strhující tempo vyprávění a práce střihu. Film předběhl dobu o 60 let. K tomuto žánru a zobrazení se více hodí pomalejší postup, lepší prokreslení postav, hlubší ponor do případu. Nahá pastýřka je zamotaná, postav je hodně a moc se o nich nedozvíme a kriminalisté jsou až příliš dokonalí, protože zamotanec rozpletou během několika hodin a v zatraceném kalupu. Kdyby takto opravdu policie (či tehdejší VB) pracovala...tak asi všichni bručíme. Spíše jsem se v tom ztrácel a film si moc neužil. Za pana Pacínka a jeho finis coronat opus musím ovšem hvězdu přidat. (11.09.2010)

Solidní detektivka, jakých se v oněch letech točilo více, byla konkurence a úroveň to tím pádem zdvihalo. Tahle je navíc v atraktivním prostředí starého zámku, kořeněná výbornou postavou hrubiána Růžka. Patrně životní role Bohumila Šmídy. Naopak Menšík poněkud slabší. Teprve v té době ladil formu. :-) (09.08.2022)

,,Pacínek se netáže, Pacínek vykoná!" Šedesátá léta byly vrcholem české kinematografie, období nejen tzv. nové vlny, ale i velice kvalitních filmů "brakového žánru", jakým je například detektivní komedie. Originální příběh s celou řadou zločinů a ne zrovna nevinných postaviček v historickém prostředí uvnitř zámku (žeby inspirace německým Zeleným lučištníkem?) a tajemství kolem historie záhadného obrazu. Pro milovníky kumštu lahůdka, navíc v doprovodu našich hereckých mistrů (Höger, Munzar, Nedbal, Menšík, fantastický Martin Růžek jako opilý fanatický malíř), mezi nimiž pak vyčníval zejména Bohumil Šmída v roli dnes již legendární komické postavičce bývalého vězně a věčného podezřelého Pacínka. Popularita jeho postavy a hlášek (,,To je prosím, dovolíte, Jeho veličenstvo císař František Josef I., za jehož panování jsem měl tu čest se narodit.") si vyžádala i volné pokračování Rakev ve snu viděti..., sice od stejného režiséra, s příběhem ze stejného prostředí i s několika stejnými postavami, ale původní detektivní zábava se jaksi neštastně proměnila v černou absurdní grotesku, která mě neoslovila. Ovšem první díl v podobě NAHÉ PASTÝŘKY zůstává pro mne klasikou. Dokonalost filmu (podpořenou mj. zajímavou, neustále pohybující se kamerou) sráží jenom tradičně nevzládnutý detail telefonického rozhovoru slyšeného jenom z jedné strany (už vidím, jak policajt /Jan Skopeček/ při telefonování všechny věty, které slyší z druhé strany, opakuje v podobě zpětné otázky :o)) 95% (27.06.2017)