Podobizna

Jak namalovat ďábla? Vladimír Šmeral hraje zkoušeného malíře skvěle. Nedivím se, že mu v té době klečela u nohou spousta žen. Tento soft horor není vůbec vyšumělý, vážený oficiální texte distributora ! Je o neblahém vlivu peněz na charakter člověka, o falešné podstatě slávy, o pokrytectví, cti a o ceně, kterou platíme za světská pozlátka. Velmi aktuální věc, velmi dobrý film. "Varuj se toho, co se líbí této společnosti. To by byl tvůj konec." (08.02.2014)

„Chceš říct, že ti ta práce nejde?“ - „Naopak, naopak, ta podobizna je to nejlepší, co jsem kdy namaloval. Ale čím déle ji maluju, tím je mi hůř a hůř. Víš, jako by se ty oči z plátna do mě zabodávaly! Jako by četly mé myšlenky. Jako by mi nutily něco, nač jsem nikdy ani ve snu nepomyslil.“ Nečekal jsem nějaký zázrak, v podstatě jsem se těšil jen na atmosféru. A že byla! Hra světel a stínů, výrazná hudba se zvukem, do toho všeho démonický Dostálův Chazaj…nádhera! Ale tohle fungovalo bohužel jen cca 15 minut. Pak už snímek stavěl hlavně na Šmeralově výborném a dominantním herectví, které ke konci přecházelo až v exhibici (z původní atmosféry však zbyly jen občasné záblesky). Film kvůli tomu nebyl vyloženě horší, prostě jiný. Co mi ale dost vadilo, byl ten čím dál silnější moralistní podtón, který celkový dojem zbytečně kazil, proto dám jen lepší 3*. „Mám po starosti, po bídě. Teď se mohu klidně zavřít a malovat si pro sebe. Nic na prodej! Já jim ukážu, všechny je předhoním! Budu známým. A taky budu trochu žít…teď už si nemusím nic odpírat!“ (19.03.2023)

Iba ľutujem, že tento snímok skĺzol z počiatočného ( dokonalého ) gothic hororu do psychologického thrilleru a zmenil tak štýl. Atmosféra je ale úžasná ( napr. nezabudnuteľný zvukový efekt znamenajúci vietor-prievan ), výborne podmaľovaná hudbou a výpravou ( škoda, že tam nieje viac upršaných scén ). Zrejme jedinečné dielo Čs kinematografie, pretože verím, že niečo také sa už v dnešnej ( digitálnej ) dobe zopakovať nedá. (17.01.2017)

Po drahné době jsem se pustil znovu do jedné z mých dětských nočních můr. Romantický příběh o malířích, zlu a Ďáblovi od Gogola mi přišel i dnes působivý. Z hlediska hororového ladění je samozřejmě nejlepší první čtvrtina filmu a pak závěr. Černobílá šerosvitná kamera zachycuje strašidelné obrazy, kde světlo odhaluje to, co by mělo raději zůstat ve tmě. Snímek současně ukazuje dobu, kdy se proti zkostnatělému akademickému umění postavilo umění moderní. Reakcí na romantismus byl nový umělecký směr - impresionismus následovaný symbolismem a dekadencí. To ještě Gogol nezažil, ale tendence malovat nově za jeho života jistě byly, současně je třeba připomenout, že mnozí spisovatelé byli a jsou vizionáři odkrývající tajemství budoucnosti, která může být hodně vzdálená. Přerod Romana (V. Šmeral) byl uvěřitelný, Martina (L. Skořepová) byla půvabná. Scéna z aukce symbolicky ukázala, že zlo je nezničitelné, a proto je nutné s ním bojovat. Film do jisté míry připomíná horory 50. a 60. let. Škoda, že nástup komunistů k moci natáčení podobných snímků na dlouhou dobu znemožnil... aktualizováno - únor 2021 (18.08.2010)

Další z povedených děl mezidobí 1946-48, tentokrát ne tak známé a o to více překvapující jak zvolenou látkou, tak velmi působivým zpracováním, které vytváří takovou atmsoférou, o níž se českému filmu zatím snad ani nesnilo. Z filmu opravdu místy nepříjemně mrazí a navíc zde hrají herci, kteří dávají zapomenout na předválečné ochotničení, i Růžena Šlemrová v typické roli se zde nenechá zastínit. Vladimír Šmeral však všem nebetyčně dominuje, jeho přeměna z poměrně nezajímavého typu kpřes charismatického vypočítavce po trosku zmítanou šílenství je vrcholným heteckým výkonem, v určitých místech ne nepodobným jeho Bobligovi v Kladinu na čarodějnice. Luba SKořepová je pro ženskou hrdinku velmi zajímavý typ. Každopádně, až na tento film narazíte, nenechte si ho ujít. (30.07.2009)