The Portrait
Režie:
Jiří SlavíčekScénář:
František Vlček st.Kamera:
Jan RothHudba:
Dalibor C. VačkářHrají:
Otomar Krejča st., Luba Skořepová, Vladimír Šmeral, Ladislav Kulhánek, Karel Dostal, Rudolf Deyl ml., Felix le Breux, Růžena Šlemrová, Ludmila Píchová (více)Obsahy(1)
Polovina devatenáctého století. Mladý malíř Šimon (Otomar Krejča) portrétuje bohatého, zlou pověstí opředeného lichváře Chazaje (Karel Dostal). Maluje obraz, z něhož na něj začínají hledět živé, uhrančivé lichvářovy oči. Šílený hrůzou a strachem spáchá malíř sebevraždu. Je první, komu obraz přinesl neštěstí. Chazaj je ztělesněné zlo a v podobizně žije dál. Obraz ničí stále více lidí. Chazajův přízrak přivádí k tragické smrti dalšího nadaného malíře. Je jasné, že podobizna musí být zničena... (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (79)
Výborný Vladimír Šmeral v roli ambiciózního malíře si pro sebe ukradl celý film. U starého vetešníka objevil zastrčenou podobiznu chamtivého lichváře a od prvního okamžiku byl fascinován výrazem očí, aniž by tušil, že si kupuje ztělesněné zlo. Postupný rozpad osobnosti, charakteru a duševního zdraví je bezútěšný, ponurý, opravdový. Poslední záběry jsou všeříkající a obávám se, že prázdný rám se najde i v současnosti... ()
„Chceš říct, že ti ta práce nejde?“ - „Naopak, naopak, ta podobizna je to nejlepší, co jsem kdy namaloval. Ale čím déle ji maluju, tím je mi hůř a hůř. Víš, jako by se ty oči z plátna do mě zabodávaly! Jako by četly mé myšlenky. Jako by mi nutily něco, nač jsem nikdy ani ve snu nepomyslil.“ Nečekal jsem nějaký zázrak, v podstatě jsem se těšil jen na atmosféru. A že byla! Hra světel a stínů, výrazná hudba se zvukem, do toho všeho démonický Dostálův Chazaj…nádhera! Ale tohle fungovalo bohužel jen cca 15 minut. Pak už snímek stavěl hlavně na Šmeralově výborném a dominantním herectví, které ke konci přecházelo až v exhibici (z původní atmosféry však zbyly jen občasné záblesky). Film kvůli tomu nebyl vyloženě horší, prostě jiný. Co mi ale dost vadilo, byl ten čím dál silnější moralistní podtón, který celkový dojem zbytečně kazil, proto dám jen lepší 3*. „Mám po starosti, po bídě. Teď se mohu klidně zavřít a malovat si pro sebe. Nic na prodej! Já jim ukážu, všechny je předhoním! Budu známým. A taky budu trochu žít…teď už si nemusím nic odpírat!“ ()
Film s náznakem hororových prvků, kdy malíř namaluje zdařilou podobiznu starého muže těsně před smrtí, reprezentujícího zlo, které žilo s obrazem dále. Tento obraz dokáže toho, kdo je v jeho blízkosti negativně ovládat. Jako dítě jsem se velmi bál při tom filmu, působil značně depresivně. Pro malé děti rozhodně nedoporučuji. ()
Iba ľutujem, že tento snímok skĺzol z počiatočného ( dokonalého ) gothic hororu do psychologického thrilleru a zmenil tak štýl. Atmosféra je ale úžasná ( napr. nezabudnuteľný zvukový efekt znamenajúci vietor-prievan ), výborne podmaľovaná hudbou a výpravou ( škoda, že tam nieje viac upršaných scén ). Zrejme jedinečné dielo Čs kinematografie, pretože verím, že niečo také sa už v dnešnej ( digitálnej ) dobe zopakovať nedá. ()
Jméno Jiřího Slavíčka v českém filmu často asociuje emotivně bohaté zážitky či obecně setkání s krásnými filmy. Samostatně začal tvořit v roce 1938, podepsal se například pod aktualizovaným přepisem Nerudy Vzhůru nohama, výborné bylo nostalgické připomenutí života prvních herců ve Hvězdě z poslední štace, opakovaně dal výjimečné příležitosti Haně Vítové, adaptoval Raise... První poválečný Slavíčkův film, přepis Gogola z roku 1835, je mistrnou ukázkou tísnivé exprese, za kterou by se nemuseli stydět ani filmaři v éře vrcholného výmarského filmu. Podobiznu skutečně lze měřit s takovými klasikami, jakými byly Pražský student, Dr. Mabuse či Orlakovy ruce. V českém filmu podobného zástupe nacházíme ještě za války ve Fričově Experimentu. Bohužel, další vývoj čs. filmu dal na podobné žánrové vrcholy zapomenout a ani Slavíček nemohl důstojně pokračovat. ()
Reklama