Florenc 13,30

První československá road-movie. Naprostá klasika. Fascinující kolorit lidských vlastností, zvaný živočichopis. A tak slovo dá slovo a lidé ještě před chvílí zcela pokojní si vypovídají nesmiřitelné nepřátelství, jemuž se říká cestovní společenství. – Neříkejte mi člověče! Já u vás nejsem žádný člověk! – On mi řekl nebo! – To jste koupila v Tepu, madam? – Nelezou mě do malýho vápna, nemám to rád! – Komu se podaří převrhnout autobus, dostane diabetický párek a nanuka. Herecká sestava de luxe, každý má svůj přesně vymezený prostor i typ, přičemž Josef Bek se objevil konečně v roli, která byla po sérii prázdných šablon v politicky tendenčních filmech opravdovou příležitostí. Od písniček přes kouzelná tlačítka až po neodolatelného Karla Koníčka je tenhle film tak dokonalý, že mu člověk tu trochu socialistické agitace rád odpustí. (10.03.2012)

Neuvěřitelné o čem se dá natočit film... Nápad udělat hlavní námět cestu z Prahy do KV, mi přišlo spávně ujeté, včetně odboček jako sny a létající autobus :) Ovšem zápletky a charaktery (které ztvárnili všichni v té době a vlastně i dnes známí herci), byly velice naivní a občas docela iritující. I když věřím, že někomu se mohly líbit... (09.03.2009)

"Slečna Barbora byla stvořena, aby vnášela neklid do společnosti." Ano, to je jedna z vtipných úvodních replik, v nichž se humorem ani poetikou nešetřilo. Zbytek filmu se už bohužel nese v nablblém duchu kolektivizačního optimismu, budovatelských výlevů a do očí bijícího (takzvaně umně maskovaného) psychologického podsouvání. Jako agitka otřesné, jako komedie podprůměrné. Počáteční nápaditost se velmi záhy vytrácí do nenávratna a ve chvíli, kdy dochází i špatné nápady, přijde na řadu notně ulepená komunistická fantasy-utopie s létajícím a mluvícím autobusem (kam se hrabe pes Falko z Nekonečnýho příběhu). Přece jen jsem si ale něco odnesl... Kdybych teď jako náhodou spadnul z Marsu a viděl film bez předchozích souvislostí, věděl bych ihned po Florenci 13:30, že na znárodňování není nic špatného a že blahu jednotlivce nejvíce prospěje, pokud se podřídí většině. Že když všichni táhnou za jeden provaz/autobus, pak se dílo podaří a nejlépe je svěřit se moudrým mužům u volantu. A teď promiňte, jdu vyzvracet všechnu tu červenou limonádu... (09.02.2011)

charizmatický Bek, nordická kráska Thielová a najkrajší autobus, aký sa v Česko-Slovensku vyrobil (naviac hovoriaci - sic!) plus príbeh plný metafor, životných ponaučení a ľudských prerodov - to je potenciál pomaly na miestneho Oscara...žiaľ, niektoré nudné a zdĺhavé pasáže ho zrážajú do priemeru...Hodnotenie: dobrý (trojka) (02.05.2018)

Tímhle filmem mi Josef Bek potvrdil mé tušení, že takhle nějak by měl vypadat pravej svazák. Ale nápad je to dobrej, dá se říct, že jedno z nejlepších českých roadmovie ještě z doby, kdy tenhle název nic neznamenal. Když se člověk oprostí od občasných výstřelků režimu typu: No dovolte? Já nejsem žádná pani. Říkejte mi soudružko. tak je to moc dobrej film. Jako ve většině tehdejších filmů tam jde spíš o charaktery lidí, přestože prokomunisti jsou ti hodní a všichni ostatní jsou ti zlí nebo minimálně šeredně pomílení. Ale to je už tou dobou a tak to taky člověk musí brát. Není prostě možný, aby v půlce padesátých let, když tu komunismus jel opravdu naplno, natočili komedii bez ideově zabarvených situací. A ruku na srdce, copak na druhé straně oceánu netočili ideově zabarvené filmy? Samozřejmě že ano. I cenzura tam jela o 106. Navíc Škodověnka tehdy ještě byla naše, nejen překabátěný "lidový vozítko" (volkswagon). A ty její speciální úpravy, to musí člověk ocenit ten nápad. Žádný podobný tlačítka jsem nikdy v žádným filmu, ať už cizím nebo našem, neviděl. A velmi solidní herecké výkony, zajímavej nápad i příjemně ubíhající filmík mě přinutily dát pět hvězd. A možná taky že mám slabost pro filmy, kde je to vlastně spíš všechno idyla a krása. (18.02.2006)